❦
Úterý 23. října 1877
Mardi 23 octobre 1877
Jsem velmi rozhněvaná. Des Perrières a neškodný Vasconcellos zůstali do půl třetí. Povečeřeli jsme.
Je suis très fâchée. Des Perrières et l’inoffenssif Vasconcellos sont restés jusqu’à deux heures et demie. On a soupé.
Protože jsem viděla, že by se mi druhý den v sedm hodin těžko vstávalo, rozhodla jsem se vůbec nelehnout… V osm hodin vejde Rosalie — přikážu jí otevřít okenice a ona je při odchodu zavře. Vstávám vzteklá a dozvídám se, že mé matky1 poslaly kočár zpátky. To je k vzteku!! Oh! Kdybyste věděli, jak je to k vzteku! Takovéhle věci mě přivádějí k zoufalství a rozplakávají! Tímhle se projevuje láska! Abych si odpočinula, vyspala se.
Voyant qu’il me serait difficile de me réveiller à sept heures le lendemain je pris le parti de ne pas me coucher du tout... A huit heures Rosalie entre, je lui ordonne d’ouvrir les volets et elle s’en va en les fermant. Je me lève furieuse et apprends que par ordre de mes mères la voiture a été renvoyée. C’est enrageant !! Oh ! si vous saviez comme c’est enrageant ! Ces choses-là me désespèrent et me font pleurer ! C’est par là qu’on montre son affection ! Pour que je me repose, dorme.
Fuj! Ti bídáci!
Fi ! les misérables !
Ne, víte, taková hloupost — neboť je to strašně hloupé — mi může přivodit něco jako záchvat zuřivého šílenství.
Non, voyez-vous une pareille bêtise car c’est affreusement bête, peut me donner comme un accès de folie furieuse.
Bije deset hodin.
Dix heures sonnent !.
Oh! Jak je to absurdní, hloupé, drzé a tupé! Oh! Ale tupé!
Oh ! que c’est donc absurde, stupide, insolent et bête ! oh ! mais bête !
A Antonelli!… Je to skoro dva roky a stydím se, jako by to bylo včera.
Et Antonelli !... il y a presque deux ans et je suis honteuse comme si c’était hier.
Je mi osmnáct let!!!
J’ai dix-huit ans ! ! !
Je mi osmnáct let. To není nic a to je příliš. V osmnácti letech jsem měla začít být slavná.
J’ai dix-huit ans. Ce n’est rien et c’est trop. A dix-huit ans ans j’aurais dû commencer à être célèbre.
Na odpoledne máme za model černocha. Ráno Italka — žena z Trastevere2 ve svém nesympatickém kroji.
Pour modèle d’après-midi, nous avons un nègre. Le matin une femme Italienne, une trasteverina avec son antipathique costume.
Jeden klobouk se úplně nepovedl — tyto absurdity mě vždy znepokojují; je to zvláštní, že ano.
Il y a un chapeau qui n’est pas tout à fait bien, ces absur-dités-là m’inquiètent toujours, c’est drôle, n’est-ce pas.
Zeptala jsem se mimo jiné Carieho des Perrièrese, zda se u Audiffreta nesetkal s hrabětem de Larderel.
J’ai demandé, entre autre à Carie des Perrières, s’il n’avait pas rencontré chez Audiffret le comte de Larderel.
„V Monaku, ano, slečno, viděl jsem ho hovořit s mými přáteli — pak přistoupil ke stolu, vytáhl peněženku a vějíř, jímž se nepřetržitě ovíval a s nímž se nikdy nerozloučil. Právě proto jsem si ho byl všiml.“
- A Monaco, oui, Mademoiselle, je l’ai vu causant, avec des amis à moi et puis s’approcher de la table, tirer son porte-monnaie et un éventail avec lequel il s’éventait continuellement et dont il ne se séparait jamais. C’est pour cela même que je l’avais remarqué.
Byl to vějíř, který mu dala máma.
C’était un éventail que lui avait donné maman.
To přestrojení… ten král… Oh! Bože můj, jak jsem ubohá a… a zahanbena.
Le déguisement... le roi... Oh ! mon Dieu que je suis misérable et... et honteuse.
Poznámky
Pozn. překl.: „Moje matky“ — Mariina oblíbená formulace pro mámu a tetu, ke kterým se chová jako ke dvěma mateřským autoritám. ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „trasteverina“ — žena z římské čtvrti Trastevere; jejich tradiční lidový kroj byl mezi malíři 19. stol. oblíbeným motivem. ↩