Pátek 26. dubna 1878

A přece tentokrát nelhal, když řekl, že musí napsat dlouhý článek. Přečetla jsem ho jako obvykle.
Ale jaký strach dnes ráno! Dědeček málem zemřel. Díky Bohu je lépe.
Ve tři hodiny jdeme do kostela — je náš Velký pátek. To vše mě nutí myslet na svůj slib a přísahu z minulé neděle… nepřeji si nic jiného než ji dodržet.
Ach! kdybych už mohla být v pondělí a vážně se vrátit ke studiím — tak zbytečně přerušeným Schaeppininým portrétem!
Nebyla jsem včera hloupější než jindy, kdy mám ty ostré výroky, jež Multedo zbožňuje. Kdyby člověk věřil jen tomu, co říká můj bratr, hlava by se mu točila jen kvůli noze. To je jeho slabá — nemocná — stránka.
Chýše a její noha!! Hle — jeho heslo. Naštěstí nevěřím tomu, co říká — jinak bych musela věřit, že jsem to nejpodivuhodněji zvláštní na světě. A to vše z bratrského a uměleckého hlediska… to je opravdové kouzlo. Co se mého ducha týče — neřekl mi o něm nic hrubě a jasně — ale jsem oprávněna věřit, že jsem nesmírně zábavná…
Jaký zatracený chvastoun. Ach! to mluví moje skromnost. Ostatně — jsem stále trochu pod kouzlem lichocení tak lichotivého, jak uměle podaného. Ten čertův muž byl včera v dobré náladě — pokud jde o mě, bylo mi nemožné být koketní — zcela jsem na to zapomněla — a muselo se spokojit s docela přirozeným chováním. Jsem-li v dobré náladě, musím dělat milé věci všem lidem — Cassagnac také bezpochyby — takže se ničím nevychloubám — jen kdyby, rozjařen jakousi slečnou Acardovou, přišel nám dělat zdvořilosti. Sakra — ať jsem sebenezištnější — shledala bych to proklatě ohavným.
Jaký styl, jaký jazyk! Je vidět, že jsem viděla Paula de Cassagnace.

Poznámky

Pozn. překl.: „Náš Velký pátek“ — Marie jako pravoslavná slaví Velikonoce podle juliánského kalendáře, který v roce 1878 připadal na 26. dubna (Bílou sobotu), zatímco katolický Velký pátek byl 19. dubna.
Pozn. překl.: Cassagnac jako „bratr“ — Marie tímto přezdívá důvěrný, ale platonický vztah; srov. zápis z 25. dubna o oslovování křestními jmény.