Čtvrtek 15. listopadu 1877

Konala se soutěž o místa — náčrt hlavy za jednu hodinu.
Jedna dívka dostala záchvat nervů blízký epilepsii — roztrhala a snědla svůj náčrt.
Bude posuzováno v sobotu — nemám ostatně žádné obavy a budu-li poslední, bude to zasloužené. Mám třicet dní studia, všechny ostatní mají zhruba rok každá — v kulatých číslech — a to nemluvě o tom, co studovaly mimo tento ateliér; a studovaly vážně, neboť jsou umělkyněmi z povolání.
Ta ničemnice Breslauová mě znepokojuje. Je obdivuhodně organizovaná a ujišťuji vás, že se prosadí, a to nemálo. Nemohu si vmyslet do hlavy, že u Juliana kreslí přes pět set dní a já třicet dní — tj. u Juliana samotného studovala více než patnáctkrát to, co jsem studovala já. Budu-li opravdu nadaná, za půl roku to doženu. Jsou věci úžasné, ale v těchto věcech nejsou zázraky — a já bych je chtěla! Jsem neklidná, že nejsem nejlepší po měsíci.