❦
Sobota 27. října 1877
Samedi 27 octobre 1877
Dostala jsem mnoho komplimentů — jak se říká v ateliéru.
J’ai eu beaucoup de compliments, comme on dit à l’atelier.
Pan Robert-Fleury se spokojeně podivil — řekl, že dělám překvapivé pokroky a že opravdu mám mimořádné vlohy.
Monsieur Robert-Fleury m’a exprimé un étonnement satisfait, m’a dit que je faisais des progrès surprenants et que bien véritablement j’avais des dispositions extraordinaires.
„Mnozí, kdo kreslili právě tak málo, toho nedosáhnou. Tato kresba je velmi dobrá — rozumíme se — velmi dobrá pro vás. Radím vám, slečno, abyste pracovala, a budete-li pracovat, ujišťuji vás, že dospějete k něčemu velice slušnému.“
- Il y en a bien qui ayant si peu dessiné n’en font pas autant. Ce dessin est très bien, entendons-nous, très bien pour vous. Je vous conseille de travailler Mademoiselle, et si vous travaillez je vous assure que vous arriverez à quelque chose de pas mal du tout.
„Velice slušné“ — to je ustálený výraz.
Pas mal du tout est le terme consacré.
Myslím, že řekl: „mnozí, kdo již kreslili, toho nedosáhnou“ — ale nejsem si dost jistá, abych napsala větu tak lichotivou, a tak jsem ji cenzurovala.
Je crois qu’il a dit : « il y en a bien qui ayant déjà dessiné n’en font pas autant » mais je ne suis pas assez sûre pour écrire une phrase aussi flatteuse aussi je l’ai censurée.
Píšu Cassagnacovi pár řádků — teď už by měl být zpátky.
J’écris un petit mot à Cassagnac, il doit être de retour à présent.
Ztratila jsem Pincia a ubohé zvíře si nevědělo rady, tak se vrátilo do ateliéru, kam mě obvykle doprovází, a čekalo tam na mě. Pincio je malý římský pes — špic1; bílý jako sníh, vztyčené uši, oči a čumák černé jako inkoust. Malé bílé kudrnaté psy nesnáším. Pincio není kudrnatý vůbec a má tak úžasné, tak půvabné pózy — jako koza na skále — že jsem dosud neviděla nikoho, kdo by ho neobdivoval. Je skoro tak chytrý, jak je Rosalie omezená. Rosalie je na svatbě své sestry — odešla dnes ráno poté, co mě doprovodila.
J’avais perdu Pincio, et le pauvre animal ne sachant que devenir est revenu m’attendre à l’atelier où il a l’habitude de m’accompagner. Pincio est un petit chien romain, chien loup; blanc comme la neige, les oreilles droites, des yeux et un nez noirs comme de l’encre. Je déteste les petits chiens blancs frisés. Pincio n’est pas du tout frisé et il a des poses si étonnantes, si gracieuses, tellement comme une chèvre sur un rocher que je n’ai encore vu personne qui ne l’admira pas. Il est presque aussi intelligent que Rosalie est bornée. Rosalie est à la noce de sa sœur, elle est partie ce matin après m’avoir accompagnée.
„Jak to, Rosalie,“ řekla jí máma, „nechala jste slečnu samotnou v ateliéru?“
- Comment Rosalie, lui a dit maman, vous avez laissé Mademoiselle seule à l’atelier ?
„Ale nikoli, madam, slečna zůstala s Pinciem.“
- Oh ! non, Madame, Mademoiselle est restée avec Pincio.
Ujišťuji vás — řekla to vážně.
Je vous assure qu’elle l’a dit sérieusement.
Ale protože jsem trochu bláznivá, ztratila jsem někde nebo zapomněla svého strážce.
Mais comme je suis un peu folle, j’ai égaré ou oublié mon gardien.
Vasconcellos je v salonu. Nejdu tam.
Vasconcellos est au salon. Je n’y vais pas.
Ah! Novinka. Dnes jsem měla první lekci harfy. Kdybych začala před třemi lety… Ah! Ubohá. Konečně!
Ah ! une nouvelle. J’ai pris aujourd’hui ma première leçon de harpe. Si j’avais commencé il y a trois ans... Ah ! misérable. Enfin !
Až se naučím kreslit, odjedu do Říma… ta harfa a ta malá Italka, která se přišla nabídnout do ateliéru, mě znovu nutí myslet na všechny ty božské věci, jež vidíme jen v Itálii. Na ta čistě umělecká potěšení, jež povznášejí duši a mohou tak oblažit člověka — a udělat z jeho existence cosi zcela neobyčejného a božského.
Quand je saurai dessiner j’irai à Rome... c’est cette harpe et cette petite italienne qui est venue s’offrir à l’atelier qui me font penser de nouveau à toutes ces choses divines qu’on ne voit qu’en Italie. A ces jouissances purement artistiques qui élèvent l’âme et peuvent rendre si heureux et vous faire une existence tout à fait extraordinaire et divine.
Prošla jsem galerie a muzea jako barbar — to vidím teď.
J’ai parcouru les galeries et les musées en barbare je le vois à présent.
Schaeppi, Breslau a ostatní ubohé, které sotva mají co jíst, nemají prostředky vidět to, čemu by rozuměly a co by jim prospělo — zatímco já, barbar, jsem hleděla a neviděla.
Schaeppi, Breslau et les autres malheureuses qui ont à peine de quoi manger n’ont pas le moyen de voir ce qu’elles comprendraient et qui leur ferait du bien tandis que moi barbare j’ai regardé et je n’ai pas vu.
Kdybych začala před třemi lety… přinejmenším! Mohla jsem tam již jet — a jak!
Si j’avais commencé il y a trois ans... au moins II J’aurais déjà pu y aller et comment !
Zkrátka! To přijde za… za… něco přes dva roky. Na únor roku 1880. To je datum, které jsem nevím proč vždy psávala do svých sešitů — tehdy, když jsem se učila pravopis a snila o slávě. Měla jsem si stanovit bližší termín — bylo mi dvanáct let a chtěla jsem pracovat hned. Ale vždy jsem myslela a psala 1880… s… ozdobami, velkými písmeny, velkými číslicemi třikrát podtrženými… nevím proč 1880. A… jak mi to teď připadá, vychází to správně.
Enfin ! ce sera dans... dans... un peu plus de deux ans. Pour le mois de février de l’année 1880. C’est une date que je ne sais pourquoi je mettais toujours sur mes cahiers lorsque tout en apprenant l’orthographe je rêvais la gloire. J’aurais dû fixer un terme plus rapproché, j’avais douze ans et je voulais travailler tout de suite. Mais je pensais et j’écrivais toujours 1880... avec... des garnitures, des grosses lettres, de gros chiffres trois fois soulignés... je ne sais pourquoi 1880. Et... ça se trouve juste d’après ce qui me paraît maintenant.
Jak na to ráda myslím… mám na to čas, neboť abych šetřila zrak, skoro nečtu a zůstávám doma v tichu se zavřenýma očima.
Comme j’y pense avec plaisir... j’ai le temps d’y penser car pour ménager ma vue je ne lis presque pas et reste à la maison silencieuse et les yeux fermés.
A lásky a výboje? Ah, přijdou se slávou — později, tam, tehdy.
Et les amours et les conquêtes ? Ah, elles viendront avec la gloire, plus tard, là-bas, alors.
Zatím jdu večeřet.
En attendant je vais souper.
Poznámky
Pozn. překl.: Chien loup — v 19. stol. označení pro špice a podobná psí plemena s hrotitými ušima; ne vlčák v dnešním slova smyslu. ↩