Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Pondělí 21. ledna 1878

Jeho sluha oblečený za policejního komisaře učiní svůj vstup — dlouho zdržován pokojskou — Cassagnac zbledne, dámy se poleká. Zkrátka malá scénka velmi dobře sehraná, která by na mě udělala velký dojem, kdybych nebyla dopředu varována.
Teď jsou lidé, kteří říkají, že si z nás tropí žerty. Nevěřím tomu.
Přicházejí paní de Fayet a páni de Beaurepaire a d'Alt. Jsem z toho velmi rozmrzena — přesto se chovám slušně a vedu prince do svého malého salonu, z něhož vidíme přes bezbarvé zrcadlo vše ve velkém salonu — aby se podíval na kresbu, na alba a abychom si povídali o umění.
Viděla jsem Cassagnaca hovořit s Dinou a Berthe a dívat se na mě — jak jsem se dozvěděla potom, mluvil o mé kráse jako sochy a říkal Dině, aby si, pokud může, zhotovila záda jako moje. Odpověděla, že to naprosto odmítá. Jsem, myslím, v realitě jiná, než jsem v tomto deníku; v deníku jsem přibližně já přirozená — s nepatrným rozdílem každé reprodukce; teď s Cassagnacem jsem docela bláznivá, nechávám se unést, protože vím, že má vtip a že i když říká, že by ho nic z mé strany nepřekvapilo, chápe, že... žertuji.
La Fayet a páni tají v jeho přítomnosti do té míry, že mi to připadá velmi legrační — mně, která s ním jednám se smíchem. Malý princ ho zcela obdivuje. Pan de Beaurepaire mu dělá dvůr; pan de Beaurepaire chodí všude — takže ho snáším.
Přirozeně naše koketní hry — myslím, že se to tak jmenuje — jsou přerušeny všemi těmi vetřelci. Cassagnac chvíli hovoří s la Fayet — myslím kvůli jejímu živůtku, jenž je prodigiózní... svými průstřihy.
U čaje se mluví o politice; Cassagnac má migrénu — beru mu klíče [Tři přeškrtnuté řádky: skrývám je v živůtku a nevracím je než poté, co jsme] otiskujeme je rýžovým pudrem, dávám je mezi svou kůži a košili a vracím mu je teprve při odchodu (o půlnoci) celé teplé — s jistou záludností, přitom se dělajíc, že je vyjímám z kapsy.
– To je obratné — říká a odchází, políbiv mi ruku se slovy: dobrou noc, maminko.
Je půlnoc — začala jsem psát v sedm hodin večer.
Co se týče včerejška — po vylíčení dobročinné záležitosti, pro niž „žádáme pana de Cassagnaca“ — lehla jsem si a okamžitě usnula s největším potěšením.
Apropos dobročinnosti — pan de Beaurepaire, který to bral vážně, nám pronesl celou řeč a citoval tisíc podniků.
Dnes návštěvy Mouzayových a Zurla.
V pět přicházejí Boydovy — vracejí se z pošty u Madeleine a nenašly tam žádný dopis. Berthe mu píše dopis tohoto znění:
– „Naši manželé mají podezření z pošty u Madeleine — vaši odpověď tam nelze vyzvednout. Pište poste Luxembourg 1,2,3,4,5 — pospěšte si, mladý bonapartisto, neboť ve čtvrtek odjíždíme do Nice. Ve středu v devět hodin večer budeme u vás — pokud nám nepošlete dopis, jenž tomu odporuje.“
Rozezná anglické písmo — a pokud si myslel, že ostatní dopisy přišly od nás, tento ho přesvědčí o opaku.
Přece jen si myslím, že mě ten ubohý rozrušil — a tak upřímná jsem, že se speciálně vracím z pokoje napsat, že toto přátelství by mě mohlo přivést k zanedbání... mého umění — kdybych se neměla stát velmi silnou, abych mohla udělat ten (jeho) portrét.
Honni soit qui mal y pense.
Tady je Cassagnacova odpověď, v níž rozvíjí svou výřečnost, aby okouzlil neznámé ženy.
* Čtvrtek [17. ledna 1878]
Váš nápad je legrační — ale měly jste pravdu, když jste předpokládaly, že mi bude těžké odpovědět za podmínek, jež jste předepisovaly. Nejsem nepřítelem originálních věcí — ostatně jedině ty jsou pravdivé v našem jinak banálním světě — jenže přiznejte, že podpis, který jste mi uváděly, trochu zaváněl café-concertem. Proč nepodepsat „Kanada“, když jsme tam byli?
Chcete přijít, všech pět?
Přijímám.
Čaj vás bude čekat — ale připravíte si ho samy? Jako jižan v tom nic nevím.
Žádáte mé čestné slovo šlechtice, že u mne budete jako doma — ze všech hledisek a ve všech formách?
Máte je — a v celém svém životě jsem takové závazky nikdy neporušil.
Zvolte den a hodinu — ale umožněte mi, kdyby to vážná událost vyžadovala, schůzku změnit.
V těchto dobách nikdy nevíte, co se může přihodit.
Ibid. p. 140-141
Kdysi, když jsem byl nikoli na sklonku, ale na vzestupu, váš počet by mě nebyl zneklidnil.
Dnes jsem skromnější.
Ale pozor na sebe — jste maskovány, což dokazuje, dokud se neprokáže opak, že jste všechny ošklivé. Je tedy třeba tuto mezeru vyplnit vtipem.
To je vaše věc. Já, doma u sebe, budu mít právo být hloupý.
Nutno vám říci, že znám svůj pařížský svět do hloubky a vím, že jste slušné ženy?
Zbytečné, že? Bez toho bych vám neodpovídal — přesvědčen zkušenostmi, že žena, k níž nemá člověk úctu, je nudná a nestojí za to, aby se kvůli ní obtěžoval.
Šel bych dokonce tak daleko, že bych předpokládal, že jednu z vašich pěti znám — a že je to snad ta, která dala ten nápad.
Ale navzdory své špatné pověsti, a právě proto, jsem dobře vychovaný člověk — a i kdybych vás poznal, nikdy se to nedovíte.
Požadujete ode mě naprostou poslušnost. Slíbil jsem ji vám — bez výhrad.
Z mé strany požaduji jednu věc, která musí být ve vašich možnostech: abyste byly dobře obuté.
Jelikož je dojednáno, že musíte skrývat tvář — nabídněte mi hezká chodidla, která mě v mém životě velmi často utěšila při nedokonalostech, jež právem skrývá sametová maska.
Domluveno?
Na to čekám — a pokládám se k vašich deseti nohám a líbám vašich deset rukou — ledaže by jedné z vás něco chybělo.
P.
Jsem z toho nadšená — Berthe a já v ateliéru při přestávkách jen vymýšlíme hlouposti. Berthe mi sděluje, že ten muž, na nějž počítala, nechce nic slyšet, jakmile je v záležitosti jiný muž. Na to jí s velmi naivní tváří říkám, že je lhostejné, zda budeme spolu na plesu nebo ne — jen abychom se setkaly v lóži.
– Vůbec mě to nenapadlo! — volá mladá dívka s takovým přízvukem, že dobře vím, co si myslí.
Ale je mi to jedno — každý pro sebe, lžeme za všechny a buďme spokojeni.
Blanc zůstal do jedné hodiny. Je to absurdní.
Dnes ráno jsme zahájily soutěž. Jakási věštkyně se šedivými vlasy — velmi zajímavá.

Poznámky

Pozn. překl.: Francouzsky (heslo Podvazkového řádu): Hanba tomu, kdo o tom špatně smýšlí. Marie cituje toto anglické rytířské motto s ironickým odkazem na svůj tajný plán. ↩