Neděle 22. dubna 1877

Santasiglia mi dnes večer opsal jeden Dantův sonet. [Tento sonet není od Danta, ale od Petrarcy]
Tanto gentile e tanto onesta pare La donna mia, quando ella altrui saluta, Che ogni lingua divien tremendo muta E gli occhi non ardiscono guardare Quand'ella sen va, sentendes laudare Beniguemente d'umiltà venuta E par che sia cosa vestuta Da Cielo in Terra a miraeoi mostare, Monstrasi si piacente a chi la mira Che dà per gli occhi una dol cezza al cuore Che intender non la può dei non la prova ?
Ale především pořádek.
Dozvědíc se, že nejkrásnější ze všech Lardereů odejde zítra v šest ráno, smířila jsem se s tím, že mu napíšu tato slova:
„Ujišťuji vás, že nemáte čeho se obávat, přijdete-li kolem páté do čítárny — nikdo vám nevyzná lásku, to vám slibuji. A ostatně, nejste snad schopen se bránit? Nechte svou nesmělost spočinout a nedopusťte, aby vám bránila být zdvořilý."
Sama jsem dopis odnesla dolů. Abych se dověděla, zda byl doručen, musela jsem Rosalii namluvit, že dopis mohl přijít od Piccolelis, že ho chci ukrást a zjistit, co v něm je atd. atd.
Mama je tak unavena, že trávíme čas na pokojích s útěchou balkónu. Larderei několikrát projel v cizím kočáru — vůbec se neohlédl. A přece mi dělá podivný dojem.
Marně jsem čekala v čítárně — při každém šumu mi srdce bilo tak silně a tak jsem se třásla, že ještě chvíli a byla bych omdlela; měla jsem takový strach, že jsem si skoro přála, aby nepřišel.
Víc než kdy jindy dělám to, čemu říkám věštění — totiž při každém kroku, při každé příležitosti si říkám: stane-li se to a to takto, ono druhé nastane atd. atd. — což mě přivádí k bezpočtu hloupostí.
Dobrácký tučný Doenhoff přišel několikrát, a večer — dětská schůzka: Zunica, Santasiglia, Porcinari a jejich starší Caracciolo. Jsou všichni velmi milí. Okouzluji je, což mě naplňuje vervou. Ten ubohý malý Santasiglia má neštěstí, že je do mě šíleně zamilován — zamilován tak, jak bývá člověk jen v devatenácti letech, zamilován jako Cherubín. To je... zvláštní.
Jelikož není možné vídat nejkrásnějšího ze všech Lardereů — ten drahý chlapec se vystrašil z mých tajuplných signálů po onom tak absurdním, tak nemotorném rendez-vous v Akvárku.
Byla to velká pošetilost… ale stalo se. Zmírněme to. Dopis, který si přečtete, mi opisuje Dina.
Nejprve jsem napsala to, co vidíte přiložené špendlíkem; ale shledávám, že nelze psát to, co je třeba říct. Nicméně snažím se co nejvíce, aby dopis působil jako přátelský rozhovor, vlídné vysvětlení — a především, aby při vyhovění potřebám okolností měl jiný smysl pro ty, jimž by ho pan hrabě snad chtěl ukázat. Nevypadám snad, jako bych odmítala? Lichotím mu, abych ho lépe přesvědčila, předstírám, že mu věřím, aby byl rozumný a pochopil. Prostě lžu s dost nestoudnou drzostí — což vždy mate a otřásá i nejpevnějšími přesvědčeními.
To nejzávažnější — ranní rendez-vous — je zamlčeno.
— „Mýlíte se, když jste se domníval, že vám chtěli říct něco nepříjemného — šlo prostě o to uklidnit vás ohledně nešťastných domněnek, které jste si utvořil, a opravdu nevíme proč. A čím více kroků bylo třeba podniknout k dosažení audience, tím nutnější je vysvětlit, co bylo třeba říct. Nemáte rád dvojznačné postavení? Ta jsou v nenávisti. Vaše prohlášení natolik překvapilo, že odpověď přišla, teprve když jste už byl daleko. Přes veškerý váš důvtip — tato myšlenka není vaše, a právě proto, aby se vědělo, od koho pochází, bylo třeba vás vidět.
Který vrátný, který číšník, který [Slova začerněna: kočí] kočí, který komorník vám vnukl myšlenku učinit toto skvělé prohlášení?
Mezi lidmi dobré krve se ví, co si navzájem dlužíme — zdvořilosti dobře vychovaných lidí k ničemu nezavazují. Nelze si vzít každého. Nebyl jste ani dostatečně milý, aby si někdo pomyslel… Bylo tedy třeba vás vidět, protože máte iluze, které jsou nepříjemné vám — a zejména jiné osobě. Snad jste se domníval, že laskavosti Madame jsou znamením?… Ano, ale znamením opačného — a dokonale dokazovaly, že jste byl viděn jen tak, jak bylo třeba. Ostatně jak nebýt s vámi milý? Jste zábavnější než mnozí jiní, když žertujete. Neříká se to z posměchu, ale zcela vážně — vždyť i sám člověk si někdy v chvilkách volna rád žertuje.
Inteligentní člověk, duchaplný jako vy, si může sám sebe ocenit a posoudit — to je odepřeno jen průměrnostem. Podívejme se upřímně, vážně, bez posměchu, bez hněvu: jste dobrou partií, po které by se toužilo?
Nejde o to vás urazit nebo vás obelstít jako hlupáka falešnou naivitou — ale opravdu musíte sám pochopit veškeru nesoudržnost svých žalostných domněnek. Nevěříme, že jste na prodej — neb nejsme z těch, co kupují — a jsme téměř jisti, že skončíte čestně jako tolik jiných. Ale v tuto chvíli!…
Může se ctižádostivá nebo zištná osoba spokojit s tím, čím jste nyní?
Nejde o to vás snižovat — a důkazem je to, že se vám radí doufat ve vaši budoucnost, neboť v jádru nejste zlý.
Nyní… Snad jste se domníval, že je do vás někdo zamilován? To nebylo nemožné — ale jestliže jste vážně bral karnevalový žert, který se trochu protáhl, pak je opravdu velmi líto.
Čeho jste se tedy bál? Jste zcela schopen toho, že jste se obával… celé spousty nesmyslů tím, že jste se tvrdošíjně držel té ubohé myšlenky.
Vypadá snad někdo jako dobrodružka? Nebo — a to by se předpokládalo s největším odporem — trpíte skutečně chorobou mozku?
Abyste byl udržen v zcela zdravých myšlenkách, řekne se vám něco, co se obecně nepřiznává — totiž že se provdá jedině za velké jméno, velké jmění, vysoké postavení a zejména za stabilní vážnost; neboť tu je ctižádost a vypočítavost a drzost si myslet, že na to vše jsou jistá práva — jelikož veřejnost se obecně shoduje v tom, že dotyčná není nepříjemná, a každý ví, že je urozeného původu a ne příliš chudá.
To je vše, co bylo třeba vám říct — to není děsivé, ale možná by vám to bylo nepříjemné: nikdo rád neztrácí sladké iluze, které lichotí sebelásce."
Snad je ostatně forma dopisu lepší volbou.
Lépe si to uvědomíte.
„Slova létají"… proto jste zřejmě pronesl takovéto nesmysly.
Doufá se, že to nijak nezmění vynikající vztahy — ba naopak. Je jisto, že i vám samému je trapně. Přísahá se, že tu není hněv, ani uražení, ani mrzutost — a budete viděn jako dříve, snad však s větším potěšením a uvolněností než ostatní. To vše je začátek přátelství." P.S. (tiskacím písmem).
Půvabná osoba, která slouží jako písařka, vás nezná. Dorazí-li dopis, dejte prostě vědět do hotelu — korespondenci mi neotevírají.
Opravdu se mi ulevilo. Abych dohlédla na doručení dopisu i abych viděla pana hraběte odjíždět — vůbec si nelehu.
Jede přímo do Florencie, krátce se tam zdrží a pak vyráží na svůj severní okruh. Neuvidím ho tedy po dlouhou dobu — možná vůbec již nikdy.
Tedy — musím sledovat odjezd své první lásky.

Poznámky

Pozn. red.: Redakční poznámka v závorce je chybná — sonet „Tanto gentile e tanto onesta pare" je Dantův (Nový život, sonet XXVI.), nikoliv Petrarcův. Marie měla pravdu.
Pozn. překl.: Dantův sonet z Nového života (Vita Nuova, XXVI.): „Tak jemná a tak cudná se zdá / moje paní, když pozdravuje druhé, / že každý jazyk oněmí chvějíce se / a oči se neodváží na ni hledět. / Když kráčí, slyší ji chválit / vlídnou pokorou obdařenou — / a zdá se, jako by přišla oděna / z Nebe na Zem, aby zjevila zázraky. / Ukáže se tak líbeznou tomu, kdo ji zří, / že skrze oči vkládá do srdce sladkost, / kterou nechápe, kdo ji neokusil." (Opis Santasigliův — lichotivé přirovnání Marie k Beatrice.)
Pozn. překl.: Cherubín — postava z Mozartovy opery Figarova svatba (1786); stránkový páže zamilovaný do každé ženy, archetyp roztomilé, avšak nevinné adolescentní zamilovanosti.
Pozn. překl.: Akvárium (Acquario di Napoli) — Neapolské mořské akvárium, jedno z prvních v Evropě, otevřené 1874; bylo módním místem setkání.
Pozn. překl.: Francouzské aventurière zde neznamená „milovnice dobrodružství", nýbrž v dobovém významu ženu, která se vychytrale uchází o muže pro jeho jmění či postavení — hledačku výhodného sňatku, „lovkyni věn". Marie tuto pohnutku rozhořčeně odmítá — a o pár vět dál naopak otevřeně přiznává vlastní ctižádost po „velkém jménu, velkém jmění, vysokém postavení".
Pozn. překl.: Narážka na latinské rčení Verba volant, scripta manent — „Slova prchají, co je napsáno, zůstává." Marie ho obrací: právě proto, že slova létají, mohl promluvit bezmyšlenkovitě.