Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Sobota 22. června 1878

Zde je ten dopis, jejž jsem opravovala a redigovala až do noci.
^7^ Dostáváte nepochybně takový déšť anonymních dopisů, že vás předem ujišťuji, že tento takový není. Přečtěte ho až do konce — ať v něm najdete cokoliv — jinak nečtěte ani slovo — tak chci. Přicházím k vám přímo — naslouchejte mi s úctou, z úcty k sobě samému — pak s tím naložte jak budete moci. Čas nás tlačí a zájem je příliš vážný, než aby se člověk zastavoval před banálními citlivostmi. Snad tento nejvyšší a zcela uvážený krok bude jen nevhodný — ale aspoň si nebude mít co vyčítat vůči sobě samé. Věří se, že se mýlíte — mýlí se i ona sama — to bude vše. Žena, jež pohrdala celým světem a jíž ústa znala jen posměch, promluví k vám s otevřeným srdcem — usoudivši, že věc stojí za to — a tím vám prokáže, že vás ctí na roveň sobě samé — což je, ať se říká co říká, největší vyznamenání,
Ibid., s. 361–364
jaké lze udělit bližnímu. Obávám se, že mě číst nebudete — ze strachu, aby vás to neodvádělo od krásného činu, k němuž jste se odhodlal. Jste tak zapletený, že se snad domníváte, že milujete — a přirozeně, necítíce posvátný oheň, těšíte se myšlenkou, že jsou to čisté city — a vymýšlíte si exkvizitní půvaby tam, kde je jen velká obratnost nabytá dlouhým cvičením. Nechci nikoho pomlouvat — vy o tom víte víc než já. Ale dohodnuté záležitosti vám nesluší. Co tedy chcete — peníze? Můžete jich mít třikrát tolik. Tato mdlá aliance bude mít mdlý vliv i na vaši politickou kariéru. Domníváte se, že uzavíráte vážný sňatek — lidé ho považují za malicherný a burlesku — říká se dokonce, že se s touto smutnou koncovkou smíříte proto, abyste utopil svá zklamání. Ale to jsou šílenosti. Nechte těch nedůstojností — ještě je čas — a vězte, že mladší, bohatší, vhodnější žena nechce nic jiného než vám vše obětovat a přijít ulehnout k vašim nohám pokorná a oddaná jako pes — ať je vaše postavení jakékoli, ať je vaše budoucnost jakákoli. Vaše rodina by byla šťastnější ze spojenectví důstojnějšího, výhodnějšího — vy sám nebudete šťasten se ženou průměrnou, ani ne mladou — jíž vás vydává kdoví jaký urážlivý zázrak. Je to šílenství mluvit o tom tak pozdě — ale kdo mohl věřit v takovou hloupost z vaší strany — hloupost proslulou, již nelze nechat projít bez výkřiku... a pak se nevědělo, že to způsobí tolik bolesti!.. Ještě je čas. Využijte soucitné náhody, jež zastavila tu hroznou šílenost. Nechte toho vulgárního, nedůstojného, buržoazního obchodu, jenž ponižuje váš charakter. Ať přestanou vás urážet tvrzením, že jste nemohl aspirovat na nic lepšího — a že tento typ prodavačky je přesně to, co jste potřeboval. Neboť nikdo nevěří v lásku v té bídné záležitosti. Těžko se asi utěší — neboť se nenajde tolik manželů, kolik se jich chce, s těmi půvaby banálně vybočujícími z průměru a s duchem kultivovaným v kostelích a na Plesech opery. Mladý, inteligentní, plný budoucnosti — ať si myslíte co myslíte — bylo by to smutné, šílené zakončení. Mějte slitování se sebou a trochu i s druhými. Někdo se ujme toho, aby věci zařídil — ještě je čas — a právě jen čas! Vaše rodina navzdory nynějším věcem nebude chtít nic jiného než vidět zajištěno vaše blaho, vaše vnitřní štěstí — usnadnit vaši budoucí velikost. Co vám radím může být špatné — ale upřímně věřím, že jdete špatnou cestou — a pak — byl by člověk andělem — v těchto věcech je ďábelsky sobecký. Nebojte se tedy přiznat, že podléháte naléhání svých blízkých, kněží, hodných žen. Ještě můžete! Pomyslete, oč jde — o celý váš život i o život jiné. Bylo by to ještě snadné — odklad, cesta... Co by bylo třeba říci, Bože, abyste se nechal přesvědčit — abyste se vrátil k sobě samému!
Zvedněte hlavu — pohleďte, do jakého buržoazního bahna se noříte! Ale vy jste prudký a svéhlavý jen navenek! Stojí za to být tím, čím jste — a skončit takto! Skromný zevnějšek není zárukou — vzpomeňte si na všechny nehezké ženy, jež jste svedl z přímé cesty — abyste je snad zavedl na lepší — ne, nemám chuť se smát. Jste příliš praktický, než abyste se nechal lapit těmi něžnými způsoby
domácími, jež si každá dívka toužící se vdát nasazuje. Tyto dívky, jednou dosáhnuvše cíle, bývají někdy horší než jiné — zvláště čekaly-li dlouho. Co vás svádí — je pot-au-feu, užitečnost, jež není příliš radostná — ale myslíte snad, že milující žena — žena se srdcem — není schopna být vším, čím si přejete? Ta vás miluje, říkáte — ale milovala by každého manžela! Vezměte si ženu dost hezkou, aby vám dělala čest — a dost dobrou, dost vznešenou duší, aby byla nad žalostnými všedními ohledy hospodyněk, jež samy chodí na trh. Ty ho nechají pak chodit svého manžela. Ženu, která by vám obětovala veškerou svou hrdost — a viděla by jen vás namísto svých malých skrytých ambicí. Vězte, že pro dobrého manžela — právě tak jako pro opravdovou dobrou matku rodiny — ideální manželku — je třeba jedině skutečně vynikající bytosti, jež jediná může mít půvaby ctnosti a dobroty bez jejich malicherností a nudností. Ač jste svému slovu často nedostál (tohoto dostojíte!) — žádám od vás slovo, že se nikdy nebudete chvástat v nestvůrném případě, kdybyste miloval — a že loajálně zapomenete (má-li ovšem bytost tak zdebilněná vůbec ponětí o tomto citu) na tento loajální záchranný pokus, diktovaný hlubokou a upřímnou přátelstvím k vám. Ale tím, že byste podal tak flagrantní důkaz tak hrozného špatného vkusu — zasloužil byste si nejhlubší pohrdání a nejbídnější osud. Vy, který mluvíte o nohou, o kráse, o vznešenosti, o rase — mluvme o tom! Nuže — dobrý pohyb — myslím ostatně, že v tom musí být něco — a že zejména po vás se najde nějaký starý námořní důstojník, který výborně poslouží. Ne — ještě není příliš pozdě — nikdy není příliš pozdě — protože ji nemilujete! Střezte se falešné velkorysosti. Tím vás drží. Buďte opravdu velkorysý — a nenechte utopit sobol, abyste zachránil krysu, jež ani není v nebezpečí. Tamhle se utěší — vy jste byl reklamou — zde se neutěší nikdy — a bude mít pravdu. Odvolejte se na svůj rozum, na své srdce... Přece se utěší, budete-li vytrvávat ve válení se v prachu — neboť tím prokážete, že nemáte než co si zasloužíte.
SUZANNE AU MASQUE Juin 1878. Paris
Přes den mě vyplísnil Robert-Fleury — pak jsem šla k Gaviniům — a večer přišel pan de Morgan. Využívám lekcí, jež mi dává máma — stávám se něžnou, soucitnou atd.
Pomyslete — Multedo přišel přes den a předložil mámě žádost jménem mnoha lidí — kteří všichni shledávají, že mám jen vtip — že ten ohňostroj unavuje — a je škoda, že nemám srdce... Jsem tedy krutá, chladná a posmívačná — jaké štěstí! Trochu jsem to tušila — ale neodvažovala jsem se tomu věřit. Jaké štěstí!
Je to rozkošné. Stěžujeme si na sňatek
Cassagnacova sňatku — kdybych kdy připustila myšlenku, že z toho něco udělám — bývala jsem jednala jinak a uspěla. Chce jen dobrou ženu a dobré věno. A já bych ho chtěla za tuto cenu? Ano — a přijde-li mi říci slovo — odejdu s ním jako Berthe s Lancasterem. S ním by byla svoboda — možnost něco udělat — a jako náhradu za bohatství by tu bylo něco jiného. Máma myslí, že jsem zoufalá. Vůbec ne. Ale chvílemi mívám takové mravní mdloby, že je mi skoro k omdlení — pročež jsem se rozhodla poslat ten dopis — aspoň si nebudu nic vyčítat, přijdou-li mi pozdější bolesti a lítosti. Ale ten Multedo a ti ostatní hodní lidé! Adorabilní!
Dopis je téměř mým rukopisem — a obálka zcela. Ptáte se, zda jsem šílená... vůbec ne. Vše je zváženo. Všichni moji vědí, co píšu — vyjma několika výrazů. Prozatím mě to vše baví — směji se svým výmyslům a představuji si, co z toho musí vzejít.
Malá teta Marie říká s největším přesvědčením, že kdybych měla srdce — byla bych zjev. Dnes večer jsem jedno nosila — ze smaragdu.
Jen aby ten dopis četl.

Poznámky

Pozn. překl.: Pot-au-feu (doslova „hrnec na ohni“) — tradiční francouzský hovězí vývar; zde obrazně: pohodlná domácnost, spořádaná domácí existence bez přílišné vznešenosti. ↩
Pozn. překl.: „Zuzana v masce“ — pseudonym, jejž Marie použila pro tento anonymní dopis Cassagnacovi. Zuzana odkazuje na biblickou postavu cudné Zuzany (Dan 13), jež čelila falešnému obvinění; maska značí inkognito. ↩