Pátek 5. dubna 1878

Jako následek záměn a aprílů bylo třeba pozvat na večeři několik lidí, mimo jiné Multeda — toho,
jenž byl pozván dříve a který se omluvil — a maminka mu včera napsala, načež on, mysleje si, že píšu já, mi odpovídá tím, co si můžete přečíst v tomto dopise.
^4^ Paříž 36 rue du Colisée
5. dubna 1878, Slečno,
Sdílím váš názor: napřed potěšení, pak povinnost — máme-li čas ji splnit.
Přijdeme k vám zítra večer v 7 hodin, šťastni strávit dobrý večer pod vlivem vašeho půvabu.
To je tedy domluveno. Ale dovolte, abych vám vrátil, co jste mi omylem zaslala a co jsem dnes ráno dostal — v tu hodinu, kdy skřivan zdraví úsvit: lístek určený panu de Morgan. Pan de Morgan, jehož adresu neznám, musel dostat jiný, určený mně. V takovém případě vás upozorňuji, že ke mně nedorazil.
Možná nedostal nic — a při psaní adresy jste jeho jméno zaměnila s mým nebo jeho osobu s mou. Nevěděl jsem, že se mu podobám, a jsem polaskán podobností, jež by mohla mezi námi existovat.
Vy, která zaměňujete nezmaskované lidi navzájem — co byste si myslela o někom, kdo by na první pohled poznával lidi v masce? Mysleli byste si, že mají paměť v srdci místo v rozumu?
Mám čest složit vám svůj hold k nohám.
A. Multedo
Záhy nato píše Filippini, pak de Morgan a jiní — pozvání se pomíchala, ale nechme toho.
Ten Multedo… kéž bych ho nezačala nesnášet! Tady je někdo, kdo mi moje konkury znepokojovat nebude.
Jak mě bolí, že je vše s Cassagnacem rozbito. Nevím, co se stalo nebo rozbilo — ale vím, že nebudu vědět, jak k němu přistoupit, a že staré vztahy se rozplynuly jako loňský sníh…
Jen se mi to zdá — a doufám, že z toho nebude nic.
Celý život jsem se snažila dobrovolně podřídit nějaké iluzorní nadvládě — ale všichni ti lidé, které jsem v tom zkusila, byli tak obyčejní ve srovnání se mnou, že z toho vzešel jen odpor.
Špatné sklony mě stále pudí hledat tuto nadvládu jiného — ale nechci ji, protože vážně chci myslet jen na svou budoucnost, k níž je naprosto nezbytná téměř úplná svoboda ducha.
A pak by mě to vedlo k hromadě zbytečných žárlivostí, hněvů, žalů. A pak, a především… Kdo?? Muž, který
Tamtéž, s. 239–240
mě bude ochoten dobře zacházet — především. Ale víte, jak obecně je pro mě obtížné respektovat a obdivovat muže, který se ke mně chová dobře.