❦
Středa 4. července 1877
Při hovoru o Alexandrovi, Janvieru de la Motte a manželství se dospělo k tomu — to jest, já jsem řekla —, že si vezmu jen muže s půl milionem franků ročního příjmu. Pak přišla řeč na velké francouzské majetky a baronka vyprávěla o sňatcích a neštěstích markýze de Préaulx a navrhla mi ho — pro legraci. Je mu šedesát pět let a má šest set tisíc franků ročního příjmu přinejmenším. Odpověděla jsem jí, že ho předem přijímám — s příslibem, že budu vést svůj salon jako nikdo jiný, že budu rozumná atd. atd. A tak bych to i udělala.Mercredi 4 juillet 1877 Tout en causant d’Alexandre, de Janvier de la Motte et de mariage on en vint à dire, c’est-à-dire que j’ai dit que je n’épouserais que cinq cent mille francs de rente. Là-dessus on parla des grandes fortunes de France et la baronne raconta les mariages et les malheurs du marquis de Preaulx et me le proposa pour rire. Il a soixante-cinq ans et six cent mille francs de rente au moins. Je lui répondis que je l’acceptais d’avance avec promesse de faire figure de tenir mon salon comme personne, d’être sage etc. etc. Et je le ferais ainsi.
Ne, vážně — to by bylo něco pro mě. Starobylá šlechta, nádherné zámky, velkolepé paláce... stáje... klenoty.
Non, sérieusement, voilà quelque chose qui serait de mon goût. Noblesse ancienne, châteaux splendides, hôtels magnifiques... écuries... bijoux.
Ach! Kdybych si kdy zasloužila od nebe takovou odměnu za vše, co jsem udělala špatně... Bože, jak by to bylo nádherné!
Ah! si jamais je méritais du ciel une telle récompense pour tout ce que j’ai fait de mal... Dieu que ce serait beau !
To není žádný Alexandre! A jak bych se zřekla všech svých vulgárních vtipů, všech těch obyčejných slov...
Ce n’est pas un Alexandre cela ! Et comme j’abjurerais toutes mes blagues vulgaires, tous ces mots communs...