❦
Pondělí 18. června 1877
Doprovodila jsem své na nádraží a šla s Dinou k Anitchkoffovým.J’ai reconduit les miens à la gare et je suis allée chez les Anitchkoff avec Dina.
Mluvili jsme o Larderelovi. Pan Anitchkoff chtěl pořád, abych si ho vzala — bránila jsem se rukama nohama, jak si jistě domyslíte. Fouká silný vítr a je mi z něj nějak podivně.
Nous avons parlé de Larderel. M. Anitchkoff voulait toujours que je l’épouse, je niais des mains et des pieds comme vous le pensez bien. Il fait beaucoup de vent, ce qui me rend toute drôle.
Ten tvor... Audiffret pozval na oběd Alexandra, Torloniho, d’Aspremonta a vikomta de Plancy.
Cette espèce... d’Audiffret a donné à déjeuner à Alexandre, à Torlonia, à d’Aspremont et au vicomte de Plancy.
Myslíte, že Torlonia nic neřekl o nás, o mně a o přestrojení?
Vous croyez que Torlonia n’a rien dit de nous, de moi et du déguisement ?
Nechápám, co píši. V modrém pokoji hoří sedmnáct svíček, tady čtyři — vše je ozářeno; čtu nevím co a občas se jdu válet po zemi s Praterem, Pinciem a Bagatelle.
Je ne comprends pas ce que j’écris. Dix-sept bougies brûlent dans la chambre bleue, quatre ici, tout est illuminé, je lis je ne sais plus quoi et de temps en temps vais me rouler par terre avec Prater, Pincio et Bagatelle.
Zítra odjíždím. Ta ubohá Bagatelle... je neobyčejně silný buldok, jemuž jsem zakázala stříhat uši — což jí místo krutosti přirozené jejímu plemeni propůjčuje výraz nekonečné dobrosrdečnosti. Není ničí oblíbenkyní, skoro pronásledovaná — a její pokorný výraz mě dojímá jako velké neštěstí. Vzpomínáte si přece, viďte, na Bagatelle koupenou v Paříži, přejetou a vyléčenou ve Spa?
Je pars demain, cette pauvre Bagatelle... est un bulldog d’une force prodigieuse, auquel j’ai défendu de couper les oreilles, ce qui au lieu de la férocité naturelle à la race, lui donne un air de bonhomie infinie. Elle n’est la favorite de personne, presque persécutée et son air humble me touche comme une grande infortune. Vous vous rappelez, n’est-ce pas, de Bagatelle achetée à Paris, écrasée et guérie à Spa ?
Jsem lehce nervózní a ospalá — jako bych na něco čekala.
Je suis légèrement nerveuse et endormie, comme si j’attendais quelque chose.
Odjíždět a říkat si přitom navždy — z toho člověka jaksi zamrazí a je mu úzko. Lítost, kterou tu zanechávám i kterou si odvážím, mi vhání slzy do očí... Ale nepláču již jako dříve. Co jsem přijela do Neapole, neplakala jsem víc než třikrát.
Partir en se disant : pour toujours donne un certain froid et inquiète. Les regrets que je laisse et que j’emporte me font venir les larmes aux yeux... Mais je ne pleure plus comme avant. Depuis mon arrivée à Naples je n’ai pas pleuré plus de trois fois.
Právě jsem hrála na mandolínu, sedíc ve své mušličce jako Amfión... nebo nevím již jaké poetické stvoření. Rosalie seděla na zemi a vypravovala mi o zlomyslnosti Torniola, totiž Torloniho, a o Alexandrově uhlazenosti a půvabu jeho rodiny.
Je viens de jouer de la mandoline assise dans ma coquille comme Amphion... ou je ne sais plus quelle poétique créature. Rosalie assise par terre me parlait de la méchanceté de Torniole i.e. Torlonia et de la distinction d’Alexandre et du charme de sa famille.
Chvílemi si myslím, že on a já jsme totéž — a chvílemi úplně žasnu, že mluvím o tom cizím člověku, který je tam někde v Monaku, nevím kde, a s nímž mě nic nespojuje.
Par moments je crois que lui et moi c’est la même chose et par moments je suis tout étonnée de parler de cet étranger qui est là-bas quelque part à Monaco, je ne sais où, avec lequel je n’ai aucun rapport.
Pincio uprostřed modrého saténu a bílé krajky je jako pes neskutečně elegantní.
Pincio au milieu du satin bleu et de dentelle blanche est d’une élégance fabuleuse comme chien.
Konečně — tak netrpělivě očekávaný návrat z Monaka. Larderel nepozdravil tetu a mámě řekl, že věděl, že antipatie mezi ním a tetou je vzájemná. Máma, které se celý večer svěřoval, je zdrcená. Nemiluje ani svou matku.
Enfin voici le retour de Monaco, si impatiemment attendu. Larderel n’a pas salué ma tante, il dit à maman qu’il savait que l’antipathie était réciproque entre lui et ma tante. Maman qui a reçu pendant toute la soirée ses confidences est défaite. Il n’aime pas même sa mère.
„Vše jsem prohospodařil — svůj majetek, zdraví, život.“
- « J’ai tout dépensé, ma fortune, ma santé, ma vie ».
Je zruinovaný, hledá manželku nebo se chce zabít; máma je zoufalá z tohoto znechucení vším, z toho prázdného srdce, vysušené duše, zvrhlého a zpustošeného a zoufalého ducha.
Il est ruiné, il cherche à se marier ou bien il veut se tuer; maman est désespérée de ce dégoût de tout, de ce cœur vide, de cette âme desséchée, de cet esprit perverti et désolé et désespéré.
Ale nejlepší je odposlouchávat u dveří — udělala jsem to jako minule. Nevím, jakou smutnou rozkoš má člověk z toho, když poslouchá, jak se líčí jeho neštěstí. Litovali mě a říkali, že s mými aspiracemi, s mými touhami nemám ve skutečnosti než bídu a trýzeň — a že na světě není dost velké štěstí, aby smazalo hořkosti, které jsem dosud zakusila. Opakovalo se, že jsem zamilovaná do Alexandra a že mě nechce ani znát. Nikdy nebudu schopna říci, jak mě ta věta ranila — a já pořád naslouchala. Alexandre vypravuje, že mu nabízeli nevěsty, ale že ho nechtěly — a ještě jedna mu zbývá vyzkoušet ve Švýcarsku. Vypravuje vše mámě, která ho uklidňuje — prý. Tolik mi házejí do tváře, že mě nenávidí, že se již neodvažuji nic říci a cítím se nemilosrdně ponížena...
Mais le mieux c’est d’écouter à la porte, j’ai fait comme l’autre fois. Je ne sais quel triste plaisir on a à écouter le récit de ses malheurs. On me plaignait, on disait qu’avec mes aspirations, mes désirs je n’avais en réalité que misères et tourments, et que pour effacer les amertumes que j’ai eues jusqu’à présent, il n’est pas de bonheur assez grand en ce monde. On répéta que je suis amoureuse d’Alexandre et qu’il ne veut même pas me connaître. Je ne saurais jamais dire combien cette phrase me blessa, et j’écoutais encore. Alexandre raconte qu’on lui a proposé des fiancées mais qu’elles n’ont pas voulu de lui, mais qu’il lui en reste encore une à essayer en Suisse. Il raconte tout à maman, qui le calme, à ce qu’il dit. On me jette tellement à la figure qu’il me déteste que je n’ose plus rien dire et que je me sens impitoyablement humiliée...
„Nelekejte se, madam,“ řekl, „až se za čas dozvíte o mé smrti; dejte vědět i slečně Marii.“
- Ne vous effrayez pas, Madame, dit-il, si dans quelque temps vous apprenez ma mort; prévenez aussi Mlle Marie.
Kdyby to aspoň bylo vážné. Všechna ta zoufalá slova, všechny ty příběhy o morálním a fyzickém zničení mě roztřásly — cítím se sama zničená a ubohá! Oh! Ubohá!!! Nenávidí mě — co tím chtějí říci? Myslí, že tím vyléčí tu lásku, která neexistuje? Tím mě jen přivádějí k zoufalství, dělají mě hluboce ubohou a znechucují mi samu sebe až k smrti.
Si au moins c’était sérieux. Toutes ces paroles désespérées, toutes ces histoires d’anéantissement moral et physique m’ont énervée, je me sens anéantie moi-même et misérable ! oh ! Misérable !!! Il me déteste; qu’est-ce qu’ils veulent dire par là ? Pensent-ils guérir cet amour qui n’existe pas ? Tout ce qu’ils font c’est de me désespérer et de me rendre profondément misérable, de me dégoûter de moi-même jusqu’à en mourir.
Pokud jde o Larderela — to ještě nic; teprve když myslím na vše ostatní, jsem... nevím jaká! Nevidím nic šťastného, nic utěšujícího; mám strach — pověrčivý, strašný strach!
Tant qu’il s’agit de Larderel ce n’est encore rien, c’est quand je pense à tout le reste que je... suis je ne sais comment ! Je n’entrevois rien d’heureux, rien de consolant; j’ai peur, une peur superstitieuse, épouvantable !
Tato strašná bolest mi dává chvíli odpočinku — spíše otupenění — aby mi pak dala sílu trpět jako poprvé v den, kdy se jako dnes mrak protrhne.
Cette douleur terrible me donne quelque temps de repos, plutôt d’abrutissement, pour me donner la force de souffrir comme pour la première fois, le jour où comme aujourd’hui le nuage crève.
Zítra... zítra na sebe znovu zapomenu.
Demain... demain je m’oublierai de nouveau.
Slyšet ty, kdo mě obvykle podporují, zoufat nad mým osudem — to mě zdrtilo...
Entendre ceux qui ont l’habitude de me soutenir, désespérer de mon sort voilà ce qui m’a anéantie...
A ten Alexandre teď... ale když ho nemiluji — co mi na tom záleží? Sama nic nevím — zajímá mě, sdílím všechny jeho činy, starosti, veškerou jeho bídu. Bože, kdybych měla peníze!!!
Et cet Alexandre à présent... mais puisque je ne l’aime pas qu’est-ce que cela me fait ? Je ne sais rien moi-même, je m’intéresse à lui, je partage tous ses actes, ennuis, toutes ses misères. Mon Dieu, si j’avais de l’argent !!!
Dal mi stokrát prostřednictvím mámy najevo, že je mu velmi líto, že ho milují — protože on sám to nedokáže. Chce si znovu udělat jmění a to ho trýzní, zaměstnává.
Il m’a fait entendre cent fois par maman, qu’il était bien fâché d’être aimé parce qu’il ne le pouvait pas lui-même. Il veut refaire sa fortune et cela le tourmente, le préoccupe.
Nechci, aby matka ještě někdy hrála tu ubohou roli — jen aby mi přišla vyprávět nějaké... hlouposti.
Je ne veux plus que ma mère joue ce rôle misérable pour venir me raconter quelques... bêtises.
Nevím, jak to vysvětlit — co říci — kdyby mě Rosalie nechala samotnou, možná bych plakala.
Je ne sais comment expliquer, que dire, que Rosalie me laisse seule je pleurerais peut-être.
Alexandre mě lituje! Šílím z toho žalem.
Alexandre me plaint ! J’en suis folle de chagrin.
Ne, nevěřte, že jsem nešťastná — je to jen dnes večer; vždyť jsem vám řekla, že se ničeho nebojím — ani manželství, ani smrti — jen abych si to nerozmyslela.
Non, ne me croyez pas malheureuse, c’est seulement ce soir; puisque je vous ai dit que je ne craignais rien, ni mariage, ni mort, pourvu que je ne change pas d’idée seulement.
Velmi trpím — nemohu říci jak — trýzním se a těší mě to.
Je souffre beaucoup, sans pouvoir dire comment, je me tourmente et cela me fait plaisir.
Když myslím na sebe, srdce mi puká lítostí!! Bože — kdybych s tím mohla něco dělat.
Quand je pense à moi, mon cœur se fend de pitié !! Dieu si j’y pouvais quelque chose.
Bože můj.
Mon Dieu.
napříč stránkou
Připadá mi, že smůlu nosí právě matka! Vždy se spřáteluje s těmi, s nimiž mám neshody. Přináší mi smůlu a bojím se, že ji budu nenávidět.
en travers Il me semble que c’est ma mère qui porte malheur ! Elle se fait toujours l’amie de ceux avec qui j’ai des démêlés. Elle me porte malheur et je crains de la détester.
Kdybych si opravdu, ale opravdu dobře zvykla na myšlenku, že jsem nešťastná, byla bych klidná. Ale vždy na to zapomínám — a pokaždé, když mi to někdo připomene, zdá se mi to tak nové a tak strašné, že zoufám jako nejšťastnější žena na světě při první nepříjemnosti.
Si je m’habituais bien mais là bien, à l’idée d’être malheureuse je serais tranquille. Mais je l’oublie toujours et chaque fois qu’on me le rappelle cela me semble si nouveau et si terrible que je me désespère comme la femme la plus heureuse du monde à sa première contrariété.