Neděle 6. ledna 1878

Dobře! Souhlasím s vámi — čas plyne, a bylo by stokrát zábavnější trávit ho tak, jak jsem chtívala dřív, ale jestliže je to nemožné!
Šlo by to — ale bylo by třeba vytrvalosti; tu teď mám, a zkušenosti také — ale bojím se znovu riskovat. Pokusím se až poté, co dosáhnu jistého výsledku svým talentem. Bude vždy čas... dokud jsem mladá. A je mi devatenáct.
Přestěhovali jsme se a jsme nyní na č. 67 avenue de l'Alma; z oken vidíme projíždět kočáry na Champs-Élysées. Mám svůj vlastní salon-ateliér.
Přestěhovali dědečka — bylo to tak smutné sledovat... Jakmile byl ve svém pokoji, Dina a já jsme ho obstoupily a obsloužily — a ubohý, ubohý dědeček nám políbil ruce.
Moje ložnice mi připomíná Neapol. U dědečka se rozbilo zrcadlo.
Paul šel donést Popaulovi svou vizitku, na které jsem napsala A jeho sestra! — pak adresu.
Řeknu mu, že bratr nevěděl, že tam je něco napsáno.
Ano, můj pokoj mi připomíná Neapol; čas cest se blíží a cítím jakousi vůni staré zahálky, jež mě zaplavuje... Nadarmo.