❦
Středa 27. června 1877
Včera jsem napsala pár slov hraběti de Tanlay, abych ho požádala o vstupenky na přehlídku — a dnes mi je posílá. Vzpomínáte si přece, viďte, na hraběte de Tanlay ve Spa? Když jsem ty vstupenky dostala, rozrušilo mě to stejně jako Antonelliho dopis, Alexandrův portrét poslaný Marcuardem a nesčetné příležitosti všeho druhu — a tak si říkám: Což to, co jsem pokládala za záležitosti srdce, jimi tedy nebylo? Nebo — a to druhé je pravděpodobnější — je mi tedy na světě nejdražší to, co patří k marnivosti a ctižádosti? Oh! To je pravda.Hier j’ai écrit un mot au comte de Tanlay pour lui demander des billets pour la revue et aujourd’hui il me les envoie. Vous vous souvenez n’est-ce pas du comte de Tanlay à Spa ? En recevant ces billets j’ai eu autant d’émotion qu’à la lettre d’Antonelli, au portrait d’Alexandre envoyé par Marcuard, et à une foule d’occasions de toutes sortse, c’est pour me dire ceci : Ce que je prenais pour des affaires de cœur ne l’était donc pas ? ou bien, et c’est ce dernier qui est le plus probable, les choses de vanité et d’ambition sont donc ce que j’ai de plus cher au monde ? Oh ! ça, c’est vrai.
Když se fiakrem vracíme z tak únavných pochůzek, najdeme Bertinu vizitku a vizitku její matky. Psala jsem jí.
En rentrant de nos courses si fatiguantes en fiacre, nous trouvons la carte de Berthe et de sa mère. Je lui avais écrit.
Jako loňského léta — v Paříži a ve stejnou dobu — jsem unavena a sklíčena. Vidíte sami, že Antonelli s tím neměl nic společného. Nevěděla jsem, co říci — jeho jméno se (díky milým okolnostem, které znáte) naskytlo po ruce — a obvinila jsem se z lásky.
Comme l’été passé, à Paris et à la même époque, je suis fatiguée et abattue. Vous voyez bien qu’Antonelli n’y était pour rien. Je ne savais que dire son nom, (grâce aux aimables circonstances que vous savez) se trouva à portée et je me suis accusée d’aimer.
Přečetla jsem „Román o mumii“ od Th. Gautiera. Pro mě, která Egypt tak zbožňuje a doufala, že v té knize najde jakousi kroniku, historickou zábavu, je to zklamání. Kromě hromady architektonických a dekoračních názvů v něm nenajdete nic egyptského.
J’ai lu « Le roman de la Momie » par Th. Gautier. Pour moi qui adore tant l’Egypte et qui espérais trouver dans ce livre une sorte de chronique, d’amusement historique, c’est une déception. Outre un tas de noms d’architecture et d’accessoires on n’y trouve rien d’égyptien..
Bihovetz telegrafuje kněžně Zeretelové z hlubin svého údolí nebo z výšin hory plno žertovností o krásné italské mládeži, která prý obsadila Saint-Martin Lemtasque (kde právě je) a přinesla tam radovánky tak rozmanité jako rozkošné. Na konci připomíná, že se kněžně pomstí.
Bihovetz télégraphie à la princesse Zeretel, du fond de sa vallée ou du haut de sa montagne, un tas de drôleries sur la belle jeunesse italienne qui, paraît-il, a envahi Saint-Martin Lemtasque (où il se trouve) et y a apporté des plaisirs aussi variés que charmants. Il termine en rappelant qu’il se vengera de la princesse.