❦
Středa 17. října 1877
Mercredi 17 octobre 1877
V ateliéru bych měla platit — platí se měsíc dopředu — a já tam chodím už dva týdny.
Il faudrait payer à l’atelier, on paye d’avance le mois et voilà déjà deux semaines que j’y vais.
Sto šedesát franků na to nemáme.
// n’y a pas cent soixante francs pour payer cela.
Hrabě Carie des Perrières — zruinovaný šlechtic, obyvatel Nice, duelant, cestovatel, spisovatel, hráč atd. — s nímž jsme se nedávno seznámily v Nice, je v Paříži a navštěvuje nás. Byl dnes u nás, seznámila jsem se s ním. Mluví dobře a vypadá jako poctivý a statečný chlapík. Zúčastnil se několika tažení jako dobrovolník — a pak… hned je vidět, jaký je to člověk. Tento muž nikdy o nikom neřekne nic špatného — to jest pomluvy. Carie des Perrières patří do party Aspremonta, Audiffreta a dalších. Může mu být třicet let; střední postava, hubený, příliš dlouhý a příliš zahnutý nos, zemitá pleť s černými nebo blond vlasy.
Le comte Carie des Perrières, gentilhomme ruiné, habitant de Nice, duelliste, voyageur, écrivain, joueur etc. dont on a dernièrement fait connaissance à Nice est à Paris et vient nous voir. Il a été aujourd’hui, j’ai fait sa connaissance. Il parle bien et a l’air d’un honnête garçon et brave. Il a fait plusieurs campagnes comme volontaire et puis... on voit de suite quel homme on est. Cet homme-là ne dira jamais de mal de personne, c’est-à-dire de calomnie. Carie des Perrières est de la bande d’Aspremont, Audiffret et autres. Il peut avoir trente ans; taille moyenne, maigre, nez trop long et trop courbé, un teint terreux avec des cheveux noirs ou blonds.
U čerta, jak zeširoka ho popisuji.
Diable, comme je le décris longuement.
Ale zde je dopis od toho výborného vycpaného Švýcara. Doporučený dopis s pěti pečetěmi. [Dopis přišpendlený v rukopise, ale chybí]
Mais voici une lettre de cet excellent Suisse empaillé. Lettre chargée avec cinq cachets, [lettre épinglée dans le manuscrit, mais manque]
Jsem tak otrávená! Těch ubohých sto šedesát franků!
Je suis si embêtée ! Ces misérables cent soixante francs !
Je deset hodin. Jsem na smrtelném loži1 — to jest jednou nohou v posteli — a přijdou mi říct, že malý Portugalec je v salonu, v bílé kravatě.
Il est dix heures. Je suis in extremis, c’est-à-dire un pied dans le lit et on vient me dire que le petit Portugais est au salon, en cravate blanche.
Ne, opravdu — jsou lidé, kteří nemají štěstí. Dina spí, já skoro.
Non, vraiment il y a des gens qui n’ont pas de chance. Dina dort, moi presque.
A pomyslet, že v Neapoli jsem dokončovala toaletu kolem půl desáté, deseti — a někteří přicházeli v jedenáct.
Et dire qu’à Naples je terminais ma toilette vers neuf heures et demie dix heures et que quelques-uns arrivaient à onze heures.
Byla jsem u Fauvela — hrdlo je vyléčeno, hlasivky jsou bílé! Je tu jen strašný nosní katar, který za čtrnáct dní odejde — ten katar.
J’ai été chez Fauvel, ma gorge est guérie, les cordes vocales sont blanches ! Il n’y a qu’un affreux catarrhe du nez qui s’en ira dans quinze jours, le catarrhe.
To bude krásné!
Sera-ce beau !
Řeknu vám také, že jsem dnes ráno špatně pracovala, protože jsem si čertví jak vzpomněla na… Antonelliho.
Je vous dirai aussi que j’ai mal travaillé ce matin parce que diable sait comment je m’étais souvenue... d’Antonelli.
To jsem byla já! Já, kterou se kdosi opovážil… Ničema! Ničema. Ničema.
C’était moi ! Moi qu’on a osé... Misérable ! Misérable. Misérable.
A ten člověk žije! A já mu nemohu nic udělat! Oh! nenávidím ho, nenávidím ho, nenávidím ho.
Et cet homme vit ! Et je ne peux rien lui faire ! Oh ! je le hais, je le hais, je le hais.
Vypadá to hloupě, že? Přesto je to pravda — nenávidím ho a s odporem si říkám, že žije… Jako by se nic nestalo… A já jsem byla zneuctěna2… tam v Římě, na schodišti Hotelu de la Ville!! Ne, je to opravdu strašné, odporné.
Ça a l’air bête, n’est-ce pas ? Eh bien c’est pourtant vrai, je le hais et je me dis avec dégoût qu’il vit... Comme si rien n’était... Et moi je suis outragée... là-bas à Rome, sur l’escalier de l’Hôtel de la Ville ! ! Non, c’est vraiment affreux, hideux.
napříč stránkou
V obavě, že čtenář, který by nečetl vše, bude při čtení konce této stránky myslet na nejhorší hrůzy, chci vysvětlit tu příhodu na schodišti hotelu de la Ville. Antonelli mě vzal do náruče příliš výmluvně, hanebně — s hrůzou jsem se vytrhla. A to je vše!
en travers Dans la crainte qu’un lecteur qui n’aurait pas lu tout pense les dernières horreurs en lisant la fin de cette page, je veux expliquer cette chose de l’escalier de l’hôtel de Ville. Antonelli m’avait prise dans ces bras d’une façon trop significative, d’une façon ignoble, je me suis dégagée avec horreur. Et voilà !
Poznámky
Pozn. překl.: V originále latinsky: „in extremis“ (na samém konci, ve smrtelné hodině); Marie žertuje, že je „jednou nohou“ ne v hrobě, ale v posteli. ↩
Pozn. překl.: „Zneuctěna“ (outragée) — v 19. stol. silnější výraz než dnes; označuje porušení cti nebo osobní integrity. ↩