Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Sobota 6. dubna 1878

Robert-Fleury mě skutečně příliš povzbuzuje — dokázal, že druhé místo mi náleží a že ho to vůbec nepřekvapilo. Byl to vskutku hloupý pohled na zuřivost ostatních.
Šla jsem do Lucemburku a pak do Louvru se Schaeppi.
Pomysleme, že Multedo, jenž odtud odešel v půl třetí ráno, se pravděpodobně vrátí domů a bude snít o mých pažích, o všemožných věcech — a myslet si, že já myslím na něj… Zatímco já, svlečená, rozcuchaná, s rozházenými vlasy a botami pohozenými na zemi, jsem se ptala sama sebe, zda jsem ho dost svedla, dost okouzlila — a nespokojila jsem se jen s tím, abych se ptala sebe sama, nýbrž jsem se zeptala Diny, a všechno jsme spočítaly dohromady! To je skutečně pobuřující — nebo prostě odpudivé.
Dnes večer jsem byla okouzlující a koketní jako čert. Neřeknu, že se mi Multedo líbí — ne — ale je přece jen více než ostatní v tom jediném, že s ostatními neumím být koketní a zábavná tak jako s ním. Pořád jsem vše popírala, pak jsem se mu okázale vysmívala — a zároveň okázale laskavá — a pak jsem se mu znovu vysmívala. Takže je určitě, jak se říká, podrážděn.
Na večeři bylo hodně lidí — všichni zůstali velmi pozdě; Multedo, Morgan a Goldsmid odešli jako poslední. Berthe a Yorke odešly kolem jedné.
Řekla jsem mu, že jsem seděla pod sedadlem ten večer s provázkem — a on nikdy nechtěl věřit, říkaje, že to být nemohlo, neboť mě pak našel u Boydových. Ale hle!
Ó mládí — před dvěma lety jsem si myslela, že to je Láska. Nyní jsem rozumná a chápu, že je to zábavné, když cítíte, že se necháváte milovat — nebo spíše, když se domníváte vidět, že se do vás někdo zamilovává. Láska, kterou člověk vzbuzuje, je zvláštní cit, který člověk sám prožívá — a já to dříve zaměňovala.
Ostatně — je to jedno, jen aby tím moje budoucnost neutrpěla nedostatkem směru.
Bože můj, Bože — a já si myslela, že miluji Antonelliho s jeho trochu velkým nosem připomínajícím Multedův. Fuj! Ta hrůza. Jak jsem ráda, že se mohu ospravedlnit! Jak ráda! Ne, ne, já nikdy
jsem nemilovala… a kdybyste si mohli představit, jak se cítím šťastná, svobodná, hrdá a hodná… Toho, jenž musí přijít.