❦
Pondělí 16. července 1877
Inu dobrá, Rosalie, nechte mě psát! Ano, ale co?Eh ! bien, c’est ça Rosalie, laissez-moi écrire ! Oui, mais quoi ?
Zase prohlídky hotelů. Nevím, jakou náhodou nám John Arthur dá adresu hotelu markýze d’Ulau. Jakýsi Sérafín nám ukazuje ložnici pana markýze se slovy, že pan markýz je svobodný — před postelí s dvěma polštáři, skandálně pomačkanými. Všude krásné závěsy, portrét Jeho Milosti hraběte de Chambord.1 Hned v předpokoji jsem usoudila, že jsme u muže z vyšší společnosti, a hlavně u muže urozeného. Byl v salonu, a když jsme vešly, vybraně pozdravil, přestože vypadal jako statkář-džentlmen2, a zůstal stát. Ale hloupě jsme se stáhly. Baronka čekala, až teta něco řekne, a teta si myslela, že baronka začne mluvit.
Encore des visites aux hôtels. Je ne sais par quel hasard John Arthur nous donne l’adresse de l’hôtel du marquis d’Ulau. Une espèce de Séraphin nous montre la chambre à coucher de M. le marquis en disant que M. le marquis est garçon devant un lit à deux oreillers scandaleusement chiffonnés. De belles tentures partout, le portrait de Monseigneur le comte de Chambord. J’avais jugé dès l’antichambre que nous devions être chez un homme du monde et surtout chez un homme bien né. Il était au salon et à notre entrée salua d’une façon exquise malgré un air de gentleman-farmer et se tint debout. Mais nous nous sommes bêtement retirées. La baronne attendait que ma tante dit quelque chose et ma tante pensait que la baronne allait parler.
Jsou malé příhody, které příhodami ani nejsou, ale zanechávají jistou lítost — chci říci, lituji, že jsme tak hloupě utekly. V zdvořilosti je Nikdy jsem zblízka neviděla francouzského džentlmena. Už jen to, jak se držel, mi dokázalo, že jím je — a snad z nejlepších — navzdory opálenému obličeji lovce. (Poté jsme navštívily důkladně vypravený lovecký salonek.) Ale aby byl člověk vznešený, nemusí nutně vypadat jako vykopanec z hrobu...
Il y a des petites aventures qui n’en sont même pas mais qui laissent une sorte de regret, c’est-à-dire que je regrette que nous nous soyons enfuies si sottement. Il y a dans la politesse des Je n’ai jamais vu un gentleman français de près. Sa façon seule de se tenir me prouva qu’il en était un et peut-être des meilleurs malgré une physionomie hâlée de chasseur, (nous avons ensuite visité un cabinet de chasse très complet), mais pour être distingué il ne faut pas absolument avoir une mine de déterré...
Co se mi snad na Alexandru líbilo nejvíce, bylo to jeho vystupování — uctivé, zdvořilé a bez rozpaků.
Ce qui me plaisait peut-être le plus dans Alexandre c’était ce maintien respectueux, poli et sans embarras.
Možná řeknu něco příliš prostého, ale říkám vám to: zdvořilost na mě působí velmi silně, a vystupování tohoto markýze d’Ulau mě za jedinou minutu okouzlilo.
Peut-être vais-je dire quelque chose de trop simple mais je vous le dis, la politesse a sur moi une influence très grande, et le maintien de ce marquis d’Ulau pendant une minute, m’a charmée.
Zítra začnu znovu jezdit do Enghienu.
Demain je recommence d’aller à Enghien.
Je to hanebné, nedůstojné, srdcervoucí, strašné — nestudovat malířství v Římě!!
C’est infâme, indigne, déchirant, affreux de ne pas étudier la peinture à Rome !!
Konečně — to je něco, co mě zachrání před nudou, co mě přiměje upřímně plakat!!!
A la bonne heure voilà quelque chose qui me sauve de l’ennui, qui me fait franchement pleurer !!!
Poznámky
Pozn. překl.: Hrabě de Chambord — Henri d’Artois (1820–1883), legitimistický pretendent francouzského trůnu. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „gentleman-farmer“ – venkovský šlechtic, který sám hospodaří na svém panství. ↩