Neděle 3. března 1878

Včera jsem při psaní skutečně spala. Ta bezesná noc mě znervózňuje — spolu se čtením všech novin, kde se reprodukuje a komentuje Cassagnacova řeč a popisuje jeho souboj. Mám po krk toho jména Paul de Cassagnac. Musí být šťasten, ten bídák?
Don Carlos, Paul de Cassagnac a mandarinky, které celý den jím a které jsou suché a přeslazené — to vše mě otupuje, nemluvě o ruchu, který vládne v ulicích,
^5^ str. 196–199.
vozy, píšťalky, hluk, které mi připomínají poslední dějství „La Traviaty" — rozumí se samo sebou, že jsem Violetta a že karneval, jemuž jsem cizí, mě rmoutí. Bah! Nejsem jediná. Ne každý má štěstí toho bídáka Cassagnace.
Skutečně má štěstí, které [Začerněná slova: se stává urážlivým] nakonec. Noviny si ponechávám, ale [Začerněné slovo: článek] z „Figara" přikládám k tomuto listu, tak je vtipný.
^5^ Proč pan de Cassagnac žádal o neveřejné zasedání
Obdrželi jsme následující dopis:
Můj drahý Périviere,
V návaznosti na incident vznesený ve Sněmovně narážkou, kterou jsem učinil na jisté okolnosti z minulosti protivníka pana Billiotiho ve volbách ve Vaucluse, žádáte mě, abych Figaru sdělil dokumenty, které jsem měl v rukou, které jsem nemohl přečíst z tribuny a kvůli nimž jsem v případě potřeby žádal o neveřejné zasedání. Nemám námitek, abych vám je poskytl — tento dokument je celý v Lesurově Historické ročence, ročník 1836, strana 153, a v Gazette des Tribunaux.
Předávám vám to pod svou osobní a právní odpovědností.
Tisknu Vám ruku,
Paul de Cassagnac
###### Zde je dotyčný dokument:
Dne 18. února 1836 stanul před druhým válečným soudem departementu Seina podplukovník 46. řadového pluku za následujících okolností:
Pan podplukovník Talandier se oženil v Provenci roku 1827 se slečnou Virginií G., tehdy dvacetiletou. Z tohoto manželství vzešly dvě děti. Až do nedávné doby nic nenarušovalo klid manžela, který měl k své ženě naprostou důvěru. Jeho pluk přišel do Paříže a záhy po tom přijel ženin bratr z otcovy strany, aby pokračoval ve studiích; přijal ho švagr, který ho zval ke svému stolu, kdykoli si to přál. Mladý muž opakoval své návštěvy s takovou horlivostí, že to vzbudilo manželovo podezření — ale podplukovník odrážel všechny myšlenky, které ho obléhaly; neodvažoval se věřit v cizoložství, a tím méně ještě v krvesmilstvo.
Avšak to, co se manžel sotva odvažoval tušit, sloužící pozorovali. Puzeni zvědavostí nabyli nepochybného důkazu o vině své paní. Její chování vůči panu Alphonsovi se stalo natolik volné a familiární, že služebnictvo pociťovalo jisté rozpaky, kdykoli se ocitlo v salónu současně s tímto mladým mužem — z diskrétnosti se vzdalovali, a záhy z kuchyně slýchali projevy něžnosti, jimiž se oba
milenci navzájem zahrnovali.
Pan generálporučík sdělil ženě své obavy a podezření; ta tato nařčení ostře odmítla; avšak protože byla oprávněná, chtěl manžel nabýt důkazu vlastníma očima.
Dne 21. ledna oznámil pan podplukovník ženě, že obdržel pozvání na ples 25. téhož měsíce — přesvědčen, že se chopí této příležitosti, aby pozvala bratra na večeři. Manžel se ve svém předvídání nezmýlil; Alphonse byl pozván a večeři se zúčastnil. Navzdory krutým předtuchám, jež svíraly jeho srdce, byl podplukovník nucen se ovládnout a přivítat srdečně svého mladého švagra, aby nevzbudil žádnou nedůvěru.
Konečně nadešla hodina odchodu na ples. Sloužící šel pro kočár a v devět hodin sestoupil manžel, ponechav mladého muže v salónu, poté co od něho dostal pevný stisk ruky. Žena, ač prostovlasá, chtěla doprovodit manžela až na ulici — a dříve než nastoupil do vozu, objala ho s nejvroucnějším výlevem srdce a přála mu mnoho radosti na tanečním večeru.
Několik kroků od domu propustil pan podplukovník kočár a tajně se vrátil; odebral se do pokoje svého sloužícího a po dohodě s ním vzal dvě nabité pistole; přistoupil k salónu a pomocí dvou otvorů, které si dal provrtat do dveří, se přesvědčil, že krvesmilné cizoložství bylo zcela zjevné. V tomto okamžiku, který se těžko popisuje, zachvátil manžela křečovitý pohyb — prudce otevřel dveře a vrhl se na zločinný pár. Mladý bratr ihned vstal a dostal první ránu z pistole, která ho zasáhla jen do levé paže; žena, jež zůstala ležet na pohovce a rukama si zakrývala jen tvář, dostala druhou ránu, která ji rovněž zasáhla do levé paže.
Ačkoli zraněn, vrhl se mladý muž na podplukovníka a rozpoutal zápas, v němž se marně snažil srazit protivníka k zemi; silně udeřen do hlavy pažbou pistole, dal se na útěk, zatímco žena se připlazila do sklepa, kde její sténání záhy přivolalo lidi z domu.
Podplukovník, který zůstal sám v salónu, ihned dal zpravit plukovníka a vrchního lékaře svého pluku, jakož i policejního komisaře čtvrti...
Z důvodu těchto skutečností stanul pan podplukovník Talandier před válečným soudem. Předseda nařídil neveřejné jednání pro výpověď sloužícího a kuchařky, kteří měli podat příliš technické podrobnosti, než aby tato část přelíčení mohla být veřejná.
Pan zpravodaj, major Mévil, se na počátku své obžalovací řeči vyjádřil takto: „Skutečnost krvesmilného cizoložství je prokázána a dvojitý pokus o vraždu je rovněž prokázán; obviněný však spadá pod případ omluvitelného pokusu o vraždu, který předvídají články 2, 304, 324 a 326 obecného trestního zákoníku. Otázka takto položená a vyřešená ve smyslu obžaloby by s sebou ještě nesla trest — avšak zákoník nemohl předvídat případ, kdy by cizoložství bylo krvesmilné, a tato okolnost tak