Neděle 4. listopadu 1877

Šla jsem navštívit Berthe.
Cassagnac skoro slíbil, že přijde na oběd kolem sedmi, jestli se stihne vrátit tím vlakem z místa, kam jel na hon. Místo něj máme Blanca, kapitána fregaty, který telegramem předem vzkázal, že Cassagnac nepřijde. Tak docela nechápu, proč byla ta depeše nutná, když se včera říkalo, že přijde nebo nepřijde a že ho nemáme zvlášť čekat.
Nevzpomenu si již, při jaké pozvánce nám Cassagnac včera řekl s onou [Začerněná slova: touto upřímností] strojenou a onou falešnou prostotou, jež jsou mu vlastní... anebo je snad opravdu přirozený? To přesně nevím — každopádně tedy řekl:
– Vy všechny jste ke mně byly tak laskavé a tak vlídné, že bych byl horší než nevděčník, byl bych hlupák, kdybych atd.
Edmond mi slíbil nějakého zmatkáře, rváče, matamora, který se mi má postavit do cesty. Jestlipak je to Popaul?
A proč?
Zapletla jsem se do tohoto přátelství s velkým mužem, a kdyby mě zanedbával, mrzelo by mě to kvůli mým blízkým — sama jsem totiž ateliérem příliš zaneprázdněná.
Stále ještě nevím, jak vlastně s ním jsem. Bere mě vážně on, nebo já jeho?

Poznámky

Pozn. překl.: Matamore — divadelní postava chvástavého zbabělce ze španělské komedie; odvozeno od španělského Matamoros (Zabijak Maurů).