Čtvrtek 18. dubna 1878

Od té doby, co [Začerněná slova: Schaeppi maluje] mé končetiny, píši, jak pózuji. Je dobře, že ten obraz je špatný — vždyť ho teď není třeba darovat.
Šla jsem do kostela s madame mojí matkou, již jsem celou cestu urážela bez obavy, že půjdu do pekla — protože jí je jedno, přijít o děti a dělat jim život příšernějším než pouličním psům. Lékařům řekla, že se do ničeho neplete a že ostatně // nedělá nic mimořádného.
Ale nechme toho — cokoliv řeknu, vždy budu vypadat jako netvořice, protože si dovolím nakládat se ženou, jež z hlouposti obětuje své děti, jak si zaslouží — místo abych mlčela.
Přece jen bych nechtěla, aby si někdo představoval příliš veliké krutosti o ní — vždyť je bláznivá, chci tomu věřit, bláznivá nebo hloupá nebo otupělá nebo slabá nebo HODNÁ.
Kdybych nepózovala, neříkala bych ani polovinu toho, co říkám o netvoru a o Paulovi de Cassagnacovi. Ztráta tohoto velkého muže mi nezpůsobí větší žal než ztráta Pinciova — a pak myslím na Epiktetovu příručku, podle níž mi nic nebrání brát tyto nepříjemnosti jako věci příjemné. Je více než zřejmé, že Popaul se o mne nestará… jako o přítelkyni snad trochu. Také já mohu mít zlost ze ztráty přítele… To je bezpochyby dílem mého mládí, ale nikdy jsem nebyla schopna opravdu přilnout k přátelství a nedovedu si dobře představit tento bez pochyby chvályhodný cit.
Jak jsem tedy ráda, že jsem na hoře — mohu chladně posuzovat a vyprávět vám vše, co mi přichází na mysl, bez obavy, že budu vypadat podezřele ani vám, ani sobě.
Přátelství! Kdyby se ke mně můj takzvaný přítel choval jako k velké přítelkyni — přicházel by často atd.… [Začerněné slovo: já] jsem si jistá jednou věcí: milovala bych ho mnohem více, než by bylo záhodno — dospěla bych dokonce k tomu, že bych milovala jen jeho, což by bylo závažné, ale ne překvapivé, protože nemiluju nikoho. Byl by to krásný cit — při mé cti — vložila bych do něj všechny své milující schopnosti, jež z nedostatku upotřebení jsou ty největší a nejneobyčejnější na světě.
Jsem přesvědčena, že bych v lásce byla ideální — nikde jsem nečetla, neviděla, neslyšela jemnost citů podobnou té mé. Svatost a jemnost, jež znesvěcuji a kalím tvrdými slovy a banálními žerty, protože dosud není kam je vložit… Chudák, řeknete.
Věříš tedy, že existují muži — dokonce i ti, kteří tě budou milovat nejvíce — schopní odpovědět na všechny ty božské věci, jež sis představovala? Jistě, aspoň jediný se najde. Věřím dokonce, že Paul de Cassagnac by toho byl schopen, protože se mi podobá, nakolik je to jen možné. Nestane-li se to jím, doufám, že se najde jiný… anebo najdu takového, jemuž přisoudím všechny kvality, jež požaduji — ale v takovém případě přijde zklamání nevyhnutelně a mé ubohé nebeské tužby půjdou k čertu, nebo znovu začnou hledat, [Začerněná slova: dokud duše nebude] zcela znechucena a smířena.
Schaeppi zpívá a já sama jsem v šílené veselosti — nevíme proč.
Mohla bych… taková jsem hloupá — mohla bych se spokojit s přátelstvím, jen kdyby pro ostatní nebylo nic jiného. Ostatně zbytek je jen důsledkem lásky jako té, na niž si troufám… ten zatracený francouzský jazyk — přesto neznám lepší.
Právě jsem hovořila se Schaeppi o stavbě oka. Multedo ze mě dělá hrubku — ten druhý by ze mě mohl udělat anděla a nemohl — a nikdy mi nedával nic než ty nejvznešenější myšlenky, přes malé podlůstky, jež jsem si myslela onoho večera, kdy jsme ho překvapily v modro-červeném negližé… ale tyto malé podlůstky nebyly nic špinavého, nic zkaženého. Bolí mě hlava.
[Přeškrtnuté řádky: Dnes ráno v ateliéru jsem přemýšlela, snila o jiných věcech a ptala jsem se sama sebe, zda zklamaná a rozzuřená, jak jsem byla na malého Lardereiho — přála jsem si Cassagnacovu smrt (vůči němuž nemám nic, jen předpokládám, co bych udělala, kdyby to bylo) — nu, ne! Nikdy bych to nechtěla — protože jsem si říkala, co bych dělala]
Abych si dobře uvědomila a pobavila se, srovnávám a předpokládám — a dnes ráno, snívajíc o tisíci bezvýznamných věcech, ptala jsem se sama sebe, zda v případě… tyto fantazie je velmi těžko vyjádřit — člověk je myslí, ale zapsané se stávají příliš závažnými a vypadají jako skutečnosti, ačkoliv jsou jen domněnkami, předpoklady v oblacích… ve stavu par — ptala jsem se tedy, zda bych zklamaná a rozzuřená na Paula de Cassagnace přála mu smrt z lásky, jak se mi to přihodilo u jiných. A toto jsem si s jistým úžasem odpověděla: NE.
Neboť pro přání smrti muže je třeba věřit, že na zemi zůstane něco, co by vás k ní mohlo poutat, i když on
na ní nebude. Je dost mým zvykem přát smrt těm, kteří nejednají podle mého — dráždí mě, nejjednodušší je tedy je zrušit, byť jen v představách. Nu tedy zde — ne, i ve skutečnosti bych byla jakoby ztracena, kdyby ten pán šel za svým císařem.
To proto, že si bezpochyby dělám iluze — ale zdá se mi, že by bylo škoda nemilovat ho úplně. A jakou rozkoš chcete mít — (ani tu z jeho smrti) od chvíle, kdy tu už není? Vždy se žije pro někoho — vychází se kvůli tomu a tomu, obléká se šaty kvůli té a té nebo aby se někomu líbilo, říká se to a to, aby to slyšel jistý muž nebo žena. Mně se mnohokrát stalo, že jsem žila pro ženy nebo starce. Nu tak — jak chcete, aby si někdo přál zmizení bytosti, pro niž žije? Ledaže by hned nato zemřel sám — jinak by to bylo nemožné.
Čekám na odměnu za včerejší den.
Musím se seznámit s panem Gambettou. Budu s ním vážná… ale vždyť není z opozice! Ach, bah — byl by to mocný přítel… ano, Bože, kdyby to jen šlo! Vidělo se ženy, jež se prosadily jen duchaplností. Jsem tedy hloupá? Kněžna Trubecká je hloupá — ale je to kněžna Trubecká — říká se také, že pro nedostatek duchaplnosti má více intrik než dvě duchaplné ženy dohromady.
Gambetta jí přešel jako dědictví po panu Thierrsovi. Zbožňovala bych ho poznat — je dost odpudivý, aby se nedalo říci nic, a aby mi bylo s ním volno. Počkejme na jeho návrat a pokusme se z něj udělat přítele — byť jen proto, aby to bylo nepříjemné Cassagnacovi, jenž mě nedovedl ocenit; ujišťuji vás, že v jistém prostředí bych za něco stála. Co se lásky týče — to je pěkné, když žertuji; teď jsem vážná… Možná je to moje vina — před ním jsem nedělala nic než bláznovství.

Poznámky

Pozn. překl.: Pincio — Mariin oblíbený pes. Srov. zápis z 13. dubna 1878.
Pozn. překl.: Epiktetova příručka — „Encheiridion“ (asi 125 n. l.), stoická praktická příručka filosofa Epikteta (asi 50–135 n. l.), jež učí přijímat s klidem vše, co není v naší moci.
Pozn. překl.: Léon Gambetta (1838–1882) — přední francouzský republikánský politik, za Třetí republiky jeden z nejmocnějších mužů; v době Mariina psaní vedl Chambre des Députés.
Pozn. překl.: Adolphe Thiers (1797–1877) — první prezident Třetí republiky (1871–1873), zemřel v září 1877. Gambetta patřil k jeho blízkým politickým spojencům.