Čtvrtek 17. ledna 1878

Večeřely jsme u Boydových, já a Dina — a pak pod záštitou paní Yorke jdeme na večírek paní Brooksové, ^6^ Lettres de Marie Bashkirtseff. (Fasquelle Editeurs 1892), p. 89-91
žena je Kubánka, muž Angličan naturalizovaný ve Francii. Dvě celkem hezké slečny, krásný byt ve Faubourg Saint-Germain a pěkné plesy, jak se říká.
Překvapivě se dnes večer tančilo. Není mou rolí, aby mě doprovázel Berthe jako chůva a působila starosti pánům domu do té míry, že jsou nuceni nám přivádět tanečníky. Tato role mi nevyhovuje — zvláště proto, že Berthe, která je hloupá, mě za takovou pokládá také, myslím; a jsem si jistá, že prosí své tanečníky, aby mě zvali k tanci... Baron d'Alt byl přítomen. Nudila jsem se. Hrabě d'Andigné — plavovlasý, hranatý, špatně pohybující se, bezvýrazný, ale velmi žertující — okouzluje dámy. Miluji jemný jazyk, ne ten, který spočívá v říkání neslušností. Nikdy jsem nebyla ve světě a nic nevím — říkám to bez ironie.
Myslím, že sál byl celkem dobře složen — Boydovi se obecně dobře zařadí. Říkala jsem panu d'Andignému, který mi gratuloval k valčíku, že mu to dlužím, protože mě pozval kvůli paní Yorke. Ohradil se — na což jsem odpověděla, že ráda netančím — a on nenašel nic lepšího říci než toto:
– Přece vždy je příjemné obejmout hezkou postavu...
– Bože, pane, myslím, že je to jedno — takže kdyby se nosilo chytat za uši, bylo by mi to naprosto lhostejné.
Pak jsem se mu posmívala, přitom mu to přiznávajíc — a protože mi občas nestačil na odpověď, Boydovi i on začali mít ke mně trochu ohled. Hodně jsem tančila — je to hloupé. Vůbec jsem nevěděla, jak se mám chovat, takže jsem vypadala odhodlaně a strnule.
Uléhám ve čtyři hodiny.