Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Sobota 2. února 1878

Cítím se, jako by mi něco chybělo.
Mám pocit, že mi umírající výraz maďarské ženy jde na nervy.
Ale nejsem znepokojená — nejspíš jsem špatně spala, to je vše — a pak ta představa, že večer budu muset hovořit se všemi těmi lidmi...
Je velmi nepříjemné, že malý princ je tak chudý. Mohu počítat se 40 000 franky renty ihned a on s 25 000 — vidíte, že to je skrovné.
Být bourbonskou princeznou by mě celkem lákalo — ale peníze. La Fayet říká, že má 40 000 franků — s tím by to bylo lepší — a jeho darebná matka by mu jistě ještě něco přidala, a po její smrti prý zdědí 200 000 franků renty. A pak bychom jeli do Itálie a požádali tu hanebnou Markétu a toho výtečného Humberta, aby dali průchod záměru vyslovenému krátce před smrtí Viktora Emanuela — vrátit část majetku neapolským Bourbonům.
Malý princ má dvaatřicet let, čelist, jako by ji měl vykloubenou, a kníry, které jako by zametaly kdovíco. Ale to nevadí. Poslyšte — nejhorší věcí na světě je manželství bez lásky... Musí to být příšerné... ponižující, strašné. Přesto, kdyby ho doprovázely 2 nebo 300 000 franků renty, srovnala bych se s tím — neboť tehdy by byl přepych, který... člověka vždycky trochu vzdálí, a všelijaké světské útěchy. Co se týče milence — na to se s povahou, jako je ta moje, nesmí ani pomyslet. Byla bych tak ponižena, tak trápena — tolik bych trpěla. Ta první já by možná nic neříkala, ale ta druhá — ta, jež se stará o první, jež si pro první přeje všelijaké věci, jež pamatuje na Epiktéta a pro sebe nic nepociťuje, ale vložila veškeré své štěstí do první — ta by to nedovolila. A před ní by se ta první styděla jednat špatně. A pak — místo abych ho milovala, nenáviděla bych muže, jenž by takto souhlasil jíst z jednoho talíře s jiným.
A Edmondovo proroctví — co s ním?
Poslyšte, drazí moji — vzpomínáte si na dámu, jejíž jméno začíná na B a jež mě podle Edmonda měla uvést do společnosti? Myslela jsem, že to je máma se svými dopisy do Petrohradu... Nebyla by to spíše paní Boyd?
Nenávidím všechny ty hlupáky, kteří přicházejí narušovat mé záměry a Edmondova proroctví. Ať mě nechají v klidu studovat!
Robert-Fleury je se mnou vždy spokojen — i dnes ráno. Přijde i dnes večer a já tam nebudu. Proč?
Protože tam bude půl tuctu hlupáků, kteří mi nikdy k ničemu nebudou! Klidně bych je tam nechala stát, ale to by na moje rodiče vrhalo podivné světlo a vyčítali by mi to.
Budou tam Blanc a de Daillens — možná si budeme moci zažertovat. Fuj! Jaká jsem obyčejná.
Paní Yorke a Berthe na večeři. Očekávaly, že potkají Paula de Cassagnaca — jsou hloupé a mohou mi uškodit. Jen pomyslete — vymyslely si, že Cassagnac je do mě zamilován; že jsem první dívka, jíž se dostalo této cti, a jediná — protože Popaula může nadobro získat jedině duchaplná žena. Co je nejhorší — tvrdí, že to od někoho slyšely. To je zlomyslná lež — velmi zlomyslná.
Večer: paní de Daillens a Fayet, princ, hrabě de Beaurepaire, hrabě d’Abzac, bratranec markýze d’Abzac z Elysée.
Jaká to práce, můj císaři! Jenomže myslím, že malý princ do mě není zamilován a na nic nemyslí. Toho ubohého hlupáčka zaujala ta velká žena s unaveným pohledem, červenými víčky a prostáckou postavou, jež byla s panem Blancem.
Než přišla ta smečka... nudných lidí, smála jsem se s Boydovými, jako by k tomu byl důvod.

Poznámky

Pozn. překl.: Markéta Savojská (1851–1926), italská královna, manželka Humberta I. Viktor Emanuel II. zemřel 9. ledna 1878. Neapolští Bourbonové přišli o svůj majetek při sjednocení Itálie roku 1861. ↩
Pozn. překl.: Epiktétos (asi 50–135 n. l.), řecký stoický filosof a otrok, jehož Rozpravy a Příručka jsou klasickými texty o sebeovládání a vnitřní svobodě. Marie odkazuje na svou „druhou já“ jako na stoického pozorovatele vlastního jednání. ↩