Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Úterý 29. ledna 1878

– Říkám ti, že nejsem plukovnice.
– Ale ano, ano, ty jsi pro mě plukovnice; pojď — a jemně mě odvedl, dav ostatním projít napřed. Nu, hle — několik nicotností, které dokazují, že provedení je téměř vším. Nehledejme pro naše obrazy velkolepé kompozice, znázorňujme cokoli, tu nejmenší věc — ale pravdivě, a bude to mít úspěch.
Podezírám našeho Paula, že totéž říkal ostatním.
– Co se tvého jména týče, pošeptám ti ho do ucha.
– Řekni.
– Ale dáš mi čestné slovo, že řekneš ano, pokud uhodnu.
– Ano.
– Marie.
[Příčně: Toto jsem právě nalezla u Balzaca: Láska není jen citem, je také uměním. Jediné prosté slovo, opatrnost, nicotnost odhalí ženě velkého a vznešeného umělce, jenž chce dotknout se jejího srdce, aniž by je ušlapal. Připomíná mi to to, co jsem zde napsala. Duben 1878]
Dala jsem se do smíchu.
– Jiné ti nedám.
Když ho u stolu vyzvali, aby si přál tři přání, řekl, že především si přeje být zamilován — ne jako dosud, ale doopravdy... Nato madame Yorke podotkla, že prý je zamilován do jedné ruské dívky.
– Do Maďarky! zvolala jsem.
– Do Švédky, vykřikla Dina.
To bylo dost hloupé a zlomyslné na madame Yorke. Ale netušíte, čím to skončí.
Domlouváme se na dalším balu de l'Opéra — slibuji, že s ním pojdu na večeři a navštívím ho v lóži. Což jsem skutečně hodlala dodržet. Neděste se — Cassagnac ve mně vzbuzuje tak naprostou a zároveň tak podivnou důvěru, že bych s ním šla kamkoli.
Seděly jsme všechny na divanu v salonu a Popaul sedí u našich nohou — u mých, které byly políbeny vícekrát... a já se
nestydím??!
– Ty, řekl de Daillens, s tebou se nedá dělat nic jiného — zde je má ruka.
– Ráda, řekla s dostatečnou živostí na republikanku.
– Ty, plukovnice — jsi dobrá, dobrá doma, dobrá všude; jemná, klidná a lhostejná. Toto vše ti málo záleží.
– Ty... Georgi — máš, co potřebuješ; jsi nasycená, našla sis svého muže; jsi skeptická, spokojená, posměšná a šprýmovná.
– Copak nevíš, velký Paule, říkám, že ženy zamilované a spokojené bývají šprýmovné, posměšné a skeptické?
– Vím, vím — a podívejte se na ni, je spokojená, tráví svou lásku. S tebou, Georgi, není co dělat — ty sis svého muže našla.
– Pokud jde o tebe, nováčku — jsi buď zcela nevinná, anebo jsi dospěla k nejvyšší míře zvrhlosti, což se velice podobá... prostota nebo zakořeněný hřích.
– A ty, ty jsi ta jediná, s níž by bylo co dělat — mýlím se jen zřídka... nu, s tebou zkusíme volný svazek. Ona je ta jediná, která je svobodná, mé drahé pět žen — není-liž pravda? Podívejte se na plukovnici, pohleďte na ty paže — nu, kdybych byl muž ryze materiální, ty paže a ta krásná postava by mě mohly rozrušit, ale já raději pár nožiček než dvanáct tisíc nahých žen — věřte mi, ženy mé, pro muže není nic nudnějšího než...
– Být milován...
– Přesně tak — a co mě se týče, mám dost takových lásek, kde se člověk... dostane...
Toho vám povím ještě tolik! To, co tu líčím, není ani to nejlepší.
– Rychle hádejte, kdo jsem, řekla Berthe, je mi velmi horko. Cassagnac k ní přistoupil — stále na kolenou — a ona z toho byla tak vytržena, že ta bláznivá, hloupá, idiotka si sundala masku.
Přiznávám, že jsem takovou zlomyslnou hloupost nečekala. Být odhalena s jistými pochybnostmi — dobrá — ale sundat si masku! Bylo to jako studená sprcha. Vstanu a sednu si daleko stranou. Madame de Daillens navrhuje odejít, ostatní tři imbecilky se úplně odmaskují. Ubohý Paul si myslel, a myslím právem, že si všechny ty ženy jdou po krku — chodil od jedné ke druhé, líbal jim ruce a utěšoval celou společnost.
Celý výlet tím změnil charakter... Sundat si masku! Přistoupím k psacímu stolu a napíši slova, která Cassa-
gnac vezme a přečte: taková je cena výběru hloupých žen za společnice. Je tu jedna, řekl, ukazuje na mě, sedící opodál ostatních v křesle — je tu jedna, která není spokojena.
– Jděte k čertu!
– Ach, to je její oblíbené rčení. Nu, dodal, jako by mě tiše těšil — neměl jsem pravdu, když jsem říkal, že jste nejroztomilejší z pěti?
[Příčně: teď už jen roztomilá]
– Ach, pravda, pravda, říkám.
– Bezpochyby pravda, navázal hlasem nejbratrštěji milujícím a líbaje mi ruku s tím prostoduchým a laskavým výrazem, jenž je tak příjemný.
Ten člověk by mě dovedl na kraj světa — a já vážně přemýšlím o tom, že bych zkusila ten volný svazek... Víc než bratr a méně než milenec. Bylo by to zábavné.
Komu mám sdělit číslo Vaší lóže?
– Nikomu.
– Ale co s ním tedy mám dělat!
– Ale... myslela jsem, že najdete nějaké řešení...
– Jaké číslo?
– 38.
Je tak domýšlivý, že nikdy nic zlého nepodezírá — a správně věří, že se to děje jedině pro něj.
Přišla jsem domů a před Blancem, který ví, že jsme se přestrojily, ale neví proč, jsem vedla strašlivé projevy o ženské hlouposti.
A pak jsem si ze sebe všechno svlékla, lehla na matraci na podlahu v salonu a probudila se teprve v sedm hodin ráno. U našeho Paula jsme strávily skoro dvě a půl hodiny. Dopřála jsem si potěšení studovat jeho tvář, což je v salonu nemožné. Není hezčí než... cokoli jiného — ale neexistují dvě tváře tak pozoruhodné a hrdé a dva zjevy tak lotrácky bezstarostné, tak volné, tak slavnostní a tak... vznešené — a to není slovo, jak ho obvykle používáme.
Tomu bídnému Popaulovi jsem řekla, že si opotřebuje rty tím ustavičným líbáním rukou a nohou. Byla by to škoda — na mou čest.
Přesto jsem se bavila a sama se sebou nejsem nespokojena.
Concours bude hodnocen zítra... Mám takový strach, že budu špatně umístěna.
Měla jsem z concours takový strach, že ubohá Rosalie musela vynaložit nadlidské úsilí, aby mě dostala z postele. Čekala jsem buď medaili, anebo zařazení na úplný konec. Ani jedno, ani druhé. Zůstala jsem na stejném místě jako před dvěma měsíci — takže propadák... Pokud jsem nepostoupila, je to Cassagnacova chyba. Zaplatím mu to jeho plukovnicí!
Byl tak lotrovský a zábavný, ukazuje svůj portrét v zuávské uniformě: plukovnice obdivuje zuáva se znaleckým výrazem.
Šla jsem navštívit Breslau, která je stále nemocná. Cassagnacovi jsem slíbila slonovinovou podráž — ale on by ji dal do... společného hrobu. Nechám si namalovat nohy se všemi jejich nedokonalostmi.

Poznámky

Pozn. překl.: „Collage“ — dobový hovorový výraz pro volné soužití bez manželství; Marie ho používá provokativně, s ironickým tónem. ↩
Pozn. překl.: Zuáv — francouzský voják z lehké pěchoty, původně alžírského původu, proslulý pestrou uniformou. Cassagnacův portrét v zuávské uniformě byl patrně z doby prusko-francouzské války. ↩