❦
Středa 26. prosince 1877
Georgesovi věřitelé v předsíni. Vždy a všude!... Zkrátka, dostala jsem u večeře záchvat nervů. To je dost vzácný jev, takže se trochu polekali — což nepochybně neodvrátí opakování těch... těch hrůzných, těch ohavných, těch ponižujících skandálů.Mercredi 26 décembre 1877Des créanciers de Georges dans l’antichambre. Toujours et partout !... Bref, j’ai eu une attaque de nerfs à dîner. C’est un fait assez rare, aussi a-t-on eu un peu peur, ce qui n’empêchera pas sans doute de se renouveler à... ces horribles, à ces hideux, à ces humiliants scandales.
Byla jsem ještě celá v slzách, když přišel Blanc. Setřela jsem si oči a povídala a smála jsem se, jako by se nic nestalo. Nevidím důvod, proč jednat jinak. Minul-li hněv nebo žal, je třeba stát se opět tím, čím jsme byli. Okamžik, kdy člověk pláče, nemá nic společného s okamžikem, který po něm následuje — ledaže by pláč pokračoval; v tom případě plačte. Ale obecně se říká, že máme-li velký žal, není slušné se smát. Proč? Dejme tomu, že někdo zemřel; co se týče té smrti, jsem zoufalá, ale mimo tu smrt jsem stále táž. To neznamená být bez srdce, ale umět rozlišovat své city a mít... odvahu ke svým přesvědčením. Totéž platí o hněvu, jenže méně — protože hněv člověk prožívá silněji; hněv přichází zvenčí a vnucuje se vám, a už tím, že se mu nemůžete vyhnout a že přichází od druhých, vás jaksi ponižuje. Zatímco žal je cit intimnější a snáším ho s větší rezignací.
J’étais encore tout en pleurs lorsqu’arriva Blanc. J’ai essuyé mes yeux et j’ai causé et ri comme si rien n’était. Je ne vois pas pourquoi on ferait autrement. La colère ou le chagrin passé, il faut redevenir comme avant. Le moment où l’on pleure n’a pas de rapport avec celui qui le suit à moins qu’il ne continue, dans ce cas pleurez. Mais en général, si on a un grand chagrin on dit que ce n’est pas convenable de rire. Pourquoi ? Supposons qu’il meure quelqu’un, eh ! bien en ce qui concerne cette mort je suis désespérée mais en dehors de cette mort je suis toujours la même. Cela ne veut pas dire être sans cœur, mais bien distinguer ses sentiments et avoir le... courage de ses opinions. Il en est de même pour la colère, mais moins parce qu’on la ressent davantage; la colère vous venant de l’extérieur et en s’imposant à vous vous faisant subir une sorte d’humiliation par ce seul fait déjà qu’on ne peut l’éviter et qu’elle vous vient d’autrui. Tandis que le chagrin est un sentiment plus intime et que je subis avec plus de résignation.