Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Sobota 8. prosince 1877

Paní de Fayetová přišla znovu vyjádřit mírné váhání — netroufá si takto přivést královskou Výsost. Zve nás na šálek čaje k sobě ve čtvrtek. Celá věc je dostat nás k sobě. Říká se, že za moc nestojí.
Uvažujme. Jestliže z toho nic nevyjde, nemělo by mě to zajímat — a vskutku mi to je jedno. Jestliže naopak z toho něco vyjde, ničí to mou uměleckou budoucnost — a to nechci. V každém případě mi to je jedno a ráda bych zůstala v klidu, protože jsem rozhodnuta a odhodlána, protože jsem začala jednu věc. Ale hle — ďábel mě od ní chce odvrátit — zbytečně. Neudělám nic ani pro ani proti, z nerozhodnosti a také proto, že zbožňuji své řemeslo, jež mi slibuje existenci tak krásnou, tak odměňovanou, tak důstojnou. Ďábel mě chce zmást a přimět mě, abych honila Výsost, která mi buď umožní udělat konec — nebo mi unikne. Neunikne, protože ji chytat nebudu — ale bude to tak vypadat. Co se týče toho, zda zůstane... hm... po čestné medaili na Výstavě, po nějakém úspěchu — neříkám ne. Ale pro tuto chvíli nechci.
To není opatrné... při první disonanci, při první domácí nesnázi bych toho litovala — to je pravda. Ach! jděte všichni k čertu a nechte mě na pokoji.
Šla jsem do divadla — bylo to velmi zábavné, smáli jsme se celou dobu; ztracený čas, kterého lituji.
Máma je u Doubeltové.
Přišla paní Kanschinová. Je to světská dáma, bohatá a jak se patří.
Špatně jsem tento týden pracovala! Vzala jsem špatný papír, neměla jsem místo. Tisíc Galutů a jeden Saëtone — to není dobré.
Bylo by co vyprávět o ateliérových intrikách, ale já beru svůj ateliér z vážné stránky a nezabývám se ničím jiným — bylo by to pod mou důstojnost.
Lituji toho večera — neukázala jsem se a nestudovala jsem. Smála jsem se, to je pravda — ale toto uspokojení uvnitř mi k ničemu není; je mi tedy nepříjemné, protože mi neudělalo radost. Člověk se často směje, protože se smějí všichni, protože hra je směšná — ale nebaví se.