Čtvrtek 25. října 1877

Největší náhodou se pod našimi okny procházel Marcuard, zrovna když jsem se vracela z ateliéru. Opravdový Marcuard. V soumraku jsme trochu pochybovaly — poslaly jsme Triphona.
„Jste pan de Marcuard?“
„Paní Bashkirtseffová vás prosí dál.“
Přiběhl.
V mžiku jsem na sebe hodila šaty a šla do salonu podat ruku svému milému dopisovateli.
Přišel navštívit Američanku, která bydlí nad námi. Tak takhle to je!
Necháváme si ho na večeři. Přišel v půl šesté a odchází v půl jedenácté.
Byla jsem hezká. Bylo to velmi srdečné, velmi veselé. Ptal se po Alexandrovi — přitom ho trochu pomlouval.
Torlonia podnikal… výlety se Souvoroffovou — ze Saxonu do Ouchy, do Paříže a zpátky.
S dnešním dnem bych byla spokojená, kdyby se mi akt lépe povedl… jsem z toho celá neklidná.
Kreslím už osmnáct dní.
Měla bych Julianovi zaplatit; neříká to, ale dal mi účet a vypadá nespokojeně.