Vzala na sebe smutek s krepem — to je přinejmenším čtrnáct dní odkladu. Chudák dědeček nám vzkazuje, že je to hrůza — kývá hlavou a rukou na souhlas — a křičí, ať mu vypravují ještě věci o tom pobuřujícím sňatku. Chvílemi mi připadá, že v životě nemám žádný zájem — že je vše ztraceno — a chvílemi mi to je jedno — směji se a vymýšlím nesmysly. To bude Robert-Fleury potěšen mými kresbami... ubohý nikdy nepochopí, proč jsou tak špatné. Včera u španělské královny si dal šáh představit pana de Cassagnac — mluvil s ním se zcela zvláštní sympatií — a potom mu dal vzkázat, že je dekorován Řádem lva a slunce. To vše pro slečnu Acardovou — tmavou, uvadlou, přezrálou! Je to pobuřující a směšné.
Elle a pris le deuil avec du crepe, c'est au moins quinze jours de sursis. Pauvre grand-papa nous fait dire que c'est une horreur et fait *oui* de la tête et de la main et crie qu'on lui raconte encore des choses de ce mariage révoltant. Par moments il me semble que je n'ai plus aucun intérêt dans la vie, que tout est perdu et par moments je ne m'en soucie guère, ris et invente des bêtises. C'est Robert-Fleury qui va être content de mes dessins... le malheureux ne comprendra jamais pourquoi c'est si mauvais. Hier chez la reine d'Espagne le Schah s'est fait présenter M. de Cassagnac, lui a parlé avec une sympathie toute particulière et lui a envoyé dire ensuite qu'il était décoré de l'ordre du Lion et du Soleil. Tout cela pour Mlle Acard, noire, fanée, passée ! C'est révoltant et ridicule.