❦
Úterý 26. června 1877
Po kúře a pochůzkách jsme byly s baronkou, když přinesli dopisy. Jeden, už rozpečetěný, poslala máma — nevím, co jsem si pomyslela, když jsem četla první řádky toho smutečního listu, ale... jsem z toho rozrušená aspoň dvě minuty.Après ma cure et mes courses nous étions avec la baronne lorsqu’on apporta des lettres. Une décachetée et envoyée par maman, je ne sais ce que j’ai pensé en lisant les premières lignes de cette feuille de deuil, mais... j’en suis troublée pendant deux minutes au moins.
Nejprve jsem si myslela, že je to Alexandre... pak nevím co — jen jsem byla vyděšená.
D’abord je pensai que c’était Alexandre... ensuite je ne sais quoi, seulement j’étais épouvantée.
Přečtěte si ten ubohý dopis — vím, že mě hluboce dojímá, a zde je má odpověď.
Lisez-là cette pauvre lettre, je sais que j’en suis profondément touchée et voici ma réponse.
Kvůli tomu rozrušení zapomínám, že nás Blanc, kapitán fregaty, Cassagnacův přítel, poctil dlouhou, dlouhou návštěvou.
Cette émotion me fait oublier que Blanc, capitaine de frégate, ami de Cassagnac, nous a fait une longue, longue visite.
Ubohý malý Campomarino!
Pauvre petit Campomarino !