Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Sobota 7. července 1877

Obvykle mi trvá týden, než se vybavím. Tentokrát se tím zabývám šestnáct [dní] a nemám nic.
Worth a Laferrière mi drží všechny živůtky, které se musí pokaždé předělávat — a pokaždé jsou horší. Co je zvláštní: zkouší se třikrát, čtyřikrát — a vše je příliš těsné do té míry, že je to směšné.
Pokračování úvah nad Fosterovým dopisem mi navrhlo nápady, plány, na nichž budu postupně pracovat — a dozvíte se je, naberou-li nějakou pevnost. V opačném případě bylo by zbytečné vás unavovat těmi malými intrikami.
Budu se v Paříži ukazovat velmi málo — je tu příliš mnoho lidí z Nice — ostatně... Paříž je velká... ale... bohužel tato společnost se stále setkává, a vše ostatní je méně důležité. Nemyslím, že Boydovi jsou vážnou oporou. A navíc nám velmi uškodí, že nás viděli v Nice v dosti nepříznivém postavení. Uvidíme tuto zimu. Mám klid na duši, myslím na své nejvyšší útočiště — na Umění. A pak se mi sezóna v Londýně jeví jako velmi lákavá vyhlídka — mezi Fosterovými, přítelem paní Anitchkoffové na velvyslanectví a lady Pagetovou, starší sestrou Berthy. A pak vždy a vždy cesta do Španělska — nové území, vzdálené od všech nečistot, které mě dosud pronásledovaly. To je více než dost, abych se vzpamatovala a tuto přítomnost nechala promlčet mlčením.
To je Bůh, jenž ve své všeobjímající a nesmírné dobrotě ráčil mi dopřát tyto utěšující naděje, od nichž bych se chtěla prohlásit nehodnou... ale jistě jsem nehodna — vždyť mi je dopřává.
[Škrtnuto: Neděle 8. července 1877]
Říká se, že pan Louis Janvier de la Motte byl velmi poděšen mým rozhodným výrazem:
— Ona by mě držela pod pantoflem — jsem před ní jako dítě.
Vidíte, hodní lidé, k čemu vede poslouchat rady! Svolila jsem jít na ten večírek s nechutí — a měla jsem plnou duši odporu k těm pánům od první chvíle. A teď jsou to právě oni, kdo říkají, že jsem jim nebyla po chuti. Čert vezmi baronku a všechny ty francouzské zvyky a mravy! Kdy pak budu poslouchat jen sebe? Jedni oplakávají svou neposlušnost — a já se mohu kát jedině tehdy, když jsem se řídila radou nebo poslouchala cizí doporučení. Pravou moudrost se člověk naučí jen z vlastní zkušenosti.
Myslím, že mohu... říci s dostatkem důvodů — a ostatně teprve od nedávna —, že jsem se stala rozumnější, věci vidím v přirozenějším světle a zbavila jsem se mnoha iluzí a mnoha žalostí.
Porcinari píše z Neapole, že on a jeho rodina budou brzy v Aix-les-Bains, a že Melissano je v Římě.
V každém případě by pobyt v Aix — delší nebo kratší — možná dobře zapadl do obrazu. Nic nebrání poznat kněžnu di Piedimonte za příznivých podmínek lázní, kde se lidé snadno sblíží. Kněžna by pro Neapol byla pokladem.