Neděle 20. ledna 1878

Tady je jeho odpověď.
^7^ [Sobota 19. ledna 1878]
Přijímám vaše pozvání s velkým potěšením, má milá malá přítelkyně — ale jak chcete, abych stihl vrátit se z Versailles a obléci se do půl sedmé.
Nedáte-li mi čas až do sedmi, bude mi nemožné přijít.
Se všemi city uctivé náklonnosti,
Paul de Cassagnac
— na níž odpovídám telegramem od Laferrièrové, kde jsem zkoušela šaty.
^7^ Journal - Edition intégrale 26 septembre 1877 -21 décembre 1879 par L. Le Roy. L'Age d'Homme, p. 137
Přiznávám vám čas do půl osmé, přehnaný příteli.
Kakavová panna.
Nikdy si nepředstavíte, do jaké míry jsem líná při psaní těchto zpráv.
V sedm přišel Popaul s tou vám dobře známou samozřejmostí — a krátce po něm Berthe se sestrou. Kromě mámy a tety jsme všechny v bílém. Představíte si tu večeři — šest žen a jediný muž, Popaul. Jsem hezká a oblečená tak, abych nezanechala ve stínu ani jednu ze svých fyzických předností.
Je to neuvěřitelné — nedokáži dát dohromady dvě slova; sešit je otevřen více než tři hodiny, ale unikám, chvíli čtením, chvíli hrou na svých početných nástrojích.
Cassagnac otevřel bílou krabici a musela jsem svést bitvu, abych mu zabránila číst — manžety zmačkané, ruce políbené. Právě to mi brání psát; nebudu-li trochu dbát svých pamětí, bude nemožné je ukázat komukoli. Hemžím se vychloubavými, nepříjemnými a nepravdivými výrazy.
Záleželo mu na tom — nebo aspoň vypadal, že záleží — tak jsem mu klíče strčila do kapsy, což shledal velmi silným tahem — neboť jeho čest atd. atd. atd. Zkrátka jeho koník, jehož považuji za pózování, protože takoví lidé se vyskytují jen u Alexandra Dumase.
Pro mě je Cassagnac žena — chápete, co tím myslím — a pak ta jeho úcta a kdovíco ještě. Vyměňujeme si drzosti a laskavosti; bavím se a bojím se hodiny, která plyne příliš rychle.
Boydovy se tváří, že jdou na Opérní bál pokradmu před mámami; já a Dina hrajeme stejnou komedii a zveme Cassagnaca, který nás bude provádět. Toto spiknutí je přerušeno příchodem malého prince — jemuž ovšem nevěnujeme pozornost a pokračujeme v hovoru mezi sebou — čtyři ženy a muž.
Nevím jak, ale při večeři se znovu mluvilo o pěti světských dámách; Popaul tu korespondenci vyprávěl a dodal, že odpověděl.
Prosíme ho, aby nás na ten čaj vzal, a on odpovídá, že dal čestné slovo pěti neznámým, že je nezradí.
– Ale vy jste mi řekl, že jste neodpověděl.
– Ale od té doby mi znovu napsali — to nevíte.
– Vskutku!
A pak tisíc lsti, aby nic netušil. Berthe a Yorke hrají dobře — a Popaul, poté co vzal mé čestné slovo, že s tím nemám nic společného, nám vypravuje, jak hodlá zařídit, aby se pět dam samy odmaskovaly.