❦
Úterý 19. června 1877
Už měsíc každý den opakuji, že 15. června musím odjet, prosím, aby se chystali, a pokaždé dodávám, že čekám scény a prosím, aby mi je ušetřili.Tous les jours depuis un mois je répète que le 15 juin je dois partir et je supplie de s’apprêter répétant chaque fois que je m’attends à des scènes et que je supplie de me les épargner.
Zkrátka — dnes mě přivedly do stavu, kdy bych kousala do železa! Právě v okamžiku odjezdu tytéž záminky, jaké vždycky předkládaly s takovou chladnokrevností a takovou drzostí!!!
Bref, on m’a mise aujourd’hui dans un état à mordre du fer ! Juste au moment de partir les mêmes prétextes qui toujours furent avancés avec un sang-froid et une impudence !!!
Už tři dny jsem trochu bláznivá a jako v mlze... dala jsem se do pláče — vytrvaly; křičela jsem — bez úspěchu; tak jsem rozbila, co se dalo, říkala hrozné kletby a strčila jsem do tety, bila jsem ji!
Depuis trois jours je suis un peu folle et comme dans une vapeur... je me mis à pleurer, on persista; je criai, pas plus de succès alors j’ai cassé ce que j’ai pu, j’ai dit des malédictions horribles et j’ai poussé, battu ma tante !
Odpusťte mi tuto nestvůrnost proto, že ji říkám tak bez obalu.
Pardonnez-moi cette monstruosité en faveur de ce que je la dis aussi crûment.
Kdybyste byli na mém místě, možná byste mě tolik neodsuzovali.
Si vous étiez à ma place vous ne me condamneriez peut-être pas à un tel point.
Po té strašlivé scéně jsem upadla do takové strnulosti, že jsem tři čtyři hodiny seděla ve stejném křesle, zatímco se hrál piket s Anitchkoffovými.
Après cette scène épouvantable, je suis tombée dans une torpeur telle que je suis restée trois ou quatre heures sur le même fauteuil pendant qu’on faisait une partie de piquet avec les Anithckoff.
Teta a máma jsou dobré, milosrdné — ani se na mě nezlobí; vyděsilo by je jen něco, co by mohlo dopadnout na mě. Vědí, že jsem napůl bláznivá a zcela nešťastná. Kdybych nebyla tak znechucena a tak zděšena, řekla bych, že mě začaly trpně poslouchat — a že v jakémsi černém oblaku, který mě obklopuje, si vychutnávám tu nestvůrnou moc.
Ma tante et maman sont bonnes, miséricordieuses, elles ne m’en veulent même pas; ce qui les effrayerait ce serait quelque chose qui pût retomber sur moi. Elles savent que je suis à moitié folle et tout à fait malheureuse. Si je n’étais pas si dégoûtée et si horrifiée je dirais qu’elles sont devenues d’une obéissance passive et que dans l’espèce de nuage noir qui m’enveloppe je jouis de cette puissance monstrueuse.
Paní Anitchkoffová říká, že by mě tak chtěla vidět vždy.
Mme Anitckoff dit qu’elle voudrait me voir toujours ainsi.
„Jste klidná, váš obličej je odpočatý a dýchá klidem a dobrotou — a jste hezká.“
- Vous êtes calme, votre figure est reposée et respire la tranquillité et la bonté et vous êtes jolie.
Poprvé od dětství jsem strávila celý den se všemi.
Pour la première fois depuis mon enfance je suis restée toute une journée avec tout le monde.
Paní Kondareffová přijela veselá jako ptáček a s ní její bratranec Baranvitch, který byl těžce nemocen. Vzpomínáte si na něj přece, viďte, z prvních dnů po mém příjezdu? Pili jsme čaj v zahradě.
Mme Kondareff arriva joyeuse comme un oiseau avec son cousin Baranvitch qui était très malade. Vous vous rappelez de lui, n’est-ce pas, les premiers jours de mon arrivée ? On prit du thé au jardin.
Rosalie, která má pana hraběte velice ráda, o něm mluví jen nerada, protože se směji, říkám krutosti, pletu si ho se svými psy a končím tím, že na tomto světě nepotřebuji nic než dva provazy, jeden pro něj a jeden pro sebe. Ale nutím ji a ona mi odpovídá:
Rosalie qui aime beaucoup Monsieur le comte n’en parle qu’avec difficulté parce que je ris, je dis des cruautés, je le confonds avec mes chiens et je termine en disant que je n’ai besoin en ce monde que de deux cordes, une pour lui et une pour moi. Mais je la force et elle me répond :
„Že ji to příliš trápí a že už všechno vypravovala.“
- Que ça lui est trop de peine et qu’elle a déjà tout raconté.
„Já vím, ale zapomněla jsem.“
- Je sais, mais j’ai oublié.
„Vy si ale z ubohého pana hraběte tropíte posměch.“
- Mais vous vous moquez de ce pauvre Monsieur le comte.
„Vůbec ne, baví mě to.“
- Pas du tout, ça m’amuse.
„No vidíte, že vás to baví!“
- Vous voyez bien que ça vous amuse !
„Ale ne! Dělá mi to radost! No tak, opakujte... totiž, takhle: co bylo před těmi cestami, to všechno vím a to je odbyté, ale řekněte, co vám Séraphin vypravoval teď, teď! Nestojím o Séraphinovy ani o vaše dohady.“
- Eh bien non ! Cela me fait plaisir ! Allons répétez... c’est-à-dire, voilà; pour ce qui a été avant les voyages je sais tout et c’est fini, mais dites ce que Séraphin vous a raconté à présent, à présent ! Je ne veux pas des suppositions de Séraphin et des vôtres.
„Nu, jak jsem říkala, Séraphin mi řekl, že se pan hrabě změnil, ach, ale jak se změnil! Zeptala jsem se ho, jak se mu na cestě vedlo, a že si jistě udělal spoustu známostí. A Séraphin řekl:“
- Eh bien, comme je l’ai dit, Séraphin m’a dit que Monsieur le comte est changé oh ! mais si changé ! Je lui ai demandé comment il avait fait le voyage et que bien sûr il avait fait beaucoup de connaissances. Et Séraphin a dit :
„Ach ne, vůbec ne, to si ani nedovedete představit, jak se změnil, trápí se, nudí se, už není jako dřív, zkrátka mi řekl, že má docela určitě v úmyslu se oženit...“
- Oh ! non pas du tout, vous ne vous imaginerez jamais combien il est changé, il se désole, il s’ennuie, il n’est plus comme avant, enfin il m’a dit qu’il a positivement l’idée de se marier...
„To řekl Séraphin?“
- Séraphin a dit ?
„Ale ne! Pan hrabě.“
- Mais non ! Monsieur le comte.
„Chce se oženit, ale to nic nedokazuje.“
- Il a envie de se marier, mais ça ne prouve rien.
„Počkejte, tak jsem se ho (Séraphina) zeptala, jestli má někoho na mysli. ‚Vy si ze mě děláte legraci!‘ řekl mi jen tak. ‚Jakpak legraci?‘ ‚Ale ano, víte přece dobře, že je to slečna Marie, pan hrabě mi to řekl.‘ A tohle všechno se stalo možná po dopisech, které pan hrabě dostal od své rodiny z Florencie.“
- Attendez, alors je (à Séraphin) lui ai demandé s’il avait quelqu’un en vue. Vous vous moquez de moi ! il m’a dit ça comme ça. Comment je me moque ! Mais oui, vous savez bien que c’est Mlle Marie et Monsieur le comte me l’a dit. Et tout cela c’est arrivé peut-être à la suite des lettres que Monsieur le comte a reçues de Florence de sa famille.
„To se jen Séraphin domýšlí?“
- C’est Séraphin qui suppose ?
„A pan hrabě mu to řekl.“
- Et Monsieur le comte le lui a dit.
„Ale pak je pan hrabě šílený.“
- Mais alors Monsieur le comte est insensé.
„Co se dá dělat, když je do vás blázen!“
- Qu’est-ce que vous voulez y faire, s’il est fou de vous !
„Možná byl, Rosalie, ale už dávno.“
- Il l’était peut-être, Rosalie, il y a longtemps.
„Ale ne, teď.“
- Mais non, maintenant.
Ale prosím vás, proč by se to říkalo? Vždyť v Neapoli se v poslední době nic neříkalo, protože nic nebylo.
Voyons, pourquoi le dirait-on ? Puisqu’à Naples le dernier temps on ne disait rien parce qu’il n’y avait rien.
„Kdy tedy?“
- Quand, alors ?
„Popadlo ho to znovu na cestě.“
- Ça l’a repris en voyage.
„Kdo to říká?“
- Qui le dit ?
„Pan hrabě Séraphinovi.“
- Monsieur le comte à Séraphin.
„Je to jisté?“
- C’est sûr ?
„Ano.“
- Oui.
„Přísahejte.“
- Jurez.
„Přísahám.“
- Je le jure.
„Na hlavu Pánaboha?“
- Sur la tête du Bon Dieu ?
„To je mi tedy přísaha!“
- En voilà un serment !
„Jen do toho!“
- Allez-y !
„Nu tedy, na hlavu Pánaboha.“
- Eh bien sur la tête du Bon Dieu.
„A kdybyste lhala?“
- Si vous mentiez ?
„Ale když vám říkám, že ne, a je to dokonce velké neštěstí, protože už předtím... jenže teď si z toho jen tropíte smích. A pan hrabě je do vás zamilovaný a přiznal se k tomu Séraphinovi...“
- Mais puisque je vous dis que non, et même c’est très malheureux, parce que encore avant... mais à présent vous ne faites que vous moquer. Et Monsieur le comte est amoureux de vous et il l’a avoué à Séraphin...
„V Neapoli?“
- A Naples ?
„Ne, na cestě.“
- Non, en voyage.
„Přísahejte na hlavu své matky.“
- Jurez sur la tête de votre mère.
„Přísahám na hlavu své matky.“
- Je jure sur la tête de ma mère.
„Dejte si pozor, ať se nezatratíte.“
- Prenez garde, ne vous damnez pas.
„Já? Pane Bože! Můj císaři1! Co je na tom tak divného!“
- Moi. Bon Dieu ! Mon empereur. Qu’y a-t-il de si étonnant dans ça !
Kdybych té dívce nikdy nelhala, věřila bych jí víc. Ale pořád se bojím, že si vymýšlí, a staví přitom na tom, co jsem jí namluvila o adopci malé Alexandriny... Zkrátka z tohoto rozhovoru se můžete zhruba dozvědět, co bylo řečeno, protože jsem si leccos dala zopakovat desetkrát.
Si je n’avais fait aucun mensonge à cette fille je croirais davantage. Mais je crains toujours qu’elle n’invente, se basant sur ce que je lui ai dit de l’adoption de la petite Alexandrine... Enfin d’après ce dialogue vous pouvez savoir à peu près ce qui a été dit, car je me suis fait répéter par dix fois plusieurs choses.
„Ale kdyby to byla pravda, Rosalie, choval by se jinak... nejezdil by do Monaka.“
- Mais si c’était vrai, Rosalie, il se conduirait autrement... il n’irait pas à Monaco.
„Jezdí tam ze vzdoru, to já dobře vím.“
- Il y va par dépit, je le sais bien ça.
„Dejte si pozor, Rosalie, vy si vymýšlíte.“
- Prenez garde, Rosalie, vous blaguez.
„Ale přísahám vám, že ne. Copak si taky myslíte, že je radost mít s sebou takového ďábla, jako je ten Torniole!“
- Mais je vous jure que non. Vous croyez donc aussi que ça fait plaisir d’avoir avec soi un diable comme ce Torniole !
„Přijel by sem... kdyby to byla pravda — no řekněte, co mu v tom brání?“
- Il viendrait ici... si c’était vrai, voyons qu’est-ce qui l’en empêche ?
Zatímco Rosalie mluvila o chladném přijetí, myslela jsem si, že mu v tom snad přece něco brání, a pro kohokoli jiného by to byl dost závažný důvod. Ale zdá se mi, že on si z toho nic nedělá, stejně jako já. Je opravdu těžké znovu se setkat po tak pěkném vyříkání, jako bylo to naše. A i kdyby změnil názor, jak se vrátit po takovém prohlášení a po takových dopisech? Uvádím všechny tyto důvody kvůli vám a proto, že tak smýšlejí všichni.
Pendant que Rosalie parlait du froid de l’accueil je pensais que peut-être il y avait quelque chose qui l’empêchait et pour tout autre ce serait un motif assez considérable. Mais il me semble qu’il n’en fait aucun cas, comme moi. Il est bien difficile de se voir après une jolie explication comme la nôtre. Et même s’il avait changé d’idée, comment revenir après une semblable déclaration et de pareilles lettres ? Je vous donne toutes ces raisons pour vous et parce que tout le monde pense ainsi.
Pokud jde o mě, nevím, jak je to možné, ale nevzpomínám si na nic, co by mohlo bránit, a zdá se mi, že on musí stejně tak cítit to, co odhání každou myšlenku na potěšení, na návrat... To, co vypráví moje komorná, je tak přirozené a tak dobře se to shoduje s tím, co ona neví, že mám chuť... člověk má vždycky chuť věřit tomu, co mu dělá nesmírnou radost.
Quant à moi je ne sais comment cela se fait mais je ne me souviens de rien qui puisse empêcher et il me semble qu’il doit sentir de même ce qui éloigne toute idée de plaisir, de retour... Ce que raconte ma cameriere est si naturel et s’accorde si bien avec ce qu’elle ne sait pas que je suis tentée... on est toujours tenté de croire ce qui fait excessivement plaisir.
Zkrátka si to dávám opakovat jako pohádku.
Enfin, je me fais répéter ça comme un conte bleu.
Máma v Monaku nebyla, a tak nemáme vůbec žádné zprávy...
Maman n’a pas été à Monaco, ce qui produit une absence complète de nouvelles...
Paní Kondareffová odtamtud přijela, Alexandre tam nebyl. Rosalie, která byla dnes ráno za sluhou, slyšela pana hraběte mluvit v posteli smutným, nemocným hlasem. Zůstal tedy doma, chudáček drahý, jak se musel nudit.
Mme Kondareff en vient, Alexandre n’y était pas. Rosalie qui est allée ce matin chez le domestique a entendu Monsieur le comte parler dans son lit d’une voix triste et malade. Il est donc resté chez lui, pauvre cher comme il a dû s’ennuyer.
Neviděl můj byt, jaká škoda. Ale co! Včerejší zoufalství přešlo, a pokud jde o Alexandra, opakuji si jako předtím tu Markétinu větu: „Drahý Alexandre (Valentine), vyslyší-li mě Bůh, zase tě uvidím...“
Il n’a pas vu mon appartement, quel dommage. Bah ! le désespoir d’hier est passé, et quant à Alexandre je me dis comme avant cette phrase de Marguerite: « Cher Alexandre, (Valentin) si Dieu m’écoute Je te reverrai... »
Poznámky
Pozn. překl.: V originále francouzsky: „Mon empereur“ — Alexandrovo zvolání, které Marie i Rosalie opakují jako refrén. ↩