Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Sobota 10. listopadu 1877

Pan Robert-Fleury byl v špatné náladě, unavený, sotva opravil polovinu našich kreseb. Nikdo nedostal pochvaly — já také ne. Trochu mě to překvapuje, Julian to, co jsem dělala, pokládal za dobré. Ano, ale já sama jsem s tím byla nespokojená. Jsem sklíčená.
Potom jsme dělaly náčrty — jeden z nich, trochu karikaturistický, měl úspěch; Julian mi ho dal podepsat a uložil ho do svého alba.
Budu-li pokračovat tak, jak jsem pracovala tento týden, nic dobrého nevytvořím.
Jak nepříjemné věci zasáhnou více než příjemné!
Celý měsíc slyším jen povzbuzení — vyjma jednou, před čtrnácti dny; ráno mě pokárali a já si pamatuji jen to ráno. Není to jen u mě a jen kvůli tomu — tak je to ve všem a vždy. Tisíc lidí tleská, jediné zasyčení nebo zapísknutí — a je slyšet víc než těch tisíc.
Večerní a odpolední akty nebyly opraveny. Ale já mám omluvu! Pamatujete si, že se mi modely nelíbily a že jsme začínaly teprve v úterý — v pondělí nastal zmatek kvůli modelům, a pak hlavně jsem stála přímo naproti mužskému aktu, úplně blízko a níže. Nejobtížnější póza. Ale to je jedno — je to špatné znamení, Bijou, když si člověk hledá výmluvy.
Odpoledne toho využívám k spoustě pochůzek po městě — raději ztratím tento den než jiný uprostřed týdne.
Gaskoňka, marnivá... a Hloupá!
Blanc, Berthe a Popaul k obědu. Nic nepříjemnějšího než čekat, když nevíme jistě, zda někdo přijde.
Ten otravný Paul de Cassagnac! Byla jsem ráda, že přišel, protože se s nikým nestísní a nic na světě ho nepřinutí jít tam, kde nenachází potěšení. Zatímco jsem na něj čekala, byla jsem neklidná — ptala jsem se sama sebe, co vlastně od toho muže chci a co mu budu říkat.
Neklid se hned rozplynul. Ten muž mě okamžitě uvedl do pohody a od první chvíle až do konce jsem se upřímně a mnoho bavila — snad proto, že jsem sama byla zábavná.
Ani okamžik tísně — a jsem se sebou docela spokojená, což je vzácné a především... cenné. Jakmile je to zjištěno, jdeme vesele dál.
Nevím, jak to říci, ale musím vám oznámit, že jsem byla duchaplná — toho druhu duchaplnosti, která spočívá v tom, říkat naprosto prostě ty nejneobyčejnější věci.
– Budou vám dělat mnoho výčitek, řekl mi Cassagnac, ale nikdy tu, že jste hlupačka.
Ach, můj drahý, ani vám také ne — ujišťuji vás, kdybych si měla vymyslet muže okouzlujícího, zábavného a duchaplného, nevymyslela bych originálnějšího ani lepšího než jste vy. Neřekla jsem mu to, ale to, co jsem mu říkala celý večer, bylo v tomto tónu — ne jako pochvala, ale jako způsob řeči.
U oběda jsem dělala grimasy, abych neukázala ruce — bratr mě krmil vlastní rukou a pak mi dal navléct své bílé rukavice, pak kapesník — byl by mi dal... i zbytek, tak jsme se do toho zabrali. Co se mi líbí, je vybraná zdvořilost a přesná míra v jeho slovech vůči vám.
Měli jsme dvě nebo tři soukromé rozhovory, schůzku za harfou — což je průhledné!
Probrali jsme znovu celou minulost a uzavřelo se cosi jako pakt... čistého a svatého přátelství, čestné slovo — ale on mě obdivuhodně šetřil, prohlásiv, že je pánem svých citů, že jsem ho zneklidnila jen jednou, poprvé, že cesta lásky je se mnou velmi nebezpečná a nikdo by nevěděl, kam by to mohlo vést, neboť mám nejen dokonalosti ženy, která okouzluje, ale i zneklidňuje. Avšak že mám podšívku mužské povahy a že mé přátelství je nejcennějším z darů; přísahali jsme si, že budeme jako bratr a sestra. To je skvělé.
– Poslechněte ještě, pane, řekla jsem chvíli poté, hned mi přišla snad poněkud zvláštní myšlenka. Proč jste mi o tom všem právě teď mluvil? Zda... počkejte, vše je možné — zda jste si nemyslel, že chci zvolit... tu druhou cestu? — Smála jsem se.
Přirozeně se tváří rozhořčeně, a já:
– Ale proč ne — mohlo se to stát, je tolik bláznivých — vypadala jsem tak?
Tváří se stále více rozhořčeně a kárá mě po svém laskavém způsobu.
Nebojím se, že se mi vysměje, protože jsem mu to řekla a dodala vše, co si myslím o jeho efektech atd., a že se sama sobě směji první.
Přátelství nabídnuté prostě a přímo by mohlo jaksi zranit — ale bylo tak dobře zahaleno, smíseno, splynuto, že mělo zdání, jakoby samo bylo jen obal. Ze dvou věcí jedna: buď je to pravda, nebo je to trik z jeho repertoáru, jak si dát cenu, vzbudit touhu, přehánět a být pokládán za výboj, před nímž vám vděčnost hodí na kolena. Spíše to první. Co mě okouzluje, je, že je to jasné a že už nebude nic napjatého.

Poznámky

Pozn. překl.: Podšívka mužské povahy — Cassagnacovo pozorování o Mariině dvojí přirozenosti: navenek žena, uvnitř mužská energie a průbojnost. ↩