Pondělí 17. září 1877

[Dva řádky přeškrtnuty.]
Pro případ, že by se Marxova Gretchen zalíbila potomstvu, prosím, aby si povšimlo, že tento obraz, který se na první pohled zdá podivný, mě tři dny bez ustání nutil snít. Je do té míry ztělesněním Goethovy básně, že ho lze obdivovat jedině pochopí-li se báseň — jež se mi také při prvním čtení zdála… zvláštností.
Není možné být takto tyranizována přátelstvími v okamžiku odjezdu. Nechme ještě paní Batourinovou, jež je pětadvacet let naší známou a která nás, jak říkají všichni, opravdu miluje. Ale paní Gerbelová s dcerami, paní Lisanderová se svou! Od rána u nás… Lisanderovy nepřekážejí — takoví lidé prostě jsou. Ale Gerbelovy jsou otravné, třebaže nás zbožňují… Ve čtyři hodiny obsadíme nádraží: 1 máma, 2 teta, 3 Dina, 4 tatínek, 5 Walitsky, já konečně a tři sluhové — to je 9. Lautrec 10, Gerbelovy 15, Lisanderovi 17, Lanz 18, Liemanovi 20. Kolik polibků, císaři můj! Fuj — jsem příšerná egoistka, že se vysmívám vlídnosti lidí.
Lisanderovi a Lautrec nás provázejí do Eltvilu, který je hodinu od Wiesbadenu.
Díky třem a půl tisícům polibků jsme nastoupily do místního vlaku, jenž stál více než jel. Dědeček, domýšleje si, že je v Rusku ve svém kočáru, křičel — ale to nepomáhalo. Díky těm zastávkám jsem jakžtakž viděla Kolín nad Rýnem — Colonia Agrippina — jedno z nejzajímavějších měst světa. Ty staré kameny, ty trosky začernalých sloupů — jsou mi drahé jak přátelé, jak příbuzní. Dávám jim přednost před všemi gotickými katedrálami světa; přitom ta kolínská je opravdu strhující krásou — třebaže mě ta architektura znechutila milánská, kterou mě nikdy nedonutí obdivovat, a která je prý tak obdivuhodná. Ale já mám antipatie ke kostelům a městům jako k lidem.
Šla jsem se podívat na Rubensův dům, proslulý dvojnásob — o čemž vás poučuje deska, kterou bych chtěla strhnout ze zdi, kdybych byla z francouzské královské rodiny. Medailon Rubense zdobí vršek vjezdové brány. Zeptala jsem se, zda lze vstoupit dovnitř — vzpomínajíc na svou návštěvu Michelangelova domu před dvěma lety; ten dům byl uchováván posvátně, vstupuje se do něj jako do chrámu a člověk je natolik prodchnut obdivem k velkému umělci, že ho nenapadne posměšně okomentovat ani tu prosklenou skříň, kde jsou uloženy jeho pantoflíčky. Tedy jsem se zeptala, zda lze vstoupit.
Ja wohl, gewiss,“ odpověděl kočí, „da ist ein gutes Restauration.“ Ti bídáci!
Na útěchu jsem koupila litr kolínské vody a téhož večera jsem přijela do Paříže.

Poznámky

Pozn. překl.: Německy: „Gretchen“ — Markéta, hrdinka Goethova Fausta; populární téma malířství 70. let 19. stol.
Pozn. překl.: Latinsky: „Colonia Agrippina“ — římský název Kolína nad Rýnem, jednoho z nejdůležitějších měst severně od Alp, založeného roku 50 n. l.
Pozn. překl.: Německy: „Ja wohl, gewiss“ — Jistěže, zajisté; „da ist ein gutes Restauration“ — tam je dobrá restaurace. Kočí pochopil, že se chce najíst — Rubensův rodný dům byl přeměněn na restauraci.