❦
Úterý 16. října 1877
Mardi 16 octobre 1877
Pan Robert-Fleury přišel odpoledne a věnoval mi zvláštní pozornost.
Monsieur Robert-Fleury a été dans l’après-midi, et m’a accordé une attention spéciale.
Jako obvykle jsem strávila celý den v ateliéru. Od devíti do dvanácti (ještě se mi nedaří přijít přesně na osmou). V poledne odcházím, obědvám a vracím se dvacet minut po jedné a zůstávám do pěti. A večer od osmi do deseti. To mi dělá devět hodin denně. To mě vůbec neunavuje — kdyby bylo materiálně možné víc, dělala bych víc. Jsou lidé, kteří tomu říkají práce — ujišťuji vás, pro mě je to hra, říkám to bez chvástání. Je to tak málo, těch devět hodin — a pomyslet, že je nebudu moci dělat každý den, protože je to daleko z Champs-Élysées do ulice Vivienne1 — a pak protože mě večer často nikdo nechce doprovázet, takže se vracím v půl jedenácté a než usnu, je půlnoc a druhý den přijdu o hodinu. Ostatně kdybych pravidelně chodila na kurzy od osmi do dvanácti a od jedné do pěti, měla bych osm hodin.
J’ai comme d’habitude passé toute la journée à l’atelier. De neuf à douze heures (je ne parviens pas encore à arriver à huit heures juste). A midi je pars, déjeune et reviens à une heure vingt minutes jusqu’à cinq heures. Et le soir de huit à dix. Cela me fait neuf heures par jour. Cela ne me fatigue pas du tout, si on pouvait matériellement plus je ferais plus. Il y a des gens qui appellent cela travailler, je vous assure que pour moi c’est un jeu, je le dis sans fanfaronnade. C’est si peu neuf heures et dire que je ne pourrai pas les faire tous les jours parce que c’est loin des Champs-Elysées à la rue Vivienne et puis parce que souvent personne ne veut m’accompagner le soir et cela me fait rentrer à dix heures et demie et jusqu’à ce que je m’endorme il est minuit et le lendemain je perds une heure. D’ailleurs en faisant régulièrement le cours de huit à midi et de une à cinq j’aurais huit heures.
V zimě bude tma od čtyř hodin. Nu pak budu chodit večer bez výjimky. Ráno máme vždy koupé a landau na zbytek dne. Jde totiž o to, vidíte, udělat za jeden rok práci tří let. A protože jdu rychle, tato tři léta vtěsnaná do jediného roku budou představovat nejméně šest let průměrné inteligence. Mluvím jako hlupáci, kteří říkají: „Co jiná udělá za dva roky, ona udělá za šest měsíců.“ To je ten největší nesmysl. Nejde o rychlost — v takovém případě by stačilo věnovat tomu čas. S trpělivostí člověk sice dospěje k jistému výsledku, ale co já udělám za rok, za dva — to Dánka2 neudělá nikdy.
L’hiver il fera sombre à quatre heures. Eh bien alors je viendrai le soir absolument. Nous avons toujours un coupé le matin et le landau pour le reste de la journée. C’est que voyez-vous il s’agit de faire en une année le travail de trois. Et comme je vais vite ces trois années renfermées en une seule représenteront six années au minimum d’une intelligence ordi-naire. Je parle comme les imbéciles qui disent : Ce qu’une autre ferait en deux ans elle le fera en six mois. C’est tout ce qu’il y a de plus faux. Il ne s’agit pas de vitesse, à ce compte-là il n’y aurait qu’à y mettre le temps. Sans doute avec de la patience on arrive à un certain résultat mais ce que je ferai moi au bout de un, deux ans, la Danoise ne le fera jamais.
Když se pustím do napravování lidských omylů, zamotám se a rozčílím, protože nikdy nemám čas dokončit započatou větu.
Quand je me mets à redresser les erreurs humaines, je m’embrouille et m’agace parce que je n’ai jamais le temps de finir une phrase commencée.
Krátce: kdybych začala před třemi lety, mohla bych se spokojit (?) se šesti hodinami denně — ale teď jich potřebuji devět, deset, dvanáct — zkrátka co nejvíce. Jistě, i kdybych začala před třemi lety, bylo by lépe pracovat co nejvíce — ale co minulo… dost.
Bref si j’avais commencé il y a trois ans je pourrais me contenter (?) de six heures par jour, mais à présent il m’en faut neuf, dix, douze, autant que possible enfin. Certes même en commençant il y a trois ans, je ferais mieux de travailler autant que possible mais enfin ce qui est passé... assez.
Gordigiani3 mi řekl, že pracoval dvanáct hodin denně.
Gordigiani m’a dit avoir travaillé douze heures par jour.
Ze čtyřiadvaceti hodin vezměme sedm na spánek, dvě na svlékání, modlení, mytí rukou při různých příležitostech, oblékání, česání — zkrátka vše to; dvě hodiny na jídlo a trochu dechu. To dělá jedenáct hodin. Jenže to je pravda — zbývá třináct. Ano, ale cesty — mně berou hodinu a čtvrt.
De vingt-quatre heures prenons sept pour dormir, deux pour se déshabiller, prier Dieu, se laver les mains à différentes reprises, s’habiller, se coiffer, tout ça enfin : deux heures pour manger et respirer un peu. Ça fait onze heures. C’est que c’est vrai, il en reste treize. Oui, mais les trajets, pour moi : ils me prennent une heure et quart.
Tak tedy ano — ztrácím přibližně tři hodiny. Až budu pracovat doma, neztratím je. A pak… a pak: je-li koho navštívit, procházky, divadlo! Pokusíme se tomu všemu vyhnout — neboť na té úrovni radosti, jaké si mohu dopřát, je to jen nuda.
Eh bien oui, je perds trois heures à peu près. Quand je travaillerai chez moi je ne les perdrai plus. Et puis... et puis s’il y a du monde à voir, la promenade, le théâtre ! Nous tâcherons d’éviter tout cela, car au degré auquel je puis en jouir ce n’est qu’un ennui.
Napočítala jsem hodinu a čtvrt jízdy — bez večerního kurzu; s ním jsou to skoro dvě hodiny. Tolik trvá urazit šestkrát cestu z č. 71 Champs-Élysées na č. 36 ulice Vivienne.
J’ai compté une heure un quart de voiture, sans le soir, avec le soir c’est près de deux heures. Il le faut pour faire six fois le trajet du n° 71 Champs-Elysées au n° 36, rue Vivienne.
Poznámky
Pozn. překl.: Ulice Vivienne č. 36 — sídlo ženského ateliéru Académie Julian v Paříži. ↩
Pozn. překl.: „Dánka“ — Marie tak zkráceně označuje dánskou spolužákyni z ateliéru. ↩
Pozn. překl.: Gordigiani — pravděpodobně Michele Gordigiani (1835–1909), italský portrétní malíř proslulý prací ve Florencii. ↩