Čtvrtek 25. dubna 1878

Kníže Karađorđević navštívil mamu.
Půl hodiny před večeří dostáváme vzkaz od Cassagnace, jenž prosí, aby mu bylo dovoleno přijít v běžném oblečení.
Pak přichází Blanc ve fraku a poté Cassagnac v redingotu — což dalo příčinu k legrační příhodě v předsíni.
Triphon mu za každou cenu chtěl sundat oděv — domníval se, že je to svrchník.
V okamžiku zmizí veškerá stísněnost a po večeři mama s kapitánem fregaty sedají ke kartám, zatímco Pavel, Dina a Marie (v důvěrnosti si říkáme křestními jmény) odcházejí ke mně, kde se vyřádí až do půl dvanácté. Ale dnes večer jsem ztratila několik iluzí — zjistila jsem, že Cassagnac lže — a pak že jeho úcta, zbožňování, jeho velký koníček nakonec — to vše je jen záminka — abych neřekla prostředek — k dovolení si toho, co by si jiný nikdy nedovolil. Mé nohy mu jistě patří — o tom tedy mluvit nebudu — ale paže ne; a on si ve skutečnosti dělá víceméně co se mu zachce, přičemž říká, že my tři jsme tři výjimečné bytosti — a že nadto přitom, zůstávaje uctivý při pohledu na nohu, ruku nebo paži, by pošpinil ženu myšlenkami, na něž nemá právo atd. atd.
Víte — neumím dobře vyjádřit celé toto úžasné vyznání víry — ale ujišťuji vás, že bylo velmi hezké; a protože se honosím jistou jemností citu, myslím, že opravdu nepotřebuji pátrat, co je za tím, co se říká, a hledat zlo tam, kde žádné není — ale kde je nesmírně snadné ho najít mnoho, jen co se příliš zahloubáme do slova nebo nechceme přijmout věci přímočaře, jak jsou míněny. Cassagnac, jenž je — jak víte — velmi vážný, se smál celý večer jako prostý Multedo. [Přeškrtnutá slova: Mluvil s námi] o svém sňatku a dal čestné slovo, že nic takového není. To mě těší.
Ostatně je pro mě sotva mužem — a mohla bych mu obejmout krk rukama a opřít hlavu na jeho rameno nejpřirozeněji na světě — nakládala bych s ním jako se svými Švédkami v ateliéru, bez nejmenšího vzrušení. To pochází bezpochyby z čistoty jeho myšlenek… Dina tvrdí, že pro něj přece jen jsem ženou; já myslím, že ne — a i kdyby to tak bylo, nechci to vědět — bránilo by mi to bavit se, tahat ho za vlasy, sundat si střevíce a dát mu nohy, a rozloučit se s ním à la russe: on mi líbá ruku a já ho líbám na čelo… Ach! sotva jsem se dotkla — a bylo to poprvé — a před Dinou — a v Rusku je to naprosto v pořádku — a pak — vše závisí na tónu, na úmyslu…
Blanc se choval jako perla — říkal o mně hezké věci
a obratným způsobem. Ostatně — Cassagnac se svými způsoby vás může zavést daleko, aniž si toho všimnete; ostatně jsem mu to řekla.
Máme se znovu vidět snad v sobotu a určitě v úterý.

Poznámky

Pozn. překl.: Kníže Karađorđević — pravděpodobně Arsen Karađorđević (1859–1938), syn srbského knížete Alexandra, žijící v té době v Paříži.
Pozn. překl.: Redingot (fr. redingote) — pánský dlouhý zapínací svrchník, méně formální než frak; Blanc přišel ve fraku (tenue de soirée), Cassagnac v méně formálním redingotu — odtud komická záměna Triphona.
Pozn. překl.: Kapitán fregaty — francouzský námořní hodnost, zhruba odpovídá plukovníkovi; Blanc byl důstojníkem námořnictva.
Pozn. překl.: À la russe — rozloučení po rusku, tj. polibek na tvář nebo čelo; ve francouzské společnosti 19. stol. bylo považováno za intimní, ale v ruském zvyku zcela běžné.