Neděle 3. března 1878

Včera jsem při psaní skutečně spala. Ta bezesná noc mě dělá nervózní — v kombinaci se čtením všech novin, kde se reprodukuje a komentuje Cassagnacova řeč a popisuje jeho souboj. Mám po krk toho jména Paul de Cassagnac. Musí být šťasten, ten bídák?
Don Carlos, Paul de Cassagnac a mandarinky, které celý den jím a které jsou suché a přeslazené — to vše mě otupuje, aniž by se počítaly nepokoje na ulicích,
^5^ str. 196–199.
tramvaje, píšťaly, hluk, které mi připomínají poslední dějství „La Traviaty" — jde bez říkání, že jsem Violetta a že karneval, k němuž jsem cizí, mě dělá smutnou. Bah! Nejsem jediná. Ne každý má štěstí toho bídáka Cassagnace.
Skutečně má štěstí, které [Začerněná slova: se stává urážlivým] nakonec. Noviny si ponechávám, ale [Začerněné slovo: článek] z „Figara" přikládám k tomuto listu, tak je vtipný.
^5^ Proč pan de Cassagnac žádal o neveřejné zasedání
Obdrželi jsme následující dopis:
Můj drahý Périviere,
V návaznosti na incident vznesený ve Sněmovně narážkou, jíž jsem učinil na jisté předcházející skutečnosti týkající se protivníka pana Billiotyho ve volbách ve Vaucluse, žádáte mě, abych Figaru sdělil dokumenty, které jsem měl v rukou, které jsem nemohl přečíst z tribuny a kvůli nimž jsem v případě potřeby žádal o neveřejné zasedání. Nemám námitek, abych vám je poskytl — tento dokument je celý v Lesurově historickém ročenku, ročník 1836, strana 153, a v Gazette des Tribunaux.
Předávám vám to pod svou osobní a právní odpovědností.
Stisk ruky,
Paul de Cassagnac
###### Zde je dotyčný dokument:
Dne 18. února 1836 stanul před druhým Válečným soudem Seine podplukovník 46. pěšího pluku za následujících okolností:
Pan podplukovník Talandier se oženil v Provenci roku 1827 s Mlle Virginií G., tehdy dvacetileté. Z tohoto manželství vzešly dvě děti. Až do nedávné doby nic nenarušovalo klid manžela, který měl k své ženě naprostou důvěru. Jeho pluk přišel do Paříže a záhy po tom přijel vlastní bratr ženy, aby pokračoval ve studiích; přijal ho švagr, který ho připouštěl ke svému stolu vždy, kdy si to přál. Mladý muž opakoval své návštěvy s takovou vytrvalostí, jež probudila podezření manžela — ale podplukovník odrážel všechny myšlenky, které ho obléhaly; neodvažoval se věřit v cizoložství, a tím méně ještě v krvesmilstvo.
Avšak to, co se manžel sotva odvažoval tušit, sloužící pozorovali. Pohnutí zvědavostí nabyli nepochybného důkazu o vině své paní. Její chování vůči panu Alphonsovi se stalo natolik volné a familiární, že služební personál pociťoval jisté rozpaky, kdykoli se nacházel v salónu současně s tímto mladým mužem — z diskrétnosti se vzdalovali, a záhy z kuchyně slyšeli projevy něžnosti, jimiž si oba
milenci hojně prokázali.
Pan generálporučík sdělil ženě své obavy a podezření; ta odmítla tato obvinění s hořkostí; avšak protože měla základ, chtěl manžel nabýt důkazu vlastníma očima.
Dne 21. ledna sdělil pan podplukovník ženě pozvání, které obdržel na ples 25. téhož měsíce — přesvědčen, že se chopí této příležitosti, aby pozvala bratra na večeři. Toto manželovo předvídání se neobrátilo v klam; Alphonse byl pozván a večeři se zúčastnil. Navzdory krutým předtuchám, jež svíraly jeho srdce, byl podplukovník nucen se ovládnout a přivítat srdečně svého mladého švagra, aby nevzbudil žádnou nedůvěru.
Konečně nadešla hodina odchodu na ples. Sloužící šel pro kočár a v devět hodin sestoupil manžel, ponechav mladého muže v salónu, poté co od něho dostal pevný stisk ruky. Žena přes to, že měla holou hlavu, chtěla doprovodit manžela až na ulici — a dříve než nastoupil do vozu, sevřela ho s nejživějším srdečním výlevem a přála mu mnoho radosti na tanečním večeru.
Několik kroků od domu propustil pan podplukovník kočár a tajně se vrátil; odebral se do pokoje svého sloužícího a po dohodě s ním vzal dva nabité pistole; přistoupil k salónu a pomocí dvou otvorů, které si dal provrtat do dveří, se přesvědčil, že krvesmilné cizoložství bylo zcela zjevné. V tomto okamžiku, který se těžko popisuje, zachvátil manžela křečovitý pohyb — prudce otevřel dveře a vrhl se na zločinný pár. Mladý bratr ihned vstal a obdržel první výstřel, který ho zasáhl jen do levé paže; žena, ležící na pohovce, s tváří skrytou jen v rukou, obdržela druhý výstřel, který ji rovněž ranil do levé paže.
Ačkoli zraněn, vrhl se mladý muž na podplukovníka a rozpoutal zápas, v němž marně usiloval porazit svého protivníka; silně udeřen do hlavy pažbou pistole, dal se na útěk, zatímco žena se připlazila do sklepa, kde její sténání záhy přivolalo domácí.
Podplukovník, zanechaný sám v salónu, ihned dal zpravit plukovníka a praporního lékaře svého pluku, jakož i místního policejního komisaře...
Z důvodu těchto skutečností stanul pan podplukovník Talandier před válečným soudem. Předseda nařídil neveřejné jednání pro výpověď sloužícího a kuchařky, kteří měli podat příliš technické podrobnosti, než aby tato část přelíčení mohla být veřejná.
Pan velící zpravodaj Mévil se na počátku svého obžalovacího návrhu vyjádřil takto: „Skutečnost krvesmilného cizoložství je prokázána a dvojitý pokus o vraždu je rovněž nezpochybnitelný; obviněný se nachází v případě omluvitelného pokusu o vraždu, předvídaném články 2, 304, 324 a 326 obecného trestního zákoníku. Otázka takto položená a vyřešená ve smyslu obžaloby by ještě nesla trest — avšak zákoník nemohl předvídat případ, kdy by cizoložství bylo krvesmilné, a tato okolnost tak