Pondělí 15. října 1877

A zde jsou naši modelové pro tento týden.
Ráno jedenáctiletá dívka s měděnými vlasy zajímavého kastrůlkového odstínu. Černé oči. Pro hlavu.
Odpoledne jakýsi Persichini pro akt.
A večer — neboť dnes večer začaly večerní kurzy, od osmi do deseti — další muž, opět pro akt.
Pan Julian byl zcela ohromen, že mě tam vidí večer — pracoval s námi a to mě velmi pobavilo. Trochu jsme si dělali legraci z politiky a ze všech těch věcí — současné dění je snadno ožehavé. Ale protože nechtěl říct svůj názor, zahrála jsem mu Marseillaisu. To nikomu nevadí Podívejme, kolik nás bylo dnes večer? Já, Polka, Forchhammer, jedna Francouzka, Amélie (Španělka) a jedna Američanka. A pak mistr. Dina přihlížela. Je to tak zajímavé! Světlo tak krásně dopadá na modela, stíny jsou tak prosté.
Místo 363 jich je 326 — republikánů. Ale jinak to být nemohlo. Těch ubohých konzervativců mi bylo líto se všemi jejich dětinskými strašáky, jimiž chtěli vystrašit lid. I kdyby voliči onu blahoslavenou konzervaci opravdu chtěli, nebylo možné čekat, že změní své vůdce, své oblíbence — na tři roky, prozatím na jeden.
V ateliéru jsme se toho závažného tématu nedotkly — omezily jsme se na pitvání kandidátů a na žertování co nejakademičtěji.
Můj starší bratr se vrátil do Paříže.

Poznámky

Pozn. překl.: „Kastrůlkový“ — nuance casserole, doslova „barva kastrůlku“ — živý malířský popis rezavě měděné barvy vlasů. ↩
Pozn. překl.: Marseillaise — francouzská národní hymna; v roce 1877 za konzervativní vlády MacMahona bylo její hraní politicky provokativní gesto republikánů. ↩
Pozn. překl.: Republikáni ve volbách roku 1876 získali 363 mandátů — odtud „363“, kteří se postavili MacMahonovi. Ve volbách v říjnu 1877, po MacMahonově rozpuštění sněmovny, získali 313 z 521 mandátů (en.wikipedia „1877 French legislative election“): stále většinu, ale menší. ↩