Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Pondělí 4. března 1878

neobyčejná, jež musela zvýšit exasperaci obviněného pana podplukovníka, se nám rovněž zdá motivem k doporučení ho vaší shovívavosti."
Není třeba říkat, že byl podplukovník osvobozen jednomyslně.
Dost zvláštní detail: je to tentýž plukovník Talandier, který o několik měsíců později zatkl prince Ludvíka Napoleona v Štrasburské aféře.
To jsou skutečnosti, na které pan de Cassagnac narážel.
Dobře nechápeme rozpory, které se v této věci projevily v řadách levice, a zvláště ze strany pana Alberta Jolyho, tvrdícího, že má důkaz opaku toho, co tvrdil pan de Cassagnac.
Dotyčnou skutečnost připomínali sami republikáni ve volbách roku 1868, v době kdy byl pan Gent v pařížském obvodu soupeřem pana Emmanuela Araga.
Ostatně pokud jde o důkaz opaku — bude-li ho moci někdo podat, zaregistrujeme ho ochotně."
Pokud jde o to hrůzné obvinění pana Genta — člověk musí být skutečně zuřivý, aby vykopal takovou hrůzu, ale ta zákeřnost se mi líbí — já bych ji udělala, abych zničila nepřítele.
###### Marcuard mi píše.
* Florencie, [čtvrtek] 28. února 1878. Vážená slečno,
Váš milý dopis ze soboty mi právě došel. Mnohokrát Vám děkuji. Jak jsem měl čest Vám říci, karneval je nicotný — ani corso, ani plesy, nic. Ostatně je u konce a příští týden vstoupíme do půstu. Dostihy budou zde i v Neapoli, jako loni. A může-li Vás to přimět k rozhodnutí, budeme potěšeni, že Vás máme. Melissano je zde. Neviděl jsem ho několik dní — je indisponován a měl jsem tu příbuzné, kteří mi zabrali veškerý čas tím, že jsem jim ukazoval galerie a zábavy Florencie.
Jak si můžete myslit na Mlle Alexandrine pro mě. Shledávám ji velmi milou, ale vůbec jsem jí nedělal dvořice. Pan des Perrières je drbna. Ostatně jste okamžitě viděla z mého způsobu mluvení, že jsem jeho slovům nevěřil. Doposud bylo hezké počasí — dnes se to začíná kazit.
Alexandre je zde — stále mluví o ženění, o usazení se. Nedráždí Vás to?
Vyřiďte mnohé pozdravy od mě mladé harfistce mého srdce. Dnes zajdu k Melissanovi a zeptám se ho, zda se vrací do Neapole, neboť na jeho přítomnosti záleží Vám. Mám podezření, že je v nesnázích — velmi velkých — ale nikdy s ním o těchto věcech nemluvím. Je tu pár večerních akcí — dnes večer ples na bruslišti, ale přichází jen velmi málo
^7^ tamtéž, str. 199–200.
lidí — přesto se tím nenechejte odradit od příjezdu: prázdniny Vám prospějí, unavujete se příliš. Uchopila jste své umění s příliš násilnou vášní a žárem — ozdravíte se v italském klimatu, načerpáte nové síly nebo nové nápady v rozjímání nad mistrovskými díly, která nyní uvidíte z jiného zorného úhlu než dříve.
Napište mi, co se rozhodujete — já Florencii více neopouštím.
Opakuji Vám, že vše, co Vám může být příjemné, bude dáno
k Vašim nohám.
Čekám na Vaše zprávy a nazývám se stále Vaším nejvěrnějším a poslušným.
F. de Marcuard
Paní Van Schaicková, která bydlela v prvním patře Vašeho domu na Champs-Élysées, je zde na několik dní. Šly zvěsti o smrti Vašeho dědečka — popřel jsem je a doufám, že se mu nadále daří lépe. Tisíce pozdravů Vaší rodině.
Jsou lidé jako ten bídný poslanec, kteří mají vše — a jiní, kteří jsou jako já.
Od soboty je můj pes ztracen. Stále jsem doufala, že se vrátí.
Žádný z těch bídáků, kteří tvoří mou takzvanou rodinu, nic neudělal — omezili se na to, aby pokračovali ve svých tak hloupých šikanách II
Včera přišel ten hrozný člověk znovu — udělala jsem scénu svým maminkám a ony, místo aby mě podpořily, místo aby plnily povinnost poctivých žen, se obrátily proti mně, plné hloupých recriminací, nesmyslů a pobuřující nespravedlnosti. Je se mnou jednáno jako s morální příšerou, zločinkyní, bůhvíčím — protože se bouřím proti hrůzám, hanebnostem, blatu, jímž nás ten člověk pokrývá. Spravedlivý Bože! Chvilku jsem byla připravena uprchnout z domu.
Uložila bych své spisy u Cassagnace a šla bych žít kamkoli. Ale bohužel byl diamant, na který bych mohla počítat, u maminky. Hanebnice! Zbabělkyně! Zločinkyně!
Ne, to není možné — ztratily rozum, jinak je to nemyslitelné.
Můj ubohý pes — kdybych měla místo pro nějaký cit, byla bych zoufalá. Dnes večer je ples na Elysée.
Můj ubohý ztracený pes.
Kdybych měla zemřít za vše, co mi chybí, za vše, co nemám...
Jaký domov! Jaká rodina, jaký život!
Berthe a Yorke, které s námi jednají docela jako s přáteli, přišly kolem šesti hodin požádat o šálek čaje.
Jsou milé a přátelské a tak přátelské, jak mohou ženy být (víte, že přátelství žen je věc naprosto chimérická). Ale hluboce je nenávidím — stále více — pro tu masku u Paula de Cassagnac.
Je to nepříjemné postavení, když pohrdáte všemi, kdo vás obklopují — když ti, kdo vás obklopují, jsou bídáci nebo blázni.
Nyní věřím, že jsem nepochopená bytost!
To je vrchol otupělosti, neboť je to ta nejohavnější věc, jíž si o sobě lze myslet. Sto tisíc nároků, z nichž žádný není ospravedlněn. Všude se naráží a dělají se modřiny.
[Začerněná slova: Dala jsem] Rosalii svůj hnědý hábit, který mi přinášel smůlu nebo který byl přinejmenším úkrytem, pod nímž jsem po dva roky ronila veškeré slzy zuřivosti.

Poznámky

Pozn. překl.: Štrasburská aféra (1836) — neúspěšný bonapartistický puč budoucího Napoleona III.; Talandier hrál v jeho potlačení roli. ↩