Čtvrtek 27. prosince 1877

Walitsky je velmi nemocný; trpěl vždy srdeční vadou a teď to dospělo do krajně nebezpečného stádia, navíc ve spojení s nevím jakou další nemocí dýchacích orgánů.
Ubohý pes, ubohý člověk. Vždyť by to byla hrozná ztráta. Dusí se; nemohla jsem vydržet v jeho pokoji ani pět minut, tak strašné je dívat se, jak mu schází vzduch a jak při každém nádechu trpí nevýslovnými bolestmi.
No — co s tím nadělat.
Švýcarky měly se mnou hodinu anatomie — jsou to moje Sapogenikoffovy; jenomže Sapogenikoffovy byly pro zbytečnou zábavu, zatímco tyhle jsou pro zábavu užitečnou, půvabnou a ušlechtilou atd. atd.
Apropos Sapogenikoffových: Olga se vdává za jednoho z Meissnerů, bratra toho, kterého jsem znala v Nice. Hlupák, nebo takřka, a naprosto ošklivý.
Všechny nás při té zprávě o sňatku napadlo totéž. A vás taky, ještě než to vyslovím. Stačí si vzpomenout na naše rozhovory, na ty kápíčky a na... kdoví co všechno. Kdyby k tomu došlo, splnil by se jeden z životních snů. Kdyby se tak mohly splnit i ty moje...
Ta drahá malá a ten dobrý Emile, ten výborný Girofla.
Svatba se koná v lednu, takže manželé budou brzy v Nice. Věřili byste, že z toho mám radost kvůli Olze; ten dávno vytoužený divadelní zvrat, na který se čeká dva roky, se konečně uskuteční. Je to, jako by se měla splnit jedna z mých fantazií. Škoda, že nemohu být v Nice. Vedla bych tu záležitost... docela dobře by se beze mě obešli, předpokládám. Ach, bylo by to tak zábavné, tak legrační a ne příliš nemravné; ten Meissner si nic jiného nezasluhuje a byl by schopen o tom vědět a mlčet. Víte, že je dost vzácné, když se sen takhle splní bod za bodem?!
Vždycky měla jen jednu skutečnou lásku, ostatní hlouposti pominuly a ona je vytrvalá. Jak je šťastná, že našla svůj ideál. Já také čekám na svůj triumf, ale bohužel — ne před ním, ale před nimi, před nimi, ženami i muži. Ten Meissner se v Nice snadno stane baronem de Meissner a myslím, že má kolem padesáti tisíc franků ročního důchodu.