❦
Pátek 4. ledna 1878
Berthe se mnou stále chodí v půl druhé a kreslí dvě hodiny — myslím, že má nadání...Vendredi 4 janvier 1878Berthe continue à venir à une heure et demie avec moi et dessine deux heures, je crois qu’elle a des dispositions...
Jak je to divné, že to dřívější stvoření tak tvrdě spí. Téměř z něho nic nezbylo — tu a tam vzpomínka, která probouzí staré hořkosti, ale hned myslím na... na co? Na Umění? Musím se tomu smát. To je ten definitivní stroj. Tak dlouho a tak strašlivě jsem hledala ten cíl nebo ten prostředek, jak existovat, aniž bych proklínala sebe i zbytek stvoření celý den — že sotva mohu uvěřit, že jsem ho nalezla.
Comme c’est drôle que l’ancienne créature soit si bien endormie. Il n’en reste presque rien, un souvenir de temps en temps qui réveille les amertumes passées mais aussitôt je pense à... à quoi ? A l’Art ? Ça me fait rire. C’est ça la machine définitive. J’ai si longtemps et si terriblement cherché cette fin ou ce moyen d’exister sans se maudire et sans maudire le reste de la création toute la journée, que j’ai peine à croire que je l’ai trouvé.
V černé blůze mám cosi, co připomíná Marii Antoinettu ve věži Temple.
Avec ma blouse noire j’ai quelque chose qui rappelle Marie-Antoinette au Temple.
Ubohá žena.
Pauvre femme.
Začínám být takovou, jakou jsem toužila být. Sebejistá, navenek klidná — vyhýbám se mrzutostem a hašteření, dělám málo zbytečných věcí; zkrátka se pomalu zdokonaluji, ale domluvme se na slově dokonalost — dokonalost pro mě.
Je commence à devenir comme je désirais être. Sûre de moi, tranquille au dehors, j’évite les tracasseries et les chicanes, je fais peu de choses inutiles; bref je me perfectionne peu à peu, entendons-nous sur le mot perfection, perfection pour moi.
Ach! Čas! Je ho třeba na všechno. Čas je hroznější, dráždivější, drtivější než kdy jindy, nejsou-li žádné jiné překážky.
Oh ! le temps ! Il en faut pour tout. Le temps est plus horrible, plus énervant, plus écrasant que jamais lorsqu’il n’y a pas d’autres obstacles.
Ať se mi přihodí cokoliv, jsem připravenější než dřív — než za časů, kdy jsem se vztekala, že musím přiznat, že nejsem dokonale šťastná.
Quoiqu’il m’arrive je suis plus préparée qu’avant, qu’au temps où je rageais d’être obligée de convenir que je n’étais pas parfaitement heureuse.
Pořád se kvůli tomu vztekám — ale protože je to neodvolatelné a protože už není možné, abych bývala celý život dokonale šťastná, když jsem už byla pravý opak, protože život nelze začít znovu — pokračujme jiným směrem, jehož cílem nebude ta marnivost, moci říci, že člověk byl vždycky šťastný. Stejně to budu říkat — ale druhým, ne sobě. Trochu mě to sice dopaluje — ale nějak si poradím, když už nejde o to být dokonale šťastná. Možná si myslíte, že žertuji nebo to říkám „s hořkostí“. Ujišťuji vás, že ne. Inu — mám své názory na všechno.
J’en rage encore mais comme c’est irrévocable et qu’il n’est plus possible que j’aie été parfaitement heureuse toute ma vie puisque j’ai déjà été le contraire, puisqu’on ne peut plus recommencer la vie, continuons là dans un autre sens dont le but ne sera pas la vanité de pouvoir dire que l’on a toujours été heureux. Je le dirai quand même mais aux autres, pas à moi. Ça m’enrage bien un peu, mais je m’arrangerai, du moment qu’il ne s’agit plus d’être parfaitement heureuse. Vous pensez peut-être que je blague ou je le dis « avec amertume’'. Je vous assure que non. Que voulez-vous j’ai mes idées sur tout.