❦
Pátek 12. dubna 1878
Při usínání se mi zdálo, že jsem napsala hlouposti — a dnes se zase bojím.Vendredi 12 avril 1878En m’endormant il m’a semblé que j’avais écrit des bêtises et aujourd’hui j’ai de nouveau peur.
Včera Julian potkal Roberta-Fleury v kavárně — a Robert-Fleury řekl, že jsem skutečně zajímavá a udivující žákyně a že ode mě mnoho očekává. Toho se musím držet — zvláště v okamžicích, kdy veškerou mou inteligenci zaplaví ten nevysvětlitelný a strašný strach, kdy cítím, jak se potápím do propasti pochybností, zahanbení a muk všeho druhu — bez skutečné příčiny!!
Hier Julian a rencontré Robert-Fleury au café et Robert-Fleury a dit que j’étais une élève vraiment intéressante et étonnante et qu’il espérait beaucoup de moi. C’est à cela qu’il faut me rattacher, surtout dans les moments où toute mon intelligence est envahie par cette terreur inexplicable et affreuse, ou je me sens sombrer dans un gouffre de doutes, de hontes, de tourments de tous genres sans cause réelle !!
V poslední době jsou u mě velmi často tři svíčky. To je znamení smrti. Budu to snad já, kdo odejde na onen svět? Zdá se mi, že ano. A moje budoucnost a má sláva? Ach, inu, ty budou v háji.
Très souvent depuis quelque temps il y a trois bougies chez moi. C’est signe de mort. Est-ce moi qui vais m’en aller dans l’autre monde ? Il me semble que oui. Et mon avenir et ma gloire ? Oh ! bien ils seront fichus.
Kdyby byl na obzoru nějaký muž, myslela bych, že jsem zase zamilovaná — tak jsem neklidná. Ale kromě toho, že tu žádný není, jsem znechucena… a proč? Ještě nejpohodlnější jsou ty fantazie… ale ponižují mě… přesto jsou dny, kdy mi připadá, že člověk neklesá tím, že se poddává těmto vrtochům — naopak, tím, že se nechce přemáhat, projevuje hrdost či pohrdání ostatními. Ach, ale jsou všichni tak nízcí a nedůstojní, že se o ně nejsem schopna zajímat jediný okamžik. Za prvé — všichni mají mozoly na nohou, a to bych neodpustila ani králi! Pomyslete — abych snila o muži s mozoly na nohou!! Multedo je asi má. Ale řekla jsem vám, že Multedo se mi jeví jen jako manžel — nevím proč. Snad proto, že odpovídá portrétu nakreslenému mými věštci1 a proto, že pochází z ostrova.
S’il y avait un homme quelconque dans le paysage je croirais que je suis encore amoureuse tellement je suis inquiète; mais outre qu’il n’y en ait pas, je suis dégoûtée... et pourquoi ? C’est encore ce qu’il y a de plus commode, les fantaisies... mais elles m’humilient... pourtant il y a des jours où je trouve que l’on ne déroge pas en suivant ces caprices, au contraire on fait preuve de fierté ou de mépris pour les autres en ne voulant pas se contrarier. Oh ! mais ils sont si bas et si indignes tous que je suis incapable de m’en occuper un seul instant. D’abord ils ont tous des cors aux pieds et je ne le pardonnerais pas à un roi ! Imaginez vous que je rêve à un homme qui a des cors aux pieds !! Multedo doit en avoir. Mais je vous ai dit que Multedo ne se présentait que comme mari, je ne sais pourquoi. Peut-être est-ce parce qu’il répond au portrait fait par mes sorciers et parce qu’il vient d’une île.
Začínám věřit ve vážnou vášeň pro své řemeslo — to mě uklidňuje a těší. Nechci nic jiného — a vším jsem tak znechucena, že nemůže být nic jiného.
Je commence à croire à une passion sérieuse pour mon métier ce qui me rassure et me console. Je ne veux rien d’autre et je suis trop dégoûtée de tout pour qu’il puisse y avoir autre chose.
Nebýt tohoto neklidu a tohoto strachu — byla bych šťastná!
S’il n’y avait pas cette inquiétude et cette peur je serais heureuse !
Strach z koho nebo čeho — zeptejte se čerta… Mezi jinými neznámými příčinami si vysvětluji své zrudnutí, když jsem slyšela Cassagnaca mluvit o tom dopise. Nezbylo mi ani tolik duchapřítomnosti, abych ho na to se smíchem upozornila.
Peur de qui ou de quoi, demandez-le au diable... Entre autres causes inconnues je débrouille ma rougeur en entendant Cassagnac parler de cette lettre. Je n’ai même pas eu l’esprit de le lui faire remarquer en riant.
Je naprosto krásně — konečně jaro — je to cítit, nakolik je to v Paříži možné, kde i v těch nejkrásnějších hájích, pod stromy, jež vypadají tajemně a poeticky, je vždy jisté, že narazíte na číšníka s vyhrnutou bílou zástěrou a pivem v ruce. Vstávám se sluncem a jsem v ateliéru dřív než model. Jen abych už neměla ten strach — tu proklatou pověru, s níž jsem si už dřív zakázala cokoli srovnávat. Vzpomínám si, že v dětství jsem měla přibližně podobnou předtuchu nebo strach — zdálo se mi, že se nikdy nenaučím nic jiného než francouzsky a že ty ostatní jazyky se naučit nedají. Nuže, vy vidíte, že z toho vůbec nic není — a přesto to byl opravdový pověrečný strach jako nyní.
Il fait tout à fait beau, c’est le printemps enfin, on le sent autant que c’est possible à Paris où même dans les bois les plus charmants, sous des arbres qui semblent mystérieux et poétiques on est toujours sûr de trouver un garçon avec son tablier blanc retroussé et un (bock) à la main. Je me lève avec le soleil et suis à l’atelier avant le modèle. Pourvu que je n’aie plus cette peur, cette maudite superstition à laquelle je m’avais déjà défendu de rien comparer. Je me souviens dans mon enfance j’avais un pressentiment ou une peur à peu près pareille, il me semblait que je ne pourrais jamais apprendre que le français et que les autres langues ne s’apprendraient pas. Eh bien ! Vous voyez qu’il n’en est absolument rien et pourtant c’était une vraie peur superstitieuse comme à présent.
Doufám, že mě tento příklad uklidní.
J’espère que cet exemple me rassurera.
Ano — uklidňuje mě to; a zapovídám si toto šílenství, tak jako jsem si zapověděla nutkání, jimž jsem každou chvíli podléhala a jež mě dovedla až k tomu, že jsem mluvila s Viktorem Emanuelem; tak jako jsem si zapověděla patience, jež mě úplně otupovaly, a další mánie, jež mi existenci skutečně ztěžovaly. Nyní, když jsem toho zbavena… Aleluja! A přijde-li to znovu — zpravidla přijde jednou ročně a to je příliš…
Oui il me rassure et je me défends cette folie comme je me suis défendue les nécessités que je me passais à chaque instant et qui sont arrivées à me faire parler à Victor-Emmanuel, comme je me suis défendue les patiences qui m’abrutissaient tout à fait et plusieurs autres manies qui me rendaient l’existence vraiment difficile. Maintenant que j’en suis délivrée... Alleluia ! Et si ça allait revenir, ça vient généralement une fois par an et c’est trop...
Zkrátka! Mám toho dost — je to obnošené až na niť a nebude se to vracet… Jsem si jistá… Říkám to, abych si dodala odvahy. Ach! — od chvíle, co si z toho dělám legraci, vše jde dobře — a Bohu díky, je to skutečně u konce.
Enfin ! J’en ai assez, c’est usé jusqu’à la corde et cela ne reviendra plus... J’en suis sûre... Je le dis pour m’enhardir. Oh ! du moment que j’en plaisante tout va bien et Dieu soit loué, c’est vraiment fini.
Myslela jsem, že Hledání absolutna2 je zcela jiné — protože i já hledám absolutno… ale absolutno citů a absolutno ve všem — to mě nutí přemýšlet a psát čtyřicet tisíc pokusů, po nichž sice dorazím, ale vedle — a nikdy přesně.
J’ai cru que la Recherche de l’Absolu était tout autrement parce que moi aussi je cherche l’Absolu... mais l’absolu des sentiments et l’absolu en toutes choses, c’est ce qui me fait penser et écrire quarante mille tâtonnements à la suite desquels j’arrive bien mais à côté et jamais juste.
Zítra pohřbívají prince Luciena Murata, syna krále Murata, v Saint-Augustin, bonapartistickém kostele. To bude zajímavé. Ale nerada přihlížím podívané zpoza provazu.
Demain on enterre le prince Lucien Murat, fils du roi Murat, à Saint-Augustin, l’église bonapartiste. Ce sera intéressant. Mais je n’aime pas assister aux spectacles, derrière la corde.
Poznámky
Pozn. překl.: Marie konzultovala věštce ohledně svého budoucího manžela; „pochází z ostrova“ odkazuje na Korsiku, odkud pocházel Multedo. ↩
Pozn. překl.: „La Recherche de l’Absolu“ — Hledání absolutna, román Honoré de Balzaca z roku 1834. ↩