Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Neděle 20. ledna 1878

Tady je jeho odpověď.
^7^ [Sobota 19. ledna 1878]
Přijímám vaše pozvání s velkým potěšením, má milá malá přítelkyně — ale jak chcete, abych se stihl vrátit z Versailles a obléci do půl sedmé.
Nedáte-li mi čas až do sedmi, nebude mi možno přijít.
Se všemi city uctivé náklonnosti,
Paul de Cassagnac
— na níž odpovídám telegramem od Laferrièrové, kde jsem zkoušela šaty.
^7^ Journal - Edition intégrale 26 septembre 1877 -21 décembre 1879 par L. Le Roy. L'Age d'Homme, p. 137
Dopřávám vám čas do půl osmé, ohromný příteli.
Kakaová panna.
Nikdy si nedokážete představit, do jaké míry jsem líná při psaní těchto zpráv.
V sedm přišel Popaul s tou vám dobře známou nenuceností — a krátce po něm Berthe se sestrou. Kromě mámy a tety jsme všechny v bílém. Dovedete si tu večeři představit — šest žen a jediný muž, Popaul. Jsem hezká a oblečená tak, abych nenechala ve stínu ani jednu ze svých fyzických předností.
Je to neuvěřitelné — nedokáži dát dohromady dvě slova; sešit je otevřen více než tři hodiny, ale unikám, chvíli čtením, chvíli hrou na svých četných nástrojích.
Cassagnac otevřel bílou krabici a musela jsem svést bitvu, abych mu ve čtení zabránila — manžety zmačkané, ruce políbené. Právě to mi brání psát; nebudu-li trochu dbát svých pamětí, nebude možné je komukoli ukázat. Hemžím se vychloubavými, nepříjemnými a nepravdivými výrazy.
Záleželo mu na tom — nebo se aspoň tvářil, že ano — tak jsem mu klíče strčila do kapsy, což shledal velmi silným tahem — neboť jeho čest atd. atd. atd. Zkrátka jeho koník, jehož považuji za strojenost, protože takoví lidé se vyskytují jen u Alexandra Dumase.
Pro mě je Cassagnac žena — chápete, co tím myslím — a pak ta jeho úcta a kdovíco ještě. Vyměňujeme si drzosti a laskavosti; bavím se a bojím se hodiny, která plyne příliš rychle.
Boydovy se tváří, že jdou na Operní bál pokradmu před mámami; já a Dina hrajeme stejnou komedii a zveme Cassagnaca, který nás bude provádět. Toto spiknutí je přerušeno příchodem malého prince — jemuž ovšem nevěnujeme pozornost a pokračujeme v hovoru mezi sebou — čtyři ženy a muž.
Nevím jak, ale při večeři se znovu mluvilo o pěti světských dámách; Popaul o té korespondenci vyprávěl a dodal, že odpověděl.
Snažně ho prosíme, aby nás na ten čaj vzal, a on odpovídá, že dal čestné slovo pěti neznámým, že je nezradí.
– Ale vy jste mi řekl, že jste neodpověděl.
– Ale od té doby mi znovu napsali — to nevíte.
– Vskutku!
A pak tisíc lstí, aby nic netušil. Berthe a Yorke hrají dobře — a Popaul, poté co vzal mé čestné slovo, že s tím nemám nic společného, nám vypravuje, jak hodlá zařídit, aby se těch pět dam samo odmaskovalo.