❦
Pondělí, 1. července 1878
Lundi, 1er juillet 1878
Jdu ke Caroline na zkoušení a povídání. Pak do ateliéru rozloučit se s Julianem, protože za dva dny odjíždím do Německa léčit si hrdlo. Julian, když mě vidí veselou jako skřivánek, zvedá ruce k nebi.
Je vais chez Caroline essayer et bavarder. Puis à l’atelier dire adieu à Julian, car dans deux jours je pars pour l’Allemagne me soigner la gorge. Julian me voyant gaie comme [un] pinson lève les bras au ciel.
„Ne, nemějte obavy, pane – vrátím se na 15. srpna.“
„Jste tedy stále ještě bonapartistka?“
— Vous êtes donc encore bonapartiste ?
„Více než kdy dřív!“
— Plus que jamais !
„Ó, pak nevím vůbec nic o tom, co se děje! Tolikrát jste mě zmátla. Sleduji stopu, jež mi připadá dobrá – najednou tu je jiná, běžím za ní – ještě něco dalšího! Člověk je ztracen. Říkal jsem si: je to severská povaha, samý led. Jednoho krásného dne si myslím: je to samý oheň! Pak… vůbec ne – obojí dohromady – pak zase něco jiného! Je to nepochopitelné, úžasné!“
— Oh ! alors je ne sais plus rien de ce qui se passe ! Vous m’avez dérouté tant de fois. Je suis une piste que je crois bonne, tout d’un coup en voilà une autre, je cours après, encore autre chose ! On est perdu. Je me disais c’est une nature du nord, toute de glace. Un beau jour je crois que c’est tout feu ! Puis... pas du tout c’est les deux ensemble., puis autre chose ! C’est incompréhensible, étonnant !
Nedivte se tomuto rozhovoru – odehrál se ve zpovědnici, totiž v otcově kabinetu, kde pokaždé, když s ním potřebuji mluvit nebo mu platit, hovoříme o umění a politice a trochu o všem.
Ne vous étonnez pas de cette conversation, elle a lieu dans le confessional, c’est-à-dire dans le cabinet du père où à chaque fois que j’ai à lui parler ou le payer, nous causons art et politique, et de tout un peu.
„To je,“ říká, „buď neuvěřitelná bezstarostnost, nebo neuvěřitelná síla vůle. Ale přesto věřím, že kdyby tam bylo skutečně něco, nemohla byste předstírat tuto veselost ani na povrchu…“
— C’est, dit-il, ou une incroyable insouciance, ou une incroyable force de volonté. Mais je crois pourtant que s’il y avait eu vraiment quelque chose, vous ne pourriez affecter cette gaieté même à la superficie...
„Ale nebylo tam nic…“
— Mais il n’y a rien eu...
„Nechte být – rád čtu, stejně v knihách jako mimo ně. Nuže, sledoval jsem krok za krokem to polevení v práci v poslední době, pak ten záměr… a teď je to neuvěřitelné!“
— Laissez donc, j’aime à lire, autant dans les livres que hors des livres. Eh bien j’ai suivi pas à pas ce relâchement dans le travail ce dernier temps puis le parti-pris... et maintenant c’est incroyable !
A když velmi zastřenými slovy vyjadřoval svůj úžas nad Cassagnacem, jenž mohl volit…
Et comme il exprimait en termes fort voilés son ahurissement à propos de Cassagnac qui ayant pu choisir...
„Ale co kdyby on neměl na vybranou?“ ptala jsem se.
— Mais si on ne pouvait pas choisir ? demandai-je.
„Dobře jsem viděl, že mohl.“
— Je voyais bien qu’on pouvait.
„Mě nebo… ostatní?“
— Moi ou... les autres ?
„Ostatní.“
— Les autres.
„Mýlíte se, pane; a kdyby… zkrátka je to moje chyba, je-li tam vůbec chyba. Ale nelituji toho.“
— Vous vous trompez Monsieur et si... bref c’est de ma faute si faute il y a. Mais je ne le regrette pas.
„Ne? To je jedno. Sledoval jsem to vše a… ujišťuji vás – budete toho litovat.“
— Non ? C’est égal. J’ai suivi tout cela et... je vous assure il vous en cuira.
„Myslíte?“
— Vous croyez ?
„Budete toho litovat.“
— Il vous en cuira.
Už toho lituji.
Il m’en cuit.
Vracím se připravit různé věci na cestu – v takovém rozpoložení, že pro toho muže bych dala vše – dala bych i svět, i jmění, i všechny lidi; a na jedno slovo bych šla na kraj světa bosá, v košili… To je jistě kvůli nemožnosti…
Je rentre préparer plusieurs choses pour le voyage et d’une humeur telle que pour cet homme je donnerais tout, je donnerais et le monde, et la fortune et tout le monde, et sur un mot je m’en irais au bout du monde pieds nus, en chemise... C’est sans doute à cause de l’impossibilité...
Krásný večer v Opeře. Máme mezisloupní lóži markýze de Casa-Riera. To je originál – starý, hluchý, slepý, milionář, předplatitel všech divadel, a chce zvát jen hezké a elegantní ženy. Jsem oblečena jako na posledním plese – jsem bledší než onoho večera, stejně hezká, ale méně omamná. Paní Gaviniová, Dina a já. Páni Gavini, de Rossi, generál Nicolaï, synovec Gavini, Filippini, Multedo, markýz Casa-Riera, jeho společník a pak Francia syn. Franciové mají krásnou vilu v Nice a hojně přijímají hosty. Tohoto nám představili v Paříži – v Nice jsme se vídali každý den.
Belle soirée à l’Opéra. Nous avons l’entre-colonne du marquis de Casa-Riera. Un type celui-là, vieux, sourd, aveugle, millionnaire, et abonné à tous les théâtres et ne veut inviter que des femmes jolies et élégantes. Je suis habillée comme au dernier bal, je suis plus pâle que l’autre soir, aussi jolie mais moins capiteuse. Mme Gavini, Dina et moi. MM. Gavini, de Rossi, le général Nicolaï, Gavini neveu, Filippini, Multedo, le marquis Casa-Riera, son chevalier de compagnie et puis Francia fils. Les Francia ont une belle villa à Nice et reçoivent beaucoup. Celui-là nous est présenté à Paris, nous nous rencontrions tous les jours à Nice.
Multedo se hodně zdržoval za mým křeslem; myslel si, že mě svým dechem objímá; ale ten dech působil jen jako lehký chlad na krku. Je snad ten člověk jako sklep?
Multedo s’est beaucoup tenu derrière mon fauteuil; il croyait m’embrasser par son haleine, mais cette haleine ne faisait l’effet que d’une légère fraîcheur sur le cou. Est-ce qu’il serait comme une cave cet homme ?
Pořád zpívá tutéž píseň… Zkrátka mě tři hodiny trýznil, abych mu řekla, co mu chybí, aby se mi líbil; „Vždyť,“ říká, „vidím, že se mnou hovoříte ochotněji než s ostatními – ale to nestačí! Pokládáte mě za schopného stát se géniem? Proslavit své jméno, učinit je nesmrtelným?“
Il chante toujours la même chanson... enfin il m’a tourmentée trois heures pour que je lui dise ce qui lui manque pour me plaire, car enfin, dit-il, je vois que vous causez avec moi plus volontiers qu’avec les autres mais ce n’est pas tout ! Me croyez-vous capable de devenir un homme de génie ? De rendre mon nom célèbre, de le rendre immortel ?
„Zavražděte někoho.“
— Assassinez quelqu’un.
„Ne! Mluvím vážně… prosím vás, řekněte, co mi chybí?“
— Non ! Je parle sérieusement... voyons je vous en conjure dites ce qui me manque ?
„Černé vlasy.“
— Des cheveux noirs.
Myslela jsem na něco jiného.
Je pensais à autre chose.
„Ó ne, prosím vás – odpovězte mi. Pokládáte mě za schopného stát se velkým mužem, zvěčnit se – zkrátka?…“
— Oh ! non, je vous en prie répondez-moi. Me jugez-vous capable de de devenir un grand homme, de m’immortaliser, enfin ?...
„Vidím jen vraždu.“
— Je ne vois que l’assassinat.
„Ó, jak je hrozné pořád se posmívat… nikdy tedy od vás nedostanu vážné slovo?“
— Oh ! que c’est affreux de toujours railler... je n’obtiendrai donc jamais de vous un mot sérieux ?..
„Nu ano – to vám chybí!“ řekla jsem znuděně.
— Eh bien oui, c’est ça qui vous manque ! dis-je ennuyée.
„Stát se velkým mužem. Věděl jsem to!“
— Devenir un grand homme. Je le savais !
„Amen.“
— Amen.
Požádal mě, abych mu psala. Ó, ta krásná Růže…
Il m’a demandé de m’écrire. Oh ! la belle rose...
Bavila jsem se, protože mě obdivovali…
Je me suis amusée parce que l’on m’a admirée...
Dala bych celý ten večer, abych zahlédla Nebožtíka…
Je donnerais toute cette soirée pour apercevoir le Défunt...
Po představení nás chtěli páni vzít na zmrzlinu, ale Gavini nechtěl pod záminkou, že jsme mladá děvčata. Paní Gaviniová chuť měla.
Après le spectacle les messieurs voulaient nous mener prendre des glaces mais Gavini n’a pas voulu sous prétexte que nous sommes des jeunes filles. Mme Gavini en avait envie, elle.
Při večeři doma jsem měla chvíli chuť zemřít v náručí Nebožtíka. Jaká podivná věc je lidská přirozenost – kdybych se dověděla, že to lze zařídit, nebylo by na světě nic, co bych neudělala nebo nedala za to. Kdyby mi nabídli vzít si nejbohatšího muže světa, vyhnala bych ho kvůli tomu druhému. Odmítla bych krále? Nevím.
Pendant le souper à la maison j’ai eu pendant quelques minutes envie de mourir dans les bras du Défunt. Quelle drôle de chose que la nature humaine, si on venait me dire que ça peut s’arranger il n’y aurait rien au monde que je ne ferais et ne donnerais pour cela. Si on m’offrait d’épouser l’homme le plus riche de la terre je le chasserais pour l’autre. Refuserais-je un Roi ? Je ne sais pas.
„Vždy jsem ti opakovala,“ říká mi Dina, „že je to jen člověk – nikdy jsi tomu věřit nechtěla…“
— Je t’ai toujours répété, me dit Dina, qu’il n’était qu’un homme tu ne l’as jamais voulu croire...
Byl dokonce člověkem, jak jen člověk může být… citlivý na peníze a na všechno ostatní.
Il était même tout ce qu’il y a de plus homme... et sensible à l’argent et au reste.
Je pravda – krutě jsem se zmýlila… a přesto bych ho chtěla… vědouc, že si mě nebere z lásky. Čtěte stranu 289, kniha 80.
C’est vrai, je me suis cruellement trompée... j’en voudrais quand même... Sachant qu’il me prend pas par amour. Lisez page 289, livre 80ème.
Tam jsem promarnila svůj život. Kdyby se to bylo stalo, bylo by to příliš krásné.
J’ai manqué-là ma vie. Si ça c’était fait, c’eut été trop beau.