❦
Pondělí 22. října 1877
Lundi 22 octobre 1877
Model byl ošklivý a celý ateliér ho odmítl kreslit. Navrhla jsem, abychom šly na výstavu Prix de Rome na Beaux-Arts1. Polovina pěšky a my — Breslau, paní Sinanidèsová, Zulart a já — v kočáru. Výstava skončila včera. Procházíme se pěšky po nábřežích, díváme se na staré knihy a staré rytiny, hovoříme o umění. Pak v otevřeném fiakru jedeme do Bois. Dovedete si mě představit?
Le modèle était laid et tout l’atelier refusa de le faire. Je proposai d’aller voir les prix de Rome, exposés aux Beaux Arts. La moitié à pied et nous, Breslau, Mme Sinanidès, Zulart et moi en voiture. L’exposition est finie d’hier. On se promène à pied sur les quais, on regarde les vieux livres et les vieilles gravures, on cause arts. Puis en un fiacre découvert on va au Bois. Me voyez-vous ?
Nechtěla jsem nic říkat — pokazila bych jim radost. Byly tak milé, tak slušné — a právě jsme mezi sebou začínaly ztrácet ostych. Zkrátka nebylo by to tak špatné, kdybychom nepotkaly landau, který se za námi pustil; dávala jsem kočímu znamení, aby nás nepředjel — viděli mě a věděla jsem to — ale nechtěla jsem s nimi mluvit před svými umělkyněmi. Na hlavě jsem měla čepičku, vypadala jsem rozcuchaně a rozpačitě.
Je ne voulais rien dire, ce serait gâter leur plaisir. Elles étaient si gentilles, si convenables et nous commencions juste à ne plus nous gêner. Enfin tout serait pas trop mal si on n’avait pas rencontré le landau qui se mit à nous suivre; je faisais signe au cocher de ne pas devancer, on me voyait et je le savais mais je ne me souciais pas de leur parler devant mes artistes. J’avais ma calotte sur la tête, j’avais un air échevelé et gêné.
Přirozeně byli rozzuřeni — a hlavně uraženi, že mě vidí tak poníženou. Byla jsem strašně otrávena. Zkrátka… nepříjemná věc.
Naturellement ils étaient furieux et surtout vexés de me voir si abaissée. J’étais terriblement embêtée. Bref... une chose ennuyeuse.
K večeři paní Doubeltová a její společnice. Večer dvě knížata Zurlo, pan des Perrières, Vasconcellos. Paní Doubeltová hrála. Pak baronka.
A dîner Mme Doubelt et sa demoiselle. Le soir les deux princes Zurlo, M. des Perrières, Vascancellos. Mme Doubelt a joué. Puis la baronne.
Tato baronka bude mít hernu — jež bude ve skutečnosti patřit paní Doubeltové pod jménem baronky. Bude to slušné… do jisté míry; budou tam kněžna, paní Kanschinová, Voroninová — zkrátka celá ta společnost! Dámy z vysoké společnosti, velmi zavedené.
Cette baronne va avoir une maison où on jouera qui sera réellement à Mme Doubelt sous le nom de la baronne. Ce sera comme il faut... jusqu’à un certain point, il y aura la princesse, Mme Kanschine, Voronine, tout cela enfin ! Des dames du grand monde, très lancées.
Hovořila jsem s panem des Perrièresem — s ostatními to bylo příliš obtížné. Zvláštní okolnost: všichni kavalíři šil hali — kromě des Perrièrese.
J’ai causé avec M. des Perrières, avec les autres c’était trop difficile. Curieuse particularité, tous les cavaliers lou chaient excepté des Perrières.
Poznámky
Pozn. překl.: École nationale supérieure des Beaux-Arts — přední francouzská výtvarná akademie v Paříži; každoroční výstava laureátů Prix de Rome byla prestižní uměleckou událostí. ↩