❦

Pátek 28. prosince 1877

Polka chtěla dávat rozkazy, já ji pokárala; Forchhammer, jež ničemu nerozuměla, se jí zastala — a vězte, že právě kvůli obraně Forchhammer zvané Jehňátko neboli jak se to říká? došlo k velkému rozkolu Švýcarkám. Zkrátka Jehňátko plakalo a prosilo mě za odpuštění, což bylo velmi zábavné — dělala jsem přísné tváře, které brala vážně. Nemám čas vyprávět všechny ty historky, jež zdobí ateliérový život. S Breslau si vždy hodně povídáme, s ostatními nikdy — na ostatní jen žertuji, protože to celé je lůza a... neschopná, zatímco Breslau má talent; jsme jen my dvě.

# Vendredi 28 décembre 1877

Zurlo při návratu večer; mluvili jsme o Neapoli... dostala jsem chuť tam jet... Ne! Litovala bych toho, vím, litovala bych toho, kdybych odjela.

Zurlo au retour le soir, on a parlé de Naples... j'ai eu envie d'y aller... Non ! Je le regretterais, je sais, je le regretterais si j'y allais.

Moje představivost se dotýká Paula de Cassagnac; zatím mi stačí, jsem velmi zaneprázdněna. Má jisté tónování hlasu a jisté způsoby, které jsou přesně v pravém tónu, právě tom, který se mi líbí.

Mon imagination effleure Paul de Cassagnac; il me suffit pour le moment, je suis très occupée. Il a certaines intonations de voix et certaines manières qui sont justement dans *le ton juste,* juste celui que me plaît.

Je to divné — jsou lidé, kteří mají... nevím co, co je udělané právě tak, aby se líbilo; gesto, slovo, maličkost, ale je to ta maličkost, to cosi, co u druhých nenajdete... proto jsou to jen takoví lidé, kteří vám připadají sobě rovnými a baví vás.

C'est drôle, il y a des gens qui ont... je ne sais quoi qui est fait justement de façon à vous plaire, un geste, un mot, un rien mais c'est ce rien, ce quelque chose qu'on ne retrouve pas chez les autres... ce qui fait que ce ne sont que ces gens-là qui vous paraissent vos semblables, qui vous amusent.

Není to tak, že bych byla bláznivá do Cassagnaca, ale je třeba přiznat, že má to cosi a že mi jisté tónování jeho hlasu náhle vyvstává na mysli a dělá mi radost.

Ce n'est pas que je sois folie de Cassagnac, mais il faut dire qu'il a ce quelque chose et que certaines intonations de sa voix me reviennent tout à coup et me font plaisir.

Dřív jsem říkala: musí člověk být zahálčivý! Zahálčivá už nejsem, ale je to v mé povaze. Alexandre je... ojetý do niti, a protože tu nikdo není, myslím na Cassagnaca, kterého jsem viděla dvakrát... sním o něm jako o svém Římské ceně, jako o kdovíjakých hloupůstkách; říkám vám to všechno proto, abyste byli v obraze, abyste věděli, kdo je hrdinou románů, jež skládám. Většinou myslím na kreslení, ale abych nelhala — musím přiznat, že těm románům věnuji slušných deset minut nebo čtvrt hodiny z čtyřiadvaceti hodin. Je to nevinné.

Avant je disais : faut-il être désœuvrée ! Je ne suis plus désœuvrée, mais c'est dans ma nature. Alexandre est... usé jusqu'à la corde, et comme il n'y a personne je songe à Cassagnac que j'ai vu deux fois... j'y rêve comme à mon prix de Rome, comme à toutes sortes de bêtises; je dis tout cela pour vous tenir au courant, pour que vous sachiez quel est le héros des romans que je compose. Pour la plupart je pense au dessin, mais pour ne pas mentir il faut avouer que j'accorde bien dix minutes ou un quart d'heure dans les vingt-quatre heures pour ces romans. C'est inoffensif.

Předchozí záznam Přehled sešitu Další záznam