❦
Sobota 29. prosince 1877
Pan Robert-Fleury byl se mnou velmi spokojen. Stál nejméně půl hodiny před párem chodidel v životní velikosti, který jsem nakreslila; znovu se mě zeptal, jestli jsem kdy malovala, řekl mi, že tedy chci malovat vážně, jak dlouho mohu zůstat v Paříži, vyslovil přání vidět mé první barevné práce, zeptal se, jak jsem to dělala. Odpověděla jsem, že jsem to dělala pro zábavu. Jak se to protahovalo, všichni se přišli postavit za něho, aby poslouchali — a uprostřed toho, troufám si říci, k obecnému úžasu, prohlásil, že budu-li mít chuť, mohu malovat. Na to jsem odpověděla, že po tom zrovna neumírám touhou a že se raději budu zdokonalovat v kresbě, což velice schválil. Dodala jsem tehdy, že ho prosím, aby se mnou jednal velmi přísně — což mi slíbil s tím, že to udělá o to spíš, že to za to stojí.Samedi 29 décembre 1877 Monsieur Robert-Fleury a été très content de moi. Il est resté une demi-heure au moins devant une paire de pieds grandeur nature que j’ai fait, m’a redemandé si j’avais jamais peint, m’a dit que je voulais donc faire sérieusement de la peinture, combien de temps je pouvais rester à Paris, m’a exprimé le désir de voir mes premières choses à la couleur, m’a demandé comment j’avais fait. Je répondis que je l’ai fait pour m’amuser. Comme cela se prolongeait, tout le monde est venu se mettre derrière lui pour écouter et au milieu de là j’ose le dire, stupéfaction générale, il a déclaré que si j’en avais envie je pouvais peindre. A cela j’ai répondu que je n’en mourais pas d’envie et que je préférais me perfectionner en dessin, à laquelle résolution il applaudit beaucoup. J’ajoutais alors que je le priais de me traiter très sévèrement, ce qu’il me promit en disant qu’il le ferait d’autant plus que cela vaut la peine.
Ta scéna mě velmi potěšila a pak jsem zvážněla — už nevím proč.
Cette scène m’a rendue très contente et puis sérieuse, je ne sais plus pourquoi.
Večer na čaj hraběnka de Fayet, baron d’Alt a Jeho Jasnost. La Fayet je prozatím skoro nutné zlo. Má hrozné vystupování — cítila jsem se uražená, že ji musím trpět, ale doufám, že se jí zbavím, protože princ už byl představen a navštívil nás. Bude to aspoň o jednoho společníka víc. Je malý, tmavovlasý, svěží pleť, černý a dlouhý knír, velká pohyblivá dolní čelist a čelo, které se často krabatí. Dobré způsoby, prostý, zatím ne příliš hloupý, klidný a bezbarvý výraz. Pomohl mi připravit čokoládu a vůbec se zdá, že je to dobrák.
Ce soir à thé, la comtesse de Fayet, le baron d’Alt, et Monseigneur. La Fayet est en attendant un mal presque nécessaire. Elle a un genre horrible, je me sentais offensée de la souffrir, mais j’espère en être délivrée puisque le prince est présenté et est venu chez nous. Ce sera toujours un cavalier de plus. Il est petit, brun, le teint frais, la moustache noire et longue, la mâchoire inférieure grande et mobile et le front qui se plisse souvent. Bonnes manières, simple, pas trop bête en attendant, air calme plat. Il m’a aidée à faire mon chocolat et d’ailleurs paraît bon garçon.
Má vysoké mínění o Popaulovi, což mi vyhovuje.
Il a une haute opinion de Popaul, ce qui me convient.
Ale Bože, zapomínám vám říct, že Paul, můj malý bratr Paul, přijel dnes ráno v šest hodin. S otcem je zadobře a odjede za pár dní. Je tučný, tlustý — vedle něho vypadám jako malá princezna. V osmnácti letech muž, a muž obrovský, zkrátka Pán — a ten Pán šel na La Tzigane do Renaissance.1
Mais mon Dieu j’oublie de vous dire que Paul, mon petit frère Paul est arrivé ce matin à six heures. Il est au mieux avec son père et repartira dans quelques jours. Il est gras, gros, j’ai l’air d’une petite princesse à côté de lui. A dix-huit ans un homme et un homme immense, un Monsieur enfin et ce Monsieur est allé voir « La Tzigane » à la Renaissance.
Není nesnesitelný a doufám, že nelže, když říká, že zbožňuje venkov a netouží po žádném jiném životě. Nechť si každý bere štěstí tam, kde je najde — a kdyby z toho chlapce skutečně mohl být statkář-džentlmen2, bylo by to dobré.
Il n’est pas détestable et j’espère qu’il ne ment pas en disant qu’il adore la campagne et ne désire aucune autre existence. Que chacun prenne son bonheur où il le trouve et si ce garçon pouvait vraiment devenir un gentleman-farmer, ce serait bien.
Ubohý dědeček byl velmi šťasten, že ho vidí.
Pauvre grand-papa a été très heureux de le voir.
Celou dobu jsem byla hezká a lépe oblečená než tehdy, když přišel Cassagnac. Copak to není mrzuté!
J’ai tout le temps été jolie et mieux habillée que lorsqu’est venue Cassagnac. N’est-ce pas désagréable !
Dnes večer jsem měla ideální šaty, cudné a slušné, ale příliš prosté na to, aby se nosily v Paříži jinde než doma; vlasy jsem měla učesány tak, jak se líbí Blancovi — poslední léta císařství nebo antika — pleť bílá a lehce narůžovělá... Zkrátka! Je to absurdní.
Ce soir j’avais une robe idéale, chaste et décente mais trop simple pour être portée à Paris ailleurs que chez soi, j’étais coiffée comme aime Blanc, dernières années de l’Empire ou antique, teint blanc et légèrement rosé... Bref ! C’est absurde.
Poznámky
Pozn. překl.: La Tzigane — doslova „Cikánka“; opereta Johanna Strausse ml., v Paříži uvedená v říjnu 1877 v Théâtre de la Renaissance. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „gentleman-farmer“ – venkovský džentlmen, který sám hospodaří na svém statku. ↩