Pondělí 19. listopadu 1877

Jako model pro soutěž máme mladíka dvaceti dvou let, bělostného a růžového, s krátkým nosem a plavým knírem. Amélie ho pokládá za dobrého, protože všechny hlavy, které maluje, ať jsou jaké jsou, jsou tohoto druhu.
V jednu hodinu odjíždíme s tetou do Versailles — mám čepici z vydří kožešiny a dlouhý vydří plášť sahající skoro až k zemi, přes mé neposkvrněné šaty. Cestu děláme se hraběnkou de Fayet, rozenou Svristounoffovou, kterou teta znala u Mergejewských a barona d'Alta. Jeden pán, který byl před třemi nebo čtyřmi lety v Nice v bataklanu Esterházyho, Festeticsů atd. Povídáme si, jsem v náladě a hraju Cassagnacův styl. Bavím poslance v rohu vozu, takový Marcuard v tmavém.
Místa na galerii nad bonapartisty. Popaul přichází kolébavým krokem, sedí; několik lidí přichází ho pozdravit. Otočí se a pozdraví nás. Pozdrav opětujeme — a já se zardím, zmatená takovou poctou. Jsem někdy velmi hloupá — pokaždé, když se otočil a podíval se na nás, nevěděla jsem, kam se podívat. Je pravda, že se na vás dívá, jako byste byla předmětem zvědavosti.
Popaul pronesl dobrý projev — klidný, umírněný, plný zdravého úsudku, podložený důkazy, jež rozložil.
Pár vtipných slov tu a tam — ale žádné bouře. Myslím si opravdu, že se uklidňuje.
Doma nacházíme Blanca, který mi říká, že jsem musela udělat ohromující dojem. Nevím nic o tom — byla jsem ospalá a vůbec se v poslední době málo starám o své dojmy.
Proč Blanc nemá rád, když se mluví o Cassagnacovi? Dříve jsem si myslela, že proto, že spolu nejsou v dobré shodě, ale teď již nevím.
Myslím, že to vycpané kreolské dvojnásobné hovado nás mělo doprovodit až do Paříže — místo toho se ten pták proměnil v nevím co a neukázal se ani na nádraží, ani při odchodu, kde byli všichni poslanci.
Večer jsem žertovala se spavým výrazem — myslím, že to bylo vtipné — a v pokoji jsem předváděla Popaula; hodně jsme se smáli, Blanc samozřejmě ne.
Zasedání bylo zajímavé, skoro jsem nespala. Jenže jsou k zoufání — chvílemi by člověk chtěl na ně křičet, jak se to dělá a co je třeba říct.

Poznámky

Pozn. překl.: Kreolský — v 19. stol. označovalo osoby narozené v koloniích evropského původu, případně smíšeného původu; zde pohrdlivý přívlastek.