Pondělí 9. července 1877

Paní de Bailleulová nás vede k proslulé Doně Estephaně, portugalské kartářce.
A zde je doslova to, co mi řekla — ale nejprve mi řekla, že karty mohou vypovídat jen o minulosti a budoucnosti, které jsou bezprostředně spjaté s přítomností. Co je tedy hra osoby — neboť osoby v její hře ovlivňují karty. Budoucnost patří Bohu. A několik dalších velmi rozumných a poctivých věcí.
„Mnoho trápení, ach! mnoho. Špatné karty. Jste trýzněna. Chaos ve vaší mysli. Zaměstnává vás jeden mladý muž — téměř ho milujete. Způsobil vám, způsobuje vám a způsobí vám mnoho žalu — ale vy ho milujete a on vás miluje velmi. Jenže je obklopen špatnými lidmi a špatně raděn. Hlavně jeden malý muž vám u něj škodil — ale teď jsou spolu na štíru a momentálně je s jedním starým. Ten mladý muž neposlouchá rady, ale bohužel — kdo přijde poslední, ten u něj má pravdu. Je to povaha — jak mám říci?.. Bláznivá, zuřivá, šílená — byl na vás falešný, ale v jádru není zlý. Miluje koně... ach! to je pravá vášeň.“
napříč stránkou
Měla jste chvíle, kdy jste si říkávala, že chcete zemřít!
na okraji
Myslela jste si: No — když je to tak, chci, ráda bych zemřela!]
„Starosti mu dělají jeho strašně zamotané záležitosti — opakuji vám, je jako šílený, je... úplně takový, celý rozzuřený. Ale jeho záležitosti se pomalu urovnávají. Tu jsou — vzpřímeny. Ach! A tu je jiný. Je to vážný muž mezi třiceti a čtyřiceti. Dokonalá povaha, vybraná, galantní, muž z dobré společnosti — dost bohatý, velmi krásné postavení — není zcela v civilu, nosí jakousi uniformu. Nejste vdaná — nebo jste-li vdaná, pak je onen mladý muž váš manžel — to jeho milujete. Ne! nejste vdaná. A mezi vámi a tím bláznivým mladým mužem nastal rozchod, trápení, odcizení. Dopustila jste se nerozvážností, unáhleného činu, výstřednosti pro něj — a on vám za to není vděčen, ach! vůbec ne. Ale co se vaší budoucnosti týče, nehleďte k němu, nýbrž k tomu vážnému muži. Přiblíží se vám, aniž by myslel na manželství, a nakonec vás požádá — a budete si ho moci vzít. Byl by to sňatek spíše cti než peněz. Vidíte! — kolem toho mladého muže samé meče, nikdy klid — kdežto kolem toho druhého — jaké krásné karty!“
„To je zajímavé... netrpíte ani srdcem, ani pro peníze — trpíte kvůli svému postavení. Trápí vás vaše postavení — a tyto žaly potrvají až do příchodu vážného muže, dokonalé povahy. On je může okamžitě ukončit, provdáte-li se za něj. Je velmi vysoko postaven. Střezte se unáhlených činů! Jeden jste učinila, jenž velmi špatně zapůsobil na mladého muže — neučiňte ten druhý, který tu vidím! Vy jste toho schopna — když něco chcete, je vám i čtyřiadvacet hodin příliš dlouho — dostáváte se do takových stavů! Sama si svou fantazií působíte neštěstí — žijete fantazií.“
„Ach! Jste umělkyně, malujete, jste hudebnice, máte neuvěřitelně zručné ruce. Opět ta fantazie! Vybájila jste si tři vášně, představovala jste si, že jste milovala třikrát — nebo budete milovat třikrát. Ale opakuji vám — je to vždy hlava, srdce do toho vstupuje jen velmi málo. Učiníte mnoho výbojů.“
„Budete žít přes devadesát let. Celkem vzato máte šťastnou ruku.“ Četla nejprve z karet, potom z ruky. „Brzy zvítězíte — vyjdete vítězně — ale uspokojení srdce přijde až po uspokojení hrdosti.“
Říkala napůl z karet, napůl z ruky.
Leccos je pravda — vše je pravda — a nejsou to žádné fráze.
— 1. Melissano nebo Torlonia.
— 2. Aquarium, Monako.
— 3. Audiffret, Antonelli, Alexandre.
Zbytek nevysvětluji — je příliš jasný.
Nevím, proč mě ta čarodějnice, když jsem jí naslouchala, tak rozrušila — a rozrušená jsem pořád, i u dodavatelů, kteří mě mučí.
Paní de Bailleulová neboli Bayoleová odjela nevím kam — a teta, baronka a já jedeme do Bois. Toto proroctví mi nedalo pokoj celou tu dobu — a to kategorické „ne“ mě mrazí jako vše, co je nebo se zdá být neodvolatelné. Viděla jsem Gonzalèse otce i syna — a konečně Cassagnaca! Nevím, jak nás mohl poznat — je to tak dávno — a pak jsem byla v černém a z dálky, na Champs-Élysées. Byl viditelně překvapen a po mírném zaváhání se hluboce uklonil.
Toto proroctví mě trápí natolik, že znovu prožívám chvíle opravdu velmi nepříjemné — jako v hotelu du Louvre. A doma jsem měla dosti smutné sny, a nakonec jsem vstala uprostřed pokoje a řekla si: No a co — dostanu ho přesto! Nemiluje mě — bude hrozné žebrat o jeho... pozornost — ale chci ho tak, že se i ponížím!
Ve snění si ho vždy nakonec představuji zamilovaného — tedy úplně jiného. Proroctví mě vrací k realitě — a realita je Alexandre takový, jakého jsem ho znala a milovala... odtud něžné vzpomínky, jež mě ponižují. Vždyť konec konců — nic trapnějšího, poníženějšího, ubožejšího než odstrčená žena. Nemluvme o tom.
Četli jste dopis mého dobrého přítele Marcuarda?

Poznámky

Pozn. aut.: 1. Melissano nebo Torlonia. ↩
Pozn. aut.: 2. Aquarium, Monako. ↩
Pozn. aut.: 3. Audiffret, Antonelli, Alexandre. ↩
Marie zemřela 31. října 1884 ve věku pětadvaceti let. ↩