Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Pondělí 4. března 1878

neobyčejná, jež musela zvýšit rozhořčení obviněného pana podplukovníka, se nám rovněž jeví jako důvod, abychom ho doporučili vaší shovívavosti."
Netřeba dodávat, že byl podplukovník jednomyslně zproštěn obžaloby.
Dost zvláštní detail: je to tentýž plukovník Talandier, který o několik měsíců později zatkl prince Ludvíka Napoleona ve štrasburské aféře.
To jsou skutečnosti, na které pan de Cassagnac narážel.
Dobře nechápeme rozpory, které se v této věci projevily v řadách levice, a zvláště ze strany pana Alberta Jolyho, tvrdícího, že má důkaz opaku toho, co tvrdil pan de Cassagnac.
Dotyčnou skutečnost připomínali sami republikáni ve volbách roku 1868, v době, kdy byl pan Gent v pařížském obvodu soupeřem pana Emmanuela Araga.
Ostatně pokud jde o důkaz opaku — bude-li ho moci někdo podat, zaznamenáme jej s největší ochotou."
Pokud jde o to hrůzné obvinění pana Genta — člověk musí být skutečně zuřivý, aby vyhrabal takovou hrůzu, ale ta zlomyslnost se mi líbí — já bych ji udělala, abych zničila nepřítele.
###### Marcuard mi píše.
* Florencie, [čtvrtek] 28. února 1878. Milá slečno,
Váš milý dopis ze soboty mi právě došel. Mnohokrát Vám děkuji. Jak jsem měl čest Vám říci, karneval nestojí za nic — ani corso, ani plesy, nic. Ostatně je u konce a příští týden vstoupíme do půstu. Dostihy budou zde i v Neapoli, jako loni. A může-li Vás to přimět k rozhodnutí, rádi Vás u nás uvidíme. Melissano je zde. Neviděl jsem ho několik dní — je indisponován a měl jsem tu příbuzné, kteří mi zabrali veškerý čas tím, že jsem jim ukazoval galerie a zábavy Florencie.
Jak můžete pro mě myslet na slečnu Alexandrinu. Shledávám ji velmi milou, ale vůbec jsem se jí nedvořil. Pan des Perrières je klevetník. Ostatně jste hned poznala z toho, jak jsem o tom mluvil, že jsem jeho slovům nevěřil. Doposud bylo hezké počasí — dnes se to začíná kazit.
Alexandre je zde — stále mluví o ženitbě, o tom, že se usadí. Nelákalo by Vás to?
Vyřiďte ode mne mnoho pozdravů mladé harfistce mého srdce. Dnes zajdu k Melissanovi a zeptám se ho, zda se vrací do Neapole, když Vám na jeho přítomnosti záleží. Mám podezření, že je v nesnázích — velmi velkých — ale nikdy s ním o těchto věcech nemluvím. Je tu několik večírků — dnes večer ples na bruslišti, ale je tam jen velmi málo
^7^ tamtéž, str. 199–200.
ruchu — přesto se tím nenechejte odradit od příjezdu: prázdniny Vám prospějí, unavujete se příliš. Oddala jste se svému umění s příliš prudkou vášní a žárem — ozdravíte se v italském podnebí, načerpáte nové síly nebo nové nápady v rozjímání nad mistrovskými díly, která nyní uvidíte z jiného zorného úhlu než dříve.
Napište mi, jak se rozhodnete — já už Florencii neopustím.
Opakuji Vám, že vše, co Vám může být příjemné, bude položeno
k Vašim nohám.
Čekám na Vaše zprávy a zůstávám vždy Vaším nejoddanějším a poslušným.
F. de Marcuard
Paní Van Schaicková, která bydlela v prvním patře Vašeho domu na Champs-Élysées, je zde na několik dní. Roznesla se zvěst o smrti Vašeho dědečka — popřel jsem ji a doufám, že se mu nadále daří lépe. Tisíce pozdravů Vaší rodině.
Jsou lidé jako ten bídný poslanec, kteří mají vše — a jiní, kteří jsou jako já.
Od soboty je můj pes ztracen. Stále jsem doufala, že se vrátí.
Žádný z těch bídáků, kteří tvoří mou takzvanou rodinu, nic neudělal — omezili se na to, že pokračovali ve svých tak hloupých schválnostech II
Včera přišel ten hrozný člověk znovu — udělala jsem scénu svým maminkám a ony, místo aby mě podpořily, místo aby plnily povinnost počestných žen, se obrátily proti mně, plné hloupých výčitek, nesmyslů a pobuřující nespravedlnosti. Nazývají mě morální příšerou, zločinkyní, bůhvíčím — protože se bouřím proti hrůzám, hanebnostem, blátu, jímž nás ten člověk pokrývá. Spravedlivý Bože! Chvilku jsem byla připravena uprchnout z domu.
Uložila bych své spisy u Cassagnace a šla bych žít kamkoli. Ale bohužel byl diamant, s nímž bych mohla počítat, u maminky. Hanebnice! Zbabělkyně! Zločinkyně!
Ne, to není možné — ztratily rozum, jinak je to nemyslitelné.
Můj ubohý pes — kdybych měla místo pro nějaký cit, byla bych zoufalá. Dnes večer je ples v Elysejském paláci.
Můj ubohý ztracený pes.
Kdybych měla zemřít za vše, co mi chybí, za vše, co nemám...
Jaká domácnost! Jaká rodina, jaký život!
Berthe a Yorke, které s námi jednají zcela jako se svými přítelkyněmi, přišly kolem šesti hodin požádat o šálek čaje.
Jsou milé a laskavé a tak přátelské, jak jen ženy mohou být (víte, že přátelství žen je věc naprosto chimérická). Ale hluboce je nenávidím — stále více — pro tu masku u Paula de Cassagnaca.
Je to nepříjemné postavení, když pohrdáte všemi, kdo vás obklopují — když ti, kdo vás obklopují, jsou bídáci nebo blázni.
Nyní věřím, že jsem nepochopená bytost!
To je vrchol otupělosti, neboť je to ta nejohavnější věc, jíž si o sobě lze myslet. Sto tisíc nároků, z nichž ani jeden není oprávněný. Člověk do všeho naráží a nadělá si modřiny.
[Začerněná slova: Dala jsem] Rosalii svůj hnědý hábit, který mi přinášel smůlu nebo který byl přinejmenším úkrytem, pod nímž jsem po dva roky vyplakala všechny své slzy vzteku.

Poznámky

Pozn. překl.: Štrasburská aféra (1836) — neúspěšný bonapartistický puč budoucího Napoleona III.; Talandier hrál v jeho potlačení roli. ↩