Pátek 6. července 1877

Po Enghienu, šatech a Bois v kupé jsem dvě hodiny odpočívala — to jest představovala si, jak by se ke mně Alexandre vrátil... a tak dále.
Tyto fantazie provozuji bez vzrušení, bez lásky — ale z lenosti a únavy. Loni jsem je vypravovala bez komentáře, což mohlo svádět k domněnce, že jde o vážné blouznění. Apropos loňského roku — vedou proti nim strašný soudní proces: hraběnka Loretta Lambertini si totiž nárokuje podíl na dědictví velkého kardinála. Je to velmi zajímavý spor — Figaro nás o něm průběžně informuje. Zdá se, že Loretta je dcerou jakési cizinky, která se potom provdala. Kardinál s ní hovořil francouzsky, třebaže nebyla Francouzka. Nakonec její jméno odhalí, budou-li tlačit až do krajnosti. Dosud žije.
Přišel dopis od Fosterové. Přivádí mě na nápady. Musely bychom se letos na podzim někde sejít — a po zimě v Paříži s lekcemi, kúrami a Fauvelovými ordinacemi bychom odjely strávit sezónu v Londýně. To není vzdušný zámek — je to možnost, proveditelná věc, skoro snadná. Ale sezóna v Londýně!
Paní de Mertensová mi navrhuje jet šest hodin odtud na ryby... na markýze de Préaulx. [Je to] Jeden z jeho starých přátel by nás pozval navštívit jeho zámek.
Nepodceňuji své půvaby... u šedesátníka — a pak by to bylo příliš mimořádné a příliš krásné. Navíc by jeho synovci neopomněli být na stráži, a já bych odtud odcházela s hanbou a za výsměchu. Kdyby byl zde... nebylo by to zas tak obtížné.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále latinsky: „et coetera“. ↩