Sobota 7. července 1877

Obvykle mi trvá týden, než se vybavím. Tentokrát se tím zabývám už šestnáct [dní] a nemám nic.
Worth a Laferrière mi drží všechny živůtky, které se musí pokaždé předělávat — a pokaždé jsou horší. Zvláštní je, že se zkouší třikrát, čtyřikrát — a všechno je pořád tak těsné, až je to směšné.
Další úvahy nad Fosterovým dopisem mi vnukly nápady, plány, na nichž budu postupně pracovat — a dozvíte se o nich, naberou-li pevnější podobu. V opačném případě by bylo zbytečné vás unavovat těmi malými intrikami.
Budu se v Paříži ukazovat velmi málo — je tu příliš mnoho lidí z Nice — ostatně... Paříž je velká... ale... bohužel na tyhle lidi člověk narazí vždycky, a na všem ostatním tolik nezáleží. Nemyslím, že by Boydovi byli vážnou oporou. A navíc nám velmi uškodí, že nás viděli v Nice v dosti nepříznivém postavení. Uvidíme v zimě. Mám klid na duši, když pomyslím na své nejvyšší útočiště — na Umění. A pak se mi sezóna v Londýně jeví jako velmi lákavá vyhlídka — mezi Fosterovými, přítelem paní Anitchkoffové na velvyslanectví a lady Pagetovou, starší sestrou Berthy. A pak vždy a vždy cesta do Španělska — nová země, vzdálená od všech nečistot, které mě dosud pronásledovaly. To je více než dost, abych se vzpamatovala a přítomnost přešla mlčením.
To Bůh mi ve své všeobjímající a nesmírné dobrotě ráčil dopřát tyto utěšující naděje, jichž bych se chtěla prohlásit nehodnou... ale jistě jsem nehodna — vždyť mi je dopřává.
škrtnutoNeděle 8. července 1877
Říká se, že pana Louise Janviera de la Motte můj rozhodný výraz velmi vyděsil:
„Ona by mě držela pod pantoflem — jsem před ní jako dítě.“
Vidíte, hodní lidé, k čemu vede poslouchat rady! S nechutí jsem svolila, že na ten večírek půjdu — a od první chvíle jsem měla těch pánů plné zuby. A teď zrovna oni říkají, že jsem jim nebyla po chuti. Čert vezmi baronku a všechny ty francouzské zvyky a mravy! Kdy pak budu poslouchat jen sebe? Jedni oplakávají svou neposlušnost — a já se mohu kát jedině tehdy, když jsem se řídila radou nebo poslouchala cizí doporučení. Pravou moudrost se člověk naučí jen z vlastní zkušenosti.
Myslím, že mohu... říci docela oprávněně — a ostatně teprve od nedávna —, že jsem se stala rozumnější, věci vidím v přirozenějším světle a zbavila jsem se mnoha iluzí a mnoha žalostí.
Porcinari píše z Neapole, že on a jeho rodina budou brzy v Aix-les-Bains, a že je Melissano v Římě.
V každém případě by pobyt v Aix — delší nebo kratší — možná dobře zapadl do obrazu. Nic nebrání poznat kněžnu di Piedimonte za příznivých podmínek lázní, kde se lidé snadno sblíží. Kněžna by pro Neapol byla pokladem.