Pondělí 7. ledna 1878

Musím se vrátit v půl desáté, protože princ de Bourbon přijde v deset — sotva čas se ustrojit.
Není hlupák, ale klidný, dobrý umělec a mluví celkem slušně o skoro všem. Žádný floutek. Ani jedna poklona.
Byla jsem okouzlující a velmi jako dáma — nic z náměsíčné.
Paul říká, že by byl velmi rád, kdybych se vdala, „aby to dokázal Konstantinu Pavloviči... neboť on nevěří ničemu“.
La Fayet tam byla také a chovala se slušněji.
Účes paní Sinanidèsové mi připomíná Řím.
Věřit, nebo nevěřit v uměleckou budoucnost?? Věř v ni, nebo nevěř — nic jiného není. Proč to tedy nezkusit; dva roky nejsou smrt a za dva roky se lze zas vrátit k divadlům, k cestám... Chci se stát slavnou! A budu.
Opravdu vypadám, jako bych měla na výběr — tolik váhám. Čeho se vzdávám, abych mohla pracovat? Napůl bohémského života — odporného, plného... všeho, co znáte — a je to všechno dostatečně zaplaceno několika úspěchy?
škrtnuto[Zrušen 1 řádek]

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicky: „lady-like“ – slušně vychovaná, žensky uhlazená. ↩