Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Úterý 29. ledna 1878

– Říkám ti, že nejsem plukovnice.
– Ale ano, ano, ty jsi pro mě plukovnice; pojď — a jemně mě odvedl, dav ostatním projít napřed. Nu, hle — několik nicotností, které dokazují, že provedení je téměř vším. Nehledejme pro naše obrazy velkolepé kompozice, znázorňujme cokoli, tu nejmenší věc — ale pravdivě, a bude to mít úspěch.
Podezírám našeho Paula, že totéž říkal ostatním.
– Co se tvého jména týče, pošeptám ti ho do ucha.
– Řekni.
– Ale dáš mi čestné slovo, že řekneš ano, pokud uhodnu.
– Ano.
– Marie.
[Příčně: Toto jsem právě nalezla u Balzaca: Láska není jen citem, je také uměním. Jediné prosté slovo, opatrnost, nicotnost odhalí ženě velkého a vznešeného umělce, jenž se chce dotknout jejího srdce, aniž by je pošpinil. Podobá se to tomu, co jsem zde napsala. Duben 1878]
Dala jsem se do smíchu.
– Jiné ti nedám.
Když ho u stolu vyzvali, aby vyslovil tři přání, řekl, že především si přeje být zamilován — ne jako dosud, ale doopravdy... Nato paní Yorke podotkla, že prý je zamilován do jedné ruské dívky.
– Do Maďarky! zvolala jsem.
– Do Švédky, vykřikla Dina.
Bylo to dost hloupé a zlomyslné, aby to bylo od paní Yorke. Ale netušíte, čím to skončí.
Domlouváme se na dalším Operním bále — slibuji, že s ním půjdu na večeři a navštívím ho v lóži. Což jsem skutečně hodlala dodržet. Neděste se — Cassagnac ve mně vzbuzuje tak naprostou a zároveň tak podivnou důvěru, že bych s ním šla kamkoli.
Seděly jsme všechny na divanu v salonu a Popaul seděl u našich nohou — u mých, které byly políbeny vícekrát... a já se
nestydím??!
– Ty, řekl paní de Daillens, s tebou se nedá dělat nic jiného — zde je má ruka.
– Ráda, řekla s dostatečnou živostí na republikanku.
– Ty, plukovnice — jsi dobrá, dobrá doma, dobrá všude; jemná, klidná a lhostejná. Na tom všem ti pramálo záleží.
– Ty... Georgi — máš, co potřebuješ; jsi nasycená, našla sis svého muže; jsi skeptická, spokojená, posměšná a šprýmovná.
– Copak nevíš, velký Paule, říkám, že ženy zamilované a spokojené bývají šprýmovné, posměšné a skeptické?
– Vím, vím — a podívejte se na ni, je spokojená, tráví svou lásku. S tebou, Georgi, není co dělat — ty sis svého muže našla.
– Pokud jde o tebe, novicko — jsi buď zcela nevinná, anebo jsi dospěla k nejvyšší míře zvrhlosti, což si je velice podobné... prostota nebo zakořeněný hřích.
– A ty, ty jsi ta jediná, s níž by bylo co dělat — mýlím se jen zřídka... nu, s tebou zkusíme volný svazek. Ona je ta jediná, která je svobodná, mé drahé pětice žen — není-liž pravda? Podívejte se na plukovnici, pohleďte na ty paže — nu, kdybych byl muž ryze materiální, ty paže a ten krásný pas by mě mohly rozrušit, ale já raději pár nožiček než dvanáct tisíc nahých žen — věřte mi, ženy mé, pro muže není nic nudnějšího než...
– Být milován...
– Přesně tak — a co se mě týče, mám dost takových lásek, kde se člověk... dostane...
Toho vám povím ještě tolik! To, co tu líčím, není ani to nejlepší.
– Rychle hádejte, kdo jsem, řekla Berthe, je mi velmi horko. Cassagnac k ní přistoupil — stále na kolenou — a ona z toho byla tak vytržena, že ta bláznice, ta hlupačka, ta idiotka si sundala masku.
Přiznávám, že jsem takovou zlomyslnou hloupost nečekala. Být odhaleny s jistými pochybnostmi — dobrá — ale sundat si masku! Bylo to jako studená sprcha. Vstanu a sednu si daleko stranou. Paní de Daillens navrhuje odejít, ostatní tři imbecilky se úplně odmaskují. Ubohý Paul si, myslím, myslel, že se všechny ty ženy poperou — chodil od jedné ke druhé, líbal jim ruce a utěšoval celou společnost.
Celá ta eskapáda docela změnila ráz... Sundat si masku! Přistoupím k psacímu stolu a napíši slova, která Cassa-
gnac vezme a přečte: tak vida, co z toho je, když si člověk za společnice vybere hloupé ženy. Je tu jedna, řekl, ukazuje na mě, sedící opodál ostatních v křesle — je tu jedna, která není spokojena.
– Jděte k čertu!
– Ach, to je její oblíbené rčení. Nu, dodal, jako by mě tiše těšil — neměl jsem pravdu, když jsem říkal, že jste nejroztomilejší z pěti?
[Příčně: teď už jen roztomilá]
– Ach, pravda, pravda, říkám.
– Bezpochyby pravda, navázal hlasem nejbratrštěji milujícím a líbaje mi ruku s tím prostoduchým a laskavým výrazem, jenž je tak příjemný.
Ten člověk by mě dovedl na kraj světa — a já vážně přemýšlím o tom, že bych zkusila ten volný svazek... Víc než bratr a méně než milenec. Bylo by to zábavné.
Komu mám sdělit číslo Vaší lóže?
– Nikomu.
– Ale co s ním tedy mám dělat!
– Ale... myslela jsem, že najdete nějaké řešení...
– Jaké číslo?
– 38.
Je tak domýšlivý, že ho nikdy nic zlého nenapadne — a správně věří, že se to děje jedině pro něj.
Přišla jsem domů a před Blancem, který ví, že jsme se přestrojily, ale neví pro koho, jsem vedla strašlivé projevy o ženské hlouposti.
A pak jsem si ze sebe všechno svlékla, lehla na matraci na podlahu v salonu a probudila se teprve v sedm hodin ráno. U našeho Paula jsme strávily skoro dvě a půl hodiny. Dopřála jsem si potěšení studovat jeho tvář, což je v salonu nemožné. Není hezčí než... cokoli jiného — ale neexistují dvě tváře tak pozoruhodné a hrdé a dva zjevy tak lotrovské, tak nenucené, tak slavnostní a tak... vznešené — a to není slovo, jak ho obvykle používáme.
Tomu bídnému Popaulovi jsem řekla, že si opotřebuje rty tím ustavičným líbáním rukou a nohou. Byla by to škoda — na mou čest.
Přesto jsem se bavila a sama se sebou nejsem nespokojena.
Soutěž bude hodnocena zítra... Mám takový strach, že budu špatně umístěna.
Měla jsem ze soutěže takový strach, že ubohá Rosalie musela vynaložit nadlidské úsilí, aby mě dostala z postele. Čekala jsem buď medaili, anebo zařazení na úplný konec. Ani jedno, ani druhé. Zůstala jsem na stejném místě jako před dvěma měsíci — takže propadák... Pokud jsem nepostoupila, je to Cassagnacova chyba. Zaplatím mu to jeho plukovnicí!
Byl tak lotrovský a zábavný, ukazuje svůj portrét v zuávské uniformě: plukovnice obdivuje zuáva se znaleckým výrazem.
Šla jsem navštívit Breslau, která je stále nemocná. Cassagnacovi jsem slíbila slonovinovou podrážku — ale on by ji dal do... společného hrobu. Nechám si namalovat nohy se všemi jejich nedokonalostmi.

Poznámky

Pozn. překl.: „Collage“ — dobový hovorový výraz pro volné soužití bez manželství; Marie ho používá provokativně, s ironickým tónem. ↩
Pozn. překl.: Zuáv — francouzský voják z lehké pěchoty, původně alžírského původu, proslulý pestrou uniformou. Cassagnacův portrét v zuávské uniformě byl patrně z doby prusko-francouzské války. ↩