Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Neděle 9. prosince 1877

Dědeček dostal mdloby — všichni kromě mě si mysleli, že... Bylo to velmi špatné. Edmond mi nic nepředpověděl... zatím. Ale jsem otřesena už jen tím, že vidím skleslost ostatních.
Přišly paní Yorková a Berthe — na chvíli jsem s nimi vyšla. Pak přišel baron d'Alt a nakonec Marcuard.
Byla jsem bledá a vyděšená — jinak bych se byla zeptala na zprávy z Florencie; má čerstvé od přátel, kteří přijeli včera.
Doktor Charcot právě odešel — přítomna jsem byla konzultaci i tomu, co si potom lékaři řekli, protože jsem jediná klidná a zacházejí se mnou jako se třetím lékařem. Není-li změknutí mozku, jak se obávají, může to trvat ještě několik let — v každém případě zatím žádná katastrofa.
Chudák dědeček — byla bych zoufalá, kdyby zemřel hned, protože jsme se spolu často hádali; ale protože jeho nemoc se protahuje, mám čas vykoupit své výbuchy. Zůstala jsem v jeho pokoji v okamžiku, kdy mu bylo nejhůř... ostatně můj příchod k nemocným je vždy znamením naléhavosti — protože nesnáším zbytečné spěchání a vypadám rozrušeně jen tehdy, kdy si to dovolím.
Vidíte, jak při každé příležitosti chválím sama sebe.
Viděla jsem nový měsíc levým okem — to mě mrzí.
Nemyslete prosím, že jsem byla na dědečka hrubá — pouze jsem s ním jednala jako s rovným a nikdy jsem nic nenechala projít; ale protože je nemocný, velmi nemocný, lituji toho a přála bych si, abych byla vše snášela bez slova.
Neopouštíme ho — hned volá toho, kdo není nablízku. Jiří je u něj a spí v jídelně blízko jeho dveří, aby ho slyšel v noci. Dina je vždy u postele — to se rozumí samo sebou. Máma je nemocná úzkostí. Walitsky — drahý Walitsky — pobíhá, ošetřuje, mumlá a utěšuje.
Pincio a Prater se perou jako obvykle — co se týče Renarda, nevylézá zpod postele svého pána a když je pánovi trochu lépe, přichází mu lízat ruce.
Řekla jsem, že bych bývala chtěla vše snášet bez slova — vypadám jako nešťastnice, s níž se zacházelo špatně. Nebylo co snášet — ale jsem podrážděná a protivná, a protože byl i dědeček takový, ztrácela jsem trpělivost, ostře odpovídala a někdy jsem se mýlila.
Nechci se stavět do role anděla skrytého pod slupkou zlomyslnosti.

Poznámky

Pozn. překl.: Jean-Martin Charcot (1825–1893) — slavný francouzský neurolog, přednosta Salpêtrière; byl považován za největší autoritu své doby v neurologii. ↩