❦
Sobota 13. října 1877
Samedi 13 octobre 1877
C’est le samedi que vient à l’atelier M. Tony Robert-Fleury, le peintre qui a fait « Le dernier jour de Corinthe » acheté par l’Etat et placé au Luxembourg. D’ailleurs les premiers artistes de Paris viennent de temps en temps nous donner des conseils.
Začala jsem minulou středu a v sobotu téhož týdne nemohl přijít — takže je to pro mě poprvé. Když přišel k mému stojanu a pronášel své připomínky, přerušila jsem ho:
J’ai commencé mercredi passé et samedi de la même semaine il n’a pas pu venir de sorte que c’est la première fois pour moi. Quand il fut arrivé à mon chevalet et énonça ses observations, je l’interrompis :
„Promiňte, pane, začala jsem před deseti dny…“
- Pardon, Monsieur, j’ai commencé il y a dix jours...
„Kde jste kreslila předtím?“ zeptal se a díval se přitom na mou kresbu.
- Où avez-vous dessiné avant ? demanda-t-il en regardant mon dessin.
„Nikde.“
- Mais nulle part.
„Jak to — nikde!“
- Comment nulle part !
„Ano, vzala jsem dvaatřicet hodin malování jen pro zábavu…“
- Oui, j’ai pris trente-deux leçons de peinture pour m’amuser...
„Tomu se neříká studium.“
- Ça ne s’appelle pas étudier.
„Vím, pane, proto…“
- Je sais, Monsieur, aussi...
„Než jste přišla sem, nikdy jste nekreslila podle přírody?“
- Vous n’avez jamais dessiné d’après nature avant de venir ici ?
„Nikdy, pane.“
- Jamais, Monsieur.
„To není možné.“
- Ce n’est pas possible.
„Ale ujišťuji vás…“
- Mais je vous assure...
„Nikdy jste neměla žádné vedení?“
- Vous n’avez jamais eu de conseils ?
„Ano… před čtyřmi lety jsem brala hodiny jako malá holčička — nechávali mě kopírovat rytiny (s Bensou!!!).“
- Si... il y a quatre ans j’ai pris des leçons comme une petite fille, on me faisait copier des gravures (avec Bensa !!!).
„To nic není, o tom nemluvím.“
- Ce n’est rien cela, ce n’est pas de cela que je parle.
A protože se stále zdál nevěřícný, musela jsem dodat:
Et comme il paraissait encore incrédule, je dus ajouter :
„Dám vám na to čestné slovo, chcete-li.“
- Je vous en donne ma parole d’honneur si vous le voulez.
„Tak tedy — máte zcela mimořádné vlohy, jste výjimečně nadaná a radím vám, abyste pracovala.“
- Eh bien, c’est que vous avez des dispositions tout à fait extraordinaires, vous êtes particulièrement douée et je vous conseille de travailler.
„Už deset dní nedělám nic jiného… Chcete vidět, co jsem dělala před touto hlavou?“
- Je ne fais que ça depuis dix jours... Voulez-vous voir ce que j’ai fait avant cette tête ?
„Ano, dokončím u těchto slečen a vrátím se.“
- Oui, je vais finir avec ces demoiselles et je reviens.
„Tak tedy,“ řekl, když obešel tři nebo čtyři stojany, „ukažte, slečno.“
- Eh bien, dit-il ayant visité trois ou quatre chevalets, montrez, Mademoiselle.
„Zde, pane,“ řekla jsem, začínajíc Arcangelovou hlavou — a protože jsem mu chtěla ukázat jen dvě věci, řekl mi:
- Voici, Monsieur, dis-je en commençant par la tête d’Arcangelo, et comme je voulais ne lui en montrer que deux il me dit :
„Ne, ne, ukažte mi vše, co jste udělala.“
- Non, non, montrez-moi tout ce que vous avez fait.
Ukázala jsem tedy — mužský akt, dosud nedokončený, protože jsem ho začala minulý čtvrtek; hlavu zpěvačky viděnou zdola, o níž řekl, že má hodně výrazu; nohu, ruku a Augustinin akt.
Je montrai donc, l’académie homme pas finie puisque commencée jeudi passé, la tête de la chanteuse vue en dessous qu’il trouva ayant beaucoup de caractère, un pied, une main et l’académie d’Augustine.
„Ten akt jste udělala vy… a sama?“
- Vous avez fait cette académie là... et seule ?
„Ano — a nikdy jsem akt nejen nedělala, ale ani neviděla…“
- Oui, et je n’avais jamais non seulement fait mais vu des académies...
Usmíval se a nevěřil tomu — takže jsem musela znovu dát čestné slovo a on znovu řekl:
Il souriait et n’en croyait rien de sorte que je dus de nouveau donner ma parole d’honneur et il dit de nouveau :
„To je úžasné a jsou to zcela mimořádné vlohy. Tento akt není vůbec špatný — vůbec ne — a tato část je dokonce dobrá. Pracujte, slečno, … atd.“ — pak následovaly rady.
- C’est étonnant et ce sont là des dispositions tout à fait extraordinaires. Cette académie n’est pas du tout mal, du tout et cette partie-là est même bien. Travaillez, Mademoiselle, ... etc suivent les conseils.
Ostatní to vše slyšely — a vzbudila jsem závist, protože žádná z nich neslyšela nic rovnocenného; přitom jsou to žákyně s jedním, dvěma, třemi lety práce, které kreslí akty ze skvělých modelů a malují v Louvru. Jistě se od nich čeká více než ode mne — ale i jim se dalo říct něco rovnocenného, jen v jiném duchu.
Les autres ont entendu tout cela et j’ai excité des jalousies parce qu’aucune d’entre elles n’a rien entendu d’équivalent, elles des élèves de un an, deux, trois ans qui font des académies avec des modèles superbes et qui peignent au Louvre. Sans doute on leur en demande plus qu’à moi, mais aussi on pouvait leur dire l’équivalent dans un autre genre.
Je to tedy pravda — a já ne… nechci nic říkat, jinak si jen přivolám smůlu… Ale svěřuji se Bohu — mám tak velký strach…
C’est donc vrai et je ne... je ne veux rien dire, je n’aurai qu’à me porter malheur... Mais je me recommande à Dieu, j’ai si peur...
Tím jsem si odpoledne vysloužila kopanec ve třetí osobě. Španělka — jinak hodná dívka, nejochotnější na světě, s posedlostí malováním v hlavě, ačkoli přece jen nevidí dost přesně — tedy Španělka hovořila o jakési Holanďance a říkala, že když někdo přijde do ateliéru, vždy udivuje rychlým pokrokem; že to málo, co je pro ty, kdo nic neumějí, mnoho, člověk získá rychle — a teprve kdo něco umí, má se toho nejvíce naučit.
Cela m’a valu dans l’après-midi une ruade à la troisième personne. L’Espagnole, bonne fille d’ailleurs, la plus complaisante du monde, avec la rage de la peinture dans la tête ne voyant pas très juste pourtant, donc l’Espagnole parlant d’une Hollandaise quelconque dit que lorsqu’on arrivait dans un atelier on étonnait toujours en faisant de rapides progrès, que ce peu qui est beaucoup pour ceux qui ne savent rien s’acquèrait vite, que ce n’est que lorsqu’on savait quelque chose qu’on avait le plus à apprendre.
napříč stránkou
A jako by tu teď nebyly dvě tři začátečnice! Dělají snad takové pokroky jako já?
en travers Avec ça qu’il n’y a pas deux ou trois commençantes en ce moment ! Est-ce qu’elles progressent comme moi ?
Je jí dvaadvacet let a nikdy nebude velkou umělkyní — to vám říkám já a dávám vám na to čestné slovo — stejně jako panu Robert-Fleurymu.
Elle a vingt-deux ans et elle ne sera jamais une grande artiste, c’est moi qui vous le dis et vous en donne ma parole d’honneur comme à M. Robert-Fleury.
Shrňme a uzavřeme naše úspěchy.
Résumons et terminons nos succès.
„Nuže, slečno!“ vykřikl Julian a zkřížil přede mnou ruce.
- Eh bien Mademoiselle ! s’écria Julian en se croisant les bras devant moi.
Skoro jsem se lekla a celá zardělá se ho zeptala, co se děje.
J’eus même comme peur et lui demandai en rougissant ce qu’il y avait.
„Ale to je skvělé — jak to? Pracujete v sobotu až do večera, když si ostatní trochu oddychují!“
- Mais c’est magnifique, comment ! vous travaillez samedi jusqu’au soir quand tout le monde fait un peu relâche !
„Ale ovšem, pane — nemám nic na práci, musím přece dělat něco.“
- Eh oui Monsieur, je n’ai rien à faire, il faut bien que je fasse quelque chose.
„To je krásné. Víte, že pan Robert-Fleury s vámi nebyl vůbec nespokojen?“
- C’est beau. Vous savez que M. Robert-Fleury n’a pas été du tout mécontent de vous ?
„Ano, řekl mi to — naopak.“
- Oui, il me l’a dit, au contraire.
„Ten chudák Robert — je stále ještě trochu nemocný.“
- Ce pauvre Robert, il est encore un peu souffrant.
A mistr se usadil uprostřed nás a dal se do hovoru… což dělá zřídka a čeho si všichni velmi cení. Ujišťuji vás, že je dobré mít takhle… nadřízeného z vlastní vůle a to vše… zkrátka, vyjadřuji se špatně, ale je to velmi příjemné.
Et le maître s’installant au milieu de nous se mit à causer... ce qu’il fait rarement et ce qu’on apprécie beaucoup. Je vous assure que c’est bon d’avoir comme ça... un supérieur par sa propre volonté et tout cela... enfin je m’explique mal mais c’est très agréable.
Po své návštěvě u nás si chudák Robert pohovořil s dobrým Julianem, a já chtěla vědět ještě něco víc — nečekala jsem nic než samé lichotky.
Après sa visite chez nous ce pauvre Robert a causé avec ce bon Julian, or je voulais savoir encore quelque chose, ne m’attendant qu’à des choses flatteuses.
Šla jsem tedy mistrovi naproti, když se chystal opravit kresbu rozkošné malé blondýnky, která začíná ve vedlejším sále.
J’allai donc rencontrer le maître comme il venait corriger le dessin d’une adorable petite blonde qui commence dans le salon-supplément.
„Pane Juliane… řekněte mi, co vám o mně pan Robert-Fleury povídal… vím, vím, že nic neumím, ale mohl aspoň trochu posoudit, jak začínám, a jestli…“
- Monsieur Julian... dites-moi ce que M. Robert-Fleury vous a dit de moi... je sais, je sais que je ne sais rien mais il a pu juger... un peu, comment je commence, et si...
„Kdybyste věděla, co mi o vás řekl, slečno… trochu byste se začervenala…“
- Si vous saviez ce qu’il m’a dit de vous Mademoiselle... vous rougiriez un peu...
„Jen pokračujte, pane, pokusím se poslouchat, aniž bych příliš…“
- Allez toujours, Monsieur, je vais tâcher d’écouter sans trop...
„Neměl bych vám to říkat…“
- Il ne faudrait pas vous le dire...
„Ale ano!“
- Oh ! si.
„Řekl mi, že je to velmi inteligentně udělané, že…“
- Il m’a dit que c’était très intelligemment fait, que...
„Nechtěl věřit, že jsem nikdy nekreslila.“
- Il ne voulait pas croire que je n’avais jamais dessiné.
„Panebože, nechtěl, a ještě když se mnou mluvil, trochu o tom pochyboval, takže jsem mu musel povědět, jak jste mi udělala Arcangelovu hlavu, kterou jsem vás nechal začít znovu… pamatujete se, byla celá takhle, zkrátka jako od někoho, kdo nic neumí.“
- Mon Dieu, non, et en me parlant il était encore un peu incrédule de sorte que je dus lui dire comment vous m’aviez fait la tête d’Arcangelo que je vous avais fait recommencer... vous vous souvenez c’était tout comme ça, comme de quelqu’un qui ne sait rien enfin.
„Ano, pane.“
- Oui Monsieur.
A smějeme se. Ach, je to tak zábavné!
Et nous rions. Ah ! c’est si amusant.
Teď, když jsou za mnou všechna ta překvapení, údivy, povzbuzení a pochybnosti, všechny ty věci pro mě tak okouzlující, teď začne práce.
Maintenant que les surprises, les étonnements, les encouragements, les incrédulités, toutes ces choses ravissantes pour moi sont passées, maintenant va commencer le travail
Paní Doubeltová u nás večeřela. Byla jsem klidná, zdrženlivá, mlčenlivá, sotva vlídná. Nemyslím už na nic jiného než na kreslení.
Mme Doubelt a dîné chez nous. J’ai été calme, réservée, silencieuse, à peine aimable. Je n’ai plus de pensées que pour le dessin.
Uprostřed psaní jsem se zastavila a pomyslela na všechnu tu práci, které bude zapotřebí, na čas, na trpělivost, na obtíže… velkým malířem se člověk nestane jen tak, jak se říká: kromě talentu, kromě génia je tu ještě ta neúprosná mechanická práce… a nějaký hlas mi řekl: Neucítíš ani čas, ani obtíže a dojdeš k cíli, ani nebudeš vědět jak!
Tout en écrivant je m’arrêtai et songeai à tout le travail qu’il faudra, au temps, à la patience, aux difficultés... on ne devient pas grand peintre comme on le dit, outre le talent, le génie, il y a encore cet impitoyable travail mécanique... et une voix m’a dit : Tu ne sentiras ni le temps, ni les difficultés et tu arriveras sans t’en douter !
Věřte nebo ne, já tomu hlasu věřím! Nikdy mě neoklamal a ohlásil mi už dost neštěstí, než aby tentokrát lhal. Věřím mu a cítím, že mu věřím právem.
Eh tenez je crois à cette voix ! Elle ne m’a jamais trompée et elle m’a bien assez annoncé de malheurs pour que cette fois elle mente. J’y crois et je sens que j’ai raison d’y croire.
Získám Římskou cenu.
Je serai prix de Rome.
Poznámky
Pozn. překl.: Tony Robert-Fleury (1837–1911) — francouzský malíř historických a žánrových výjevů; pravidelný poradní pedagog u Juliana. ↩
Pozn. překl.: „Poslední den Korintu“ (1870) — velkoformátový historický obraz zachycující zkázu Korintu římskými vojsky r. 146 př. n. l.; zakoupila jej francouzská vláda pro Musée du Luxembourg v Paříži. ↩