Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Neděle 2. června 1878

Jsou čtyři hodiny ráno. Přicházím z večírku paní de Tunis. Pan de Tunis je na jakémsi ministerstvu — byť bonapartista — byl v Alžírsku nevím čím, a od té doby zůstává pod ochranou beje.
Bejův syn u nich večeřel a pak poctil večírek svou přítomností. Nechyběla hudba ani arabské tance.
Byla jsem tam s Mouzayovou.
Stalo se, co se mi v takových případech stává obvykle. Byla jsem dobře oblečená a zajímavá — a k tomu okouzlující nožky. Rozešla jsem se s Ferrym a vysokými podpatky, které sluší jen pantoflíčkům, jež lze obout jen tehdy, když jsme si jisté, že příliš chodit nebudeme. Vysoké podpatky deformují nohu a nikoho neklamou ohledně její velikosti — každý zná ten trik.
Zdaleka netvrdím, že by ten večírek byl jako ty Mouzayové — ale zkrátka to není to, co potřebuji...
Včera byla slavnost v La Marche — a dnes v Chantilly... Goldsmid a Foster jeli sami. Zůstala jsem v pokoji.
Nepůjdu spát vůbec — velmi se nudím.
De Daillens chodí každý den venčit psa do ulice Saint-Florentin — kde potkává Cassagnace, jenž chodí k otci. Vždy perly a svině.
Kdyby se jen neženil — uklidnila bych se myšlenkou, že ho získám zpět později... ale tento sňatek... mě trápí jako Walitského smrt.
Za dvě hodiny bude čas jít do ateliéru... moje spása. I kdyby tato práce k ničemu nevedla — zachraňuje mě pro tuto chvíli, a v tom je již mnoho.
Ach, ta dobrá srdce! Dina právě vstoupila — v košili — zjistit za mámu, zdali jsem šla spát. Máma mi doporučila lehnout si alespoň na dvě hodiny.
Ach, péče! Výtečné srdce! Místo abych dbala o své drahocenné zdraví a spala — (bylo jen půl třetí, když jsem se vrátila) — šla jsem přebírat jahody v jídelně a péct jablka na fialkové esenci, přičemž jsem četla Hugovy „Dějiny zločinu“. Představili mi muže. Moje zázračná postava přitáhla pozornost... mužů... byla jsem hloupá. Paní de Daillens, která si osobuje tvář a ducha Ludvíka XV., si v těchto salonech připadala velmi šťastná...
Samá špína, to všechno! Je to velmi slušné — ale není to nic pro mě.
Jsem snad šílená!.. „Místo růžové šedá“ — dobře — ale je šedá zábavná?!
Ať mi třeba udělají strašnou existenci — to ještě ujde... ale nechci se vzdát štěstí naříkat si na ni každou chvíli.

Poznámky

Pozn. překl.: Perly a svině — narážka na evangelium (Mt 7,6): „Nevrhejte perly sviním.“ Marie ironicky glosuje vlastní pronásledování Cassagnace. ↩
Pozn. překl.: Dějiny zločinu (L'Histoire d'un crime) — politický román Victora Huga o převratu Napoleona III. z roku 1851; vydán 1877–78. ↩